Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Od včerejška jsem věděla, že dnes půjdu běhat a moc jsem se na to těšila. Jenže jsem měla opravdu hodně těžký den, protože všichni všechno nechávají na poslední chvíli a tak můj stůl prohýbal pod stohem všemožných dokumentů a mail box se plnil úkoly, že nebyl čas si ani do něčeho kousnout (když nepočítám svazek ředkviček). A dvě kafe se snad zase nedají počítat ani do pitného režimu. Takže jsem šla v půl čtvrté domů (ale mohla bych klidně setrvat až do večera) a pak hned na nákup. Už když jsem házela do koše víkendový proviant věděla jsem, že zastávka u McDonalda je nevyhnutelná. Ne, nebudu se přetvařovat a tvrdit, jak je to hnusné a nezdravé a jak nesnáším tohle globalizované stravování, protože já tam chodím ráda. No a dnes jsem si dala číze a kuřecí sendvič. A pár želatinových bonbónů. Došla jsem domů totálně vysátá a dokonce jsem to na chvilku zalomila... Ale i přesto všechno jsem se běhat vypravila no a samozřejmě mi tělo dalo najevo, že s plným žaludkem se prostě běhat nedá. Nohy jak z olova, rytmus nikde, dech v háji... Ukončila jsem své trápení po 14ti kolech :o(
Měla jsem si zapsat středu, kdy jsem se poprvé dostala na 6 km! To se mi běželo krásně, lehce. Byla bych i běžela dál, ale musela jsem dát dítě spát. A právě proto jsem se těšila na dnešek, protože jsem si naivně myslela, že si to zopakuji.
Zítra se přesouvám do Jižních Čech lehce zapařit. Moc se sice netěším, ale třeba to nebude tak hrozný.
Žádné komentáře:
Okomentovat