středa 25. června 2008

Botky samochodky

Toto jsou mé botičky na běhání. Tady neběžím, tady zevluju. Před během, při běhu, ani po běhu focena nejsem. Ještě že!

 



 
Posted by Picasa


Popis:
Asics Gel - DS Trainer 13 W

Obuv určená pro elitní a výkonnostní běžkyně, kteří hledají lehkou běžeckou obuv pro rychlostní trénink a závodní podmínky. Vhodná pro běžkyně se supinací a lehce nadměrnou pronací (mírně propadlá až středně vysoká klenba). Nabízí technologie redukující váhu jako jsou DuoSole, Trusstic System...

Svršek:

Syntetická kůže, vysoce prodyšná síťovina, Biomorphic Fit, 3M odrazový materiál na patě.

Podešev:

I.G.S. systém, Solyte mezipodešev, DuoMax, viditelný gel v zadní části, gel v přední části, Space Trusstic, Propulsion plate, AHAR+ v zadní části, DuraSponge rubber v přední části, DuoSole, vyndávací děrovaná stélka EVA sockliner-Ortholite. (stélka, která eliminuje otlaky chodidla a svou antimikrobiální úpravou zamezuje tvorbě plísní.

Váha: 216 g

Když jsem si je vyhlédla na netu, byly tak novou novinkou, že jsem se o nich dočetla jen to, kolik stojí. Že jsou pro ELITNÍ běžkyně :o)), jsem se dozvěděla dnes, chicht. Ale těžko říct, jestli bych se rozhodovala jinak. Jsem přeci jen žena marnivá a tak u mě rozhodoval především vzhled, taky mě zaujalo slovo novinka a gel. Že jsou prostě skvělé jsem zjistila hned při prvním výběhu. Běhaly se mnou po ledě, po sněhu, v bahně, na suchu, po lese, na trávě, po štěrku, po asfaltu i po schodech, takže je můžu doporučit všem, kdo k metě ELITNÍ teprve míří. I když by se mnou zřejmě kdejaký profesionál nesouhlasil....

pátek 20. června 2008

Hláška

- Víš jak poznáš, že vypadáš fakt strašně?, zeptala se mě Sára včera večer.
-Ne
- Že se za tebou neotočí ani ukrajinský dělník.

středa 11. června 2008

Jakub

Asi to nikoho nenechá chladným

http://www.novinky.cz/clanek/141997-policie-slovak-zlakal-jakuba-na-pocitacove-hry-odvedl-ho-na-ubytovnu.html

a asi ani nemusí mít doma 3 děti. Mě to vzalo hodně, aniž bych ho znala. Kupodivu se nevžívám do pocitů rodičů, ale do pocitů toho kluka a je to o to horší. Jak mu asi bylo? Co mu letělo hlavou? Brečel? Prosil?
Jak může někdo zabít dítě? Koukal mu při tom vrah do očí? Děti mají dychtivé oči plné očekávání, pořád se na něco těší a objevují svět....
Je to hrozný a šílený a zcela mě to rozhodilo.
*
Rodičům vyjadřuji tímto upřímnou soustrast.

pondělí 9. června 2008

23. týden

Začal mým klasickým trojúhelníkem - práce - posilovna - domácnost. Ovšem ve čtvrtek se ke mně opět zákeřně vloudila střevní chřipka. Statečně jsem se s ní v práci prala, ale nevyhrála jsem. Ještě před koncem pracovní doby mě Dan odvezl domů, kde jsem se zachumlala do peřin a usnula. V šest jsem se probudila zcela mimo, s horečkou a s bolestmi. Au au. Kupodivu horečka během večera opadla a bylo mi i docela fajn, ale tělo bylo tím atakem velmi vysílené. V pátek jsem šla sice do práce, ale na nějaké vyskakování to nebylo. Tož jsem ani s ostatníma nepila - slavil se vnuk kolegy. Jsem chudák, že?
*
Na chatu jsme jeli až v sobotu a bez velkých dětí. Odpoledne jsem si jela zajezdit. Využila jsem toho, že jsem sama (promiň Sáruško) a jela trochu těžší a delší úsek, který činil 40 km. Údaje z tachometru: 39,8/18,9/1:56/40,2. Nevím, zda mám 40 km považovat za nějaký super výkon. Od té doby, co jsem nakoukla pod pokličku běhu, mi přijde, že 40 km kde kdo za jedno odpoledne uběhne v pohodě taky. Dobrá, za 2 hodiny by to snad nedal, ale kdo ví.....
*
V neděli poprchávalo a tak jsem jeli brzy domů. A protože bylo opravdu brzo, šla jsem si ještě zacvičit. A také jsem upekla třešňový koláč. A vyprala. A uklidila. A večer jsem nemohla usnout. Vzpomněla jsem si na radu mé babičky, které říkala, že když nemůže usnout, tak si přeříkává, co všechno ten den dělala, ale musí se to říkat odzadu, tj.: vyčistila jsem si zuby, uklidila jsem nádobí z myčky, pověsila jsem prádlo.... atd. Ze zkušenosti můžu říct, že to zabírá, a že se člověk nedostane nikdy moc daleko.

čtvrtek 5. června 2008

Školka

Na základě dopisu ze školky, že se Martínek stává od školního roku 2008/2009 jejím chovancem, jsem se zúčastnila první schůzky s rodiči a přáteli a paní ředitelkou. V břiše jsem cítila motýlky jako kdybych šla na rande a stejně tak moc jsem se těšila. Znovu malinkaté židličky, malinkaté stolečky, malinkaté přihrádky na malinkaté bačkůrky, ťuťuťu.... To bude krása.
*
Paní ředitelka si chvilku po smluveném termínu vzala slovo. A vzala si ho na dlouho. A do jejího slova si brali slova rodiče a přátelé a kladli naprosto zbytečné otázky typu: A může mít náš Petřík SVŮJ kartáček a ne ten od sponzora? A na kolik kroužků může chodit naše Janička? A může... A smí.... A jak to.... A proč.... ááááááááááááá Bože! Úplně jsem za těch pár let, co jsou děti na střední škole, zapomněla, jak je tohle všechno děsné, unavující, zničující, jak mě strašně prudí nesmyslná nařízení, aktivní rodičové, hysterické učitelky, nablbé schůzky o ničem.... Ne, to nepřežiju. To je snad ještě horší než 3 a půl leté ponocování, které mám za sebou. 3 roky školka + 5 let první stupeň, to je osm let! Osm let! O S M let Možná déle... Ani domyslet to nechci.
*
V koutku duše doufám, že to tak nebude. Paní řídící je vlastně docela milá, třeba se to nějak vyvrbí. Třeba...

úterý 3. června 2008

Změna názvu

Po několika měsících vedení blogu jsem uznala, že název "Běhající" je tak trochu od věci. Psala jsem to v době, kdy jsem běhala často a myslela jsem, že to tak bude stále. Čas ale ukázal, že nejen během živ je člověk, a že můj zápřah je daleko širší. Tož zůstanu u Utahané čtyřicítky, protože tou jsem. Třeba vymyslím něco lepšího - nebo to někdo vymyslí za mě :o))

Letní pohodový song

pondělí 2. června 2008

Víkend šípkových keřů


*
Ne že by šípkový keř měl pro mě nějaký zvláštní význam, to rozhodně ne, ale cestou na chatu jsem jich viděla mnoho přemnoho a byla to velká krása a také mi to připomnělo Večerníček Z mechu a kapradí, jak Vochomůrka (nebo Křemílek?) byl nastydlý a potřeboval šípkový čaj... však to každý zná.
*

*
Víkendové počasí vytáhlo všechny své zbraně a připomnělo nám, jak má vypadat letní pohoda. Teploty vystoupaly někam ke 30, nebe bylo jako malované a voda v Jizeře čistá a teplá. Pojala jsem tedy takový víkend po svém - sport a lenošení, nebo-li koupání, kolo a zahrada. Sáře se bohužel moc jezdit nechtělo, tak jsme jezdily jen na krátké vyjížďky, ale zase díky tomu jsme objevily nový kus lesa, pro nás naprosto neprobádanou oblast. Člověk jezdí jen po hlavní, ale občas je dobré odbočit. Život, rozuměj - vyjížďka, pak dostane další rozměr. Nejdřív jsme litovaly, protože cesta byla samý kořen a spadané větve, ale pak se před námi rozeběhla, lemovaná malými stromky, tráva nám sahala vysoko po kola, a na jejím konci stál velký dub.
*

*

*
Prostě nádhera. Dál byla cesta stejně krásná jako na jiných místech, akorát s tím rozdílem, že tady nebyla ani noha, ani kolo. Druhý den jsem vzala foťák, abych zkusila trochu té krásy nacpat na fotečky a ve chvíli, kdy jsem Sáře říkala, že je to naprosto super terén na běh, což ona moc nechápala a říkala, že jen úplný blázen by se vydal běžet na takovou nekonečnou cestu, tak v ten moment se proti nám řítil BĚŽEC! A běžel nějakým super rychlým tempem, protože já měla na tachometru 14 km/h, což nerozvlnilo ani lístek kolem mě, zatímco když proběhl běžec, stromy se ohnuly k zemi.
*

*
V sobotu jsem se dokonce i prvně koupala. Myslím, že jsem tím překonala svůj osobní rekord, protože 31.5. jsem do vody určitě nikdy nevlezla. Kdysi jsem do Jizery nevlezla ani v srpnu, ale loni, kdy jsem začala s otužováním, jsem své stresy ze studené vody odbourala a koupání v Jizeře mi začalo přinášet už jen radost. Mám své místečko, kde je voda hluboká, ale ne prudká a plavu si tam v protiproudu a nebo jen šlapu vodu. Po kole je to nádherné osvěžení. Martínek na mě koukal z břehu a chtěl do vody také. Myslela jsem, že bude ječet, což se i vyplnilo - ale ječel radostí.
*
Celé nedělní dopoledne jsem plela. Po dešti byla půda krásně rozmočená a plevel šel prakticky sám ven. Jenže sluníčko pálilo jak ďas a já byla úplně splavená a tak jsem před polednem popadla kolo a jela se vykoupat. Ta tam byla průzračná sobotní Jizera, teď mi u nohou tekla Ganga.
*

*
Chvíli jsem bezradně stála na břehu, celá upocená a natěšená, kolem mě lítal roj much a chmýří z topolů, a tak jsem prostě do té hnědé polévky skočila. Kráááása. Po obědě jsme se zase jely projet a zase jsme jezdily po vedlejších cestách a zpívaly si k tomu Den je krásný a Mám malý stan.
*

*
Víkend zakončila bouřka a průtrž mračen, ale to už jsme byli doma, doma chaos a prádla kopec. Uf, asi budu místo posilovny žehlit.

Více fotek zde:
Příroda