Poločas mé dovolené. Krátká zastávka doma, nabalit čisté věci a jedeme dál. Otevřela jsem bloggera a juklo na mě tisíc nových článků. Ale protože není čas, nečtu, ale píšu. Protože napsané mi neuteče, kdežto to, co mám zrovna v hlavě, tam už zítra být nemusí.
Minulých šest dnů jsme strávili v Novohradský horách. Už když jsem viděla fotky ze Silvy (jo, to je ta, co jí honil po kopcích Honza a spol) jsem věděla, že přesně zde chci strávit kus své dovolené. Naštěstí doma máme všichni rádi hory, pohoří, zeleň a pochody, takže nebylo co řešit.
Samozřejmě - jak jinak než na poslední chvíli, jsem začala hledat ubytování. A málem to vypadalo na bivakování v lesích. Ale jako skoro vždy se na mě usmálo štěstí a našla jsem apartmán v hotelu Hojná Voda. No apartmán... Po příjezdu se ukázalo, že je to prostě jen větší pokoj, s výhledem nikam, čili do dvora. No co, stejně budeme většinu času někde chodit a na přespání to stačí.
Víc než ubytování nás zajímala příroda. A že bylo nač se těšit, a čím se kochat. Hluboké lesy, potůčky, tůňky, maliny, houby, křížky mezi větvemi či schované kapličky. Místa, kde jsme vůbec nikoho nepotkávali. Prodírali jsme se mlázím, i jsme si vykračovali po širokých cestách. Nad námi kroužila káňata, u cest rostly pravé hřiby. Unavené nohy jsme si máčeli do studených vod průzračných rybníčků. Kolem nás se majestátně zelenaly nekonečné lesy vonící létem. Krásně nám tam bylo.
![](//3.bp.blogspot.com/-0kiPGzUPscM/UBLFJIGaWsI/AAAAAAAAnx8/NVBT7obpmxc/s200/IMG_6727.JPG)
Všeho jsme si užili do syta. Fotila jsem jak zběsilá. Chtěla jsem si to všechno uchovat v paměti, ale protože mi odchází ta v hlavě, musím cvakat a cvakat. Nacvakala jsem asi osmasetpadesáttři snímků, z nichž tak pět bych mohla přihlásit do soutěže Naše dovolená v nějakém plátku pro ženy a zbytek v poklidu smazat. Ale když zavřu oči, zase tu tichou krásu vidím.
![](//1.bp.blogspot.com/-9AARUzwwiYk/UBLFB-YIkEI/AAAAAAAAnNc/iG78-h3ffAo/s200/IMG_6717.JPG)
Kromě přírodních krás jsme neustále naráželi na cedule Silvy. Vím, že stály móře peněz právě proto, aby byly všude a byly tu pro všechny. Nu, jako starý zbloudilec bych k těm značkám měla móře výhrad. Třeba to, že jsem nevěděla, zda se vzdaluji či přibližuji startu/cíli, kolikátý je to právě kilometr a zda se nacházím na trati utra či maratonu. Jako závodník bych samozřejmě musela mít nastudovanou trasu, taky tam asi byla i spousta dobrovolníků, ale pro ty, co si jen tak chtějí kus té trasy projít.. Nevím, nevím. Bez mapy je to celkem na nic. Prostě vidíte značku a tím to hasne. Tak trochu mi to připomínalo značení v Rakousku. Ty jejich značky jsou taky celkem na nic, protože sice víte číslo a občas název, ale jestli jedete z jihu na sever či opačně, to se dozví jen opravdoví znalci map. (Tenhle odstavec není určen těm, co v mapách umí číst a jakýkoliv plánek je dovede tam, kam má :o)))
![](//2.bp.blogspot.com/-QC-a-zHzZWY/UBLE3HkLx-I/AAAAAAAAnx4/fKndsjIQlzQ/s200/IMG_6709.JPG)
Chodila jsem i po Rakousku. Jak píšu - cedule tam byly a vlastně mě nikam nedovedly. Až v
přírodním parku u Gmundenu, kde jsem se dostala na okruh sluníčka sedmitečného a ten jsem celkem bez problému dle značení prošla ;o)
Prošli jsme si i mnohými velebené Terčino údolí. Bohužel jsem před tím procházela ten rakouský přírodní park a mohla jsem srovnávat. Část, to se musí nechat, byla upravená. Hlavně dálnice od brány k vodopádu. Každou chvilku lavička, posekaná tráva, potůček vesele zurčel. Od vodopádu dál to byla čirá katastrofa. Napadané větve a stromy, kopřivy, lebeda, pražádný výhled, všechno takové zetlelé... Nechápu, proč někde to možné je park opečovávat, a někde ne, ale nechce se mi to rozebírat. I to dítě po přejezdu hranic řeklo: Tady je to úplně jiný. Podívej se, jak je tu krásně uklizeno.. No, měl pravdu.
Abych zakončila slovy klasika: Já se tam vrátím! Protože je tam krásně. A je tam klid a liduprázdno. A nejde se připojit na internet. A paštika na pařezu chutná líp jak kaviár a písnička, kterou zpívají ptáci když stoupáte do kopce, to je óda na radost v té nejčistší podobě. Ano, já se tam vrátím...
P.S. Pokud mi někdo poradí, jak se zbavím toho bílého podbarvení v textu, dostane mou dceru za ženu (promiň Sáruš) a půl království k tomu.