pátek 29. února 2008

Stopky

Včera večer jsem chtěla zjistit, jak moc se mi zlepšil čas na 2,5 km. Když jsem je běžela prvně, trvalo mi to skoro půl hodiny... chicht. No jasně, je to hodně, ale na poprvé bylo super, že jsem byla schopná vůbec něco uběhnout. Takže jsem zmáčkla stopky, vyrazila a běžela jsem pěkně rychle a moc dobře se mi běželo a pak kouknu a NIC! NIC! Sakra.... Chtěla jsem je zahodit a rozdupat, ale jediné, co mi v tom bránilo, byla skutečnost, že se jedná o stopky vypůjčené. Jsou to stopky dle mého názoru překombinované, mají 3 tlačítka, milion funkcí a přitom jediné co po nich člověk chce je, aby mu změřily čas. Což nedělají.
Dnes půjdu a koupím si nové - nějaké pro ženy - jednoduché :o)

čtvrtek 28. února 2008

Konec běhání?

V pondělí bylo nádherně a tak jsem se moc těšila, až si půjdu zaběhat. Jenže teplo vylákalo ven snad všechno obyvatelstvo z širokého okolí a vnuklo jim myšlenku, že nejlépe jim bude na "mém" hřišti. Musela jsem tedy počkat, až padne milosrdná tma a lidi si půjdou dát večeři. Jenže ono se jim venku líbilo i ve tmě... No tak jsem dala spát dítě a asi ve 1/4 na 8 jsem vyrazila. Vyběhla jsem jen v mikině a zde se ukázaly další problémy - kam si mám dát všechny potřebnosti - klíče, mp3, stopky a kapesník? Aha! To budu muset domyslet. Zatím tedy třímám v pravé ruce mp3, v levé klíče, stopky jsem nechala doma a kapesník mám za gumou od tepláků - pohled pro bohy. Pozdní hodina a všechny tyhle úděsné přípravy mě nějak připravily o elán a tak jsem uběhla jen 16 koleček. Asi bych měla nějak překonat stud, že?
A je tu středa a k mé velké radosti se ochladilo. Znamená to, že lidi zalezli a můžu si vzít bundu :o))
A protože mám radost, a protože jdu běhat po šesté hodině, uběhnu docela v pohodě 20 koleček (5 km). Vydatně mi v tom pomáhá pár písniček, které jsou pro běh naprosto nej, mají úžasný rytmus.. No co to budu popisovat - zde je jedna z nich:



Jo a proč že ten nadpis? No, protože podmínky pro to, abych vyběhla, musí být následující: tma, zima, sucho (ale budiž třeba i mokro), vylidněno a žádní psi v dohledu. A tak mi blížící se jaro zřejmě udělá čáru přes rozpočet - bude světlo a přelidněno. Co s tím? Budu se muset nějak nad to všechno povznést... Ale JAK?

pondělí 25. února 2008

Puboši

Sobotní běhání mám ráda. Venku je klid, tělocvična zhasnutá a kolem plotu se maximálně mihne nějaký pejskař. Koukala jsem se z okna, jestli opravdu nikdo nikde není a vyběhla jsem. Přiběhnu na hřiště a hle: uprostřed je skupinka dětí, pardon - dospívajících kluků. Ne, tentokrát se nenechám vyprovokovat a poběžím pomalu, dle svého. A tak si tak běžím, pěkně v klídku a díky sluchátkům neslyším, jestli mě náhodou "nepovzbuzují". Druhé kolečko.... uf, co to tam je? Dva z nich jsou připraveni na dráze, v "bloku"... Když je dobíhám, vyráží. Běží se mnou jedno kolečko a pak jdou zpět do skupinky. Při dalším kolečku mě jeden předhání a běží chvilku se mnou. Další kolečko a další pokus mě "dostat", tentokrát mě jeden z nich dobíhá, předbíhá a to všechno pozadu... ty jsou tedy vtipní, chi. Ani nevím, zda si mě vybrali jako objekt proto, že běhám, nebo proto, že běhám pomalu, ale ať je to z jakéhokoliv důvodu, je to vtipné. Říkám si: "No, uvidíme, kdo z koho, jak dlouho vám to vydrží". U osmého odpadli. Celkem jsem jich dala 22, čili 5,5 km. Mám další kolečko navíc, ale asi bych měla začít vylepšovat své časy a ne si neustále přidávat. Přiznávám bez mučení, že jsem měla dost, což se projevilo především bolestí v nohách. Dech mi kupodivu vydržel.

A pak sprcha, župánek a počítač. Neznám lépe strávený sobotní večer (no znám, ale když už jich néni?) :o)

pátek 22. února 2008

Pátek je malá sobota

Chci bumbat... Chci kakat... Bolí mě bříško.... Tak to byly výkřiky, které mě mezi třetí a pátou ranní držely v bdělém stavu. Ne, neměla jsem radost. Vstávala jsem v půl sedmé jak praštěná pytlem. Do práce jsem dolezla s nechutí cokoliv dělat. Snědla jsem tvaroh, dala si kafe a přečetla bulvár. Přerovnala jsem šuplík. Přerovnala jsem druhý šuplík. Třetí nechám na jindy. Nejsem leklá jen já. Firmou se plouží spousta takových jako jsem já. Že by jarní únava? Co s tím uděláme? Půjdeme domů! :o) A doma uklidíme, uvaříme, vyžehlíme... Kdepak zabývat se jarní únavou. Práce šlechtí.
Běhat jsem nešla, na to nemám sílu, ale zítra.... Jen počkej, zajíci!

čtvrtek 21. února 2008

První zápis

Už pár dnů mi v hlavě zraje plán - plán založit si svůj blog. Tož tak činím a doufám, že se přinejmenším 1x týdně dokopu k tomu, abych do něj něco zanesla.

Nechci psát o životě stoleté, utahané, vrásčité a tlusté matce tří dětí, ale o holce ve mě, která si žije podle sebe. Chodí běhat, zbožňuje posilovnu, utrácí za kosmetiku, mlsá čokoládu, brečí u romantických filmů... no prostě si užívá plnými doušky.

Dnes jsem chtěla začít slovy: Jako vždy jsem si odskočila od plotny zaběhnout si svých pět kilometrů .... (již po třetí :-)), ale nebylo mi dáno. Vyběhla jsem a vítr mě srazil k zemi. Nevím, kde se vzal, když celý den se nepohlo zhola nic. Dobrá, razila jsem si tedy cestu větrem. Nasadila jsem si sluchátka a šup, levá pravá levá pravá, ať už jsem na hřišti. Bojím se totiž psů, tak běhám jen na oploceném sportovišti. Cestou jsem míjela partu výrostků hrajících si s míčem a když jsem uslyšela: "Ty vole, hele ženská běhá", přinutilo mě to zvýšit tempo. Což zapříčinilo, že jsem sotva lapala po dechu, píchalo mě, kde se dalo a jedna noha mi škobrtala o druhou. V tomto duchu jsem uběhla 3 kolečka á 250 m a přemýšlela, zda toho mám nechat ihned, nebo se pokusit ještě alespoň o jedno kolečko. S láskou jsem vzpomínala na své dýchátko, které bych jakožto astmatik měla nosit u sebe, také jsem vzpomínala na teplou náruč sprchy, vybavil se mi i gauč ... no a tím jsem se tak nějak dostala ze své krize a uběhla nakonec koleček 16! Což samozřejmě není výkon hodný zápisu na stránky super-běžců, ale když zohledním všechny ty faktory - díky bohu za to! Nějak jsem dolezla domů, vyfluslá jak po 10 kilometrech a už ve sprše jsem si řekla: Tak a za trest jdeš zítra zase!