Jestli já to s tím psaním letos nějak nepřeháním, co? Ale tohle si prostě musím napsat... Bylo nebylo, dávno tomu co jsem začala běhat. Považte děti, jaká doba to tenkrát byla. Sportestery byla tak drahé, že je nosil jen Ježíšek, on-line deníčky se možná klubaly programátorům v hlavě a běžecké aplikace? No ani zdaleka ne, vždyť ještě neexistovaly chytré telefony! Člověk si tedy běhal jen tak bez řádně podchycených tréninků.
A to zas ne, co si budeme povídat. Kdekdo si vedl nějakou statistiku (tedy pevně tomu věřím). Stačilo si vzít blok, nebo sešit a už se psalo, co kdy kde a jak rychle a jak daleko. Ti zdatnější si vytvořili excelovou tabulku :o) Do éteru jsem si své sportovní počiny začala psát někdy v roce 2009, to jsem objevila Sportiversum. V roce 2010 jsem se zaregistrovala na Mytru a dál už to jelo samo. Ale ten rok 2007/2008, no záhada všech záhad.
Ačkoliv si pamatuji své běžecké začátky skoro přesně, i tak jsem chtěla vědět, jak často jsem vlastně běhala a kolik. Sice blog mi v tom hodně napovídá, protože jsem si samozřejmě tahala svými objemy triko, ale zápis, je zápis, co si budeme povídat. Měla jsem pocit, že jsem měla právě něco v PC, ale nikde nic, pusto a prázdno. Tak samozřejmě, svět s tím nestojí ani nepadá, nechala jsem to plavat.
A včera jsem najednou z útrob jednoho šuplete vytáhla na světlo boží deníček z roku 2008, čili bezmála z mých běžeckých počátků (jinak můj počátek se datuje 10/2007). Neumíte si představit tu radost!!! Listovala jsem sešítkem s posvátnou úctou a usmívala se pod fousy nad poznámkami jako třeba: běh - 12 koleček, posilovna 17,16 (asi rotoped na závěr), pochod 8 km, Plicní 13:30, kadeřník - 1.800 Kč (bože, co mi tam na tý hlavě dělali?!?!?!). Prakticky nikde u ničeho nemám uvedené časy, to bylo pro mě zřejmě velmi nedůležité :o) Kolečko, to znamenalo obíhání oválu ve škole, měří 250 m :-) Ten rok jsem za prvé očividně stále víc jezdila na kole a posilovala, a za druhé jsem v srpnu poprvé začala běhat podle nějakého plánu a systematicky se připravila na svůj první závod - Adidas běh žen na 5 km.
Nějak mi ten sešítek pozvedl náladu. Připomněl mi, kolik radosti mi udělaly tři kilometry. Nebo pět. Nebo dvanáct na kole. V té době mi šlo o pohyb jako takový, ne o objemy a dril a to vše kolem, čemu jsem pak podlehla. Už loni jsem se k tomuto modelu začala pomaličku vracet a ani letos to nebude jiné. Je to návrat k pohybu pro radost, ne pro výkony. Žádné musím, ale chci. Deníčkům zdar :o)
P.S. Samozřejmě ti, co jdou za svými sny a běhají až se z nich kouří, ať si z tohoto zápisku neberou příklad a pěkně makaj! ;o)
