neděle 30. srpna 2009
Konec prázdnin
Už je to tak, jsou pryč. A je jich škoda, neb to byly krásné prázdniny. Srpen byl ještě hezčí než červenec, počasí se konečně umoudřilo a bylo nádherně, no vlastně až moc, protože když se člověk projíždí vyprahlou a zvadlou krajinou přeje si, aby konečně zase přišly nějaké ty deště.
Srpen v číslech:
Kolo: 612,78 km
Běh: 26,51 km
Pochod: 10 km
Ad kolo: SUPER! Zajezdila jsem si jako nikdy. Čihadla přestala být mou noční můru a s přehledem je vyjíždím. Chce to jen včas podřadit a pak jen urputně šlapat do pedálů. Maratonský okruh jsem stáhla na 1:50, trasu domov - chata jsem schopná ujet za 1:08, dříve i 1:30, samozřejmě hodně záleží na povětrnostních podmínkách, ale třeba kopec ve Mstěticích už taky není to, co na začátku léta a vyjíždím ho bez zadýchání.
Ad běh: Loňský srpen jsem věnovala přípravě na Běh žen. To samé jsem měla v plánu i letos, ale kolo vyhrálo a odsunulo běh do pozadí. Může za to nejen kolo, ale i hodně teplé počasí, ve kterém běhám nerada. Kromě toho jsem na chatě neměla s kým běhat a samotná se do lesů bojím. A další Kromě toho - někde uvnitř vím, že 5 km uběhnu s přípravou i bez ní za cca. půlhodinu, vyšší ambice nemám a tak mě nic nenutilo. Prozření nastalo po návratu z dovolené kdy jsem natáhla kecky a vyrazila vstříc světlým zítřkům. Daleko jsem nedoběhla, myslím, že 200 m v kuse vyšší než pomalou rychlostí bylo nejvíc, co jsem dala. Na kole mi zakrněly běžecké svaly či co, a nohy mi vůbec nefungovaly, dech byl v háji a ani chuti nebylo. Do závodu zase na chvilku odsunu do pozadí kolo a budu jen běhat, aby ostuda nebyla tak veliká.
pondělí 17. srpna 2009
Meldung z dovolené
Má dovolená se přehoupla přes půlku. Už jen čtyři pracovní dny a budu jen s nostalgií vzpomínat, jak jsem relaxovala. Relaxovala? Jak se to vezme a co kdo považuje za relax. Pro mě je relax, čili odpočinek, pohyb v jakékoliv formě. A tak každý den beru kolo a jedu se projet krajinou, někdy uháním jak o život, jindy se kochám, ale především: NEZASTAVUJEME..... jak se praví v jedné letní komedii.
Letošní dovolená je kromě jiného ve znamení dvou projektů, které započaly před tím, než jsem začala dovolenkovat. Oba dva projekty byly vyhlášeny v jeden den a já ten den měla v horoskopu, že mám do nových projektů vstupovat bez obav. Tož tomu říkám výzva, že? :o)
Ten první projekt se týká běhu. Většina běžců ho určitě zachytila - jednalo se o výzvu na idnes: Zaběhněte si maraton v Chicagu, či tak nějak. Mě výzvu posla kámoška Mirka s tím, že doufá, že se přihlásím. Většina lidí z mého okolí doufala, že to neudělám. Chvilku se mi hlavou honily obrazy z mých dvou 1/2M, kdy jsem fakt nemohla a nechtěla a tak dále, taky jsem si vzpomněla na maratonce z pražského PIMu, kteří nemohli a nechtěli a tak podobně, pak jsem vybrala své dvě fotky, jednu kde celá v oblečení NIKE (NIKE je hlavní sponzorem tak ať si mě líp všimne :o)) vyrážím z tunelu na trasu 10 km, a druhou z výletu do Beskyd, před tím, než jsem zmokla, připsala pár řádků a klik - byla jsem ve hře. Nic horšího než že ve hře zůstanu se mi stát nemohlo, ale to se naštěstí nestalo. Fakt nevím, co bych si počala, kdyby na mě náhodou volba padla. To bych si snad musela zlomit nohu, či se nechat nakazit nějakou zákeřnou a děsně nakažlivou nemocí. A nebo běhat a běhat a běhat.... Vítězce blahopřeji, ať se jí daří příprava a ať si z té dálky přiveze co nejvíce dojmů.
Druhý projekt se týká psaní. Napište román s Michalem Viewegem, vyhlásilo opět idnes. Asi to také hodně lidí zachytilo, tedy určitě víc jak maraton, protože zatímco na maraton se přihlásilo 300 lidí, na román jich reagovalo asi 900. A já opět mezi nimi. První kapitolu napsal sám autor, my měli navázat, jeden z nás měl vyhrát a třicet dalších nej mělo být vypíchnuto. Nebo tak nějak... No co budu popisovat, když na idnes se to dá všechno přečíst. Napsala jsem tedy svou kapitolu a čekala do dnešního rána, jak to dopadne. Mé zklamání na tím, co se se soutěží stalo, nebrala konce. Dle diskuze lze soudit, že to nebylo hnusné procitnutí jen pro mě. No nedivme se. Když vezmu, že se 900 lidí těší a doufá, že se mezi těmi 30+1 řízením osudu objeví a pak zjistí, že nic z toho neplatí, že je nakonec všechno jinak, že pan MV to nakonec pojal po svém, z toho se člověk těžko probírá. Ruku na srdce - bylo tam hodně dobrých příspěvků, bylo tam hodně daleko lepších příspěvků, než byl ten můj, ale MOC jsem si PŘÁLA i jen pokračovat, zkoušet to dál a dál. Ale ne za těchto podmínek. Škoda, škoda, byl to super nápad.
Ještě že mám své kolo, to mě nikdy nezklame. Zde důkaz místo slibů, že nelením
Za zmínku stojí především nedělní výjezd, peklo na zemi, čili 32 stupňů, já mezi poli bez kouska stínu a ač vybavena mapou, totálně jsem se ztratila. Místo plánovaných 40ti km jsem ujela 81... :oD
Kromě kola jsme si udělali výlet do Českého ráje, do okolí Malé skály, krásná procházka Zlatou trasou, která je úplně nej pro malé děti, protože na cca 8 km se dosyta vyblbnou na všech možných kamenech a skalách (třeba skalní bludiště bylo super) a nemají moc času fňukat, že už nemůžou a taky tak často nekladou otázku: Už tam budem? Dále jsme měli cyklo-výlet s přáteli, výjezd vskutku poklidný, žádné polykání kilometrů, prostě projížďka po břehu Labe, grilování a povídání. Také jsem 2x vyběhla (a málem zdechla), jednou jsem si namočila palečky v Jizeře, která konečně přestala být po všech těch záplavách zakalená, o to víc je ale ledová, na zahradě se plácám v bazénu, no a to jsou myslím, všechny mé sportovní aktivity. Mám samozřejmě i další jiné aktivity, ale zdaleka ne tak zajímavé.
A protože už nejsem tak úplně nejmladší ozývají se klouby, především kolena a hlasitě protestují, a tak jsem zašla do Lekárny a zakoupila mastičku. Neměli mou oblíbenou Koňskou mast, čímž se mi do ruky dostal ryze český výrobek, který je - troufám si říct, ještě lepší: REFIT ICE GEL . Fakt studí a pomáhá.
Tak jo, jdu ještě "relaxovat"
Letošní dovolená je kromě jiného ve znamení dvou projektů, které započaly před tím, než jsem začala dovolenkovat. Oba dva projekty byly vyhlášeny v jeden den a já ten den měla v horoskopu, že mám do nových projektů vstupovat bez obav. Tož tomu říkám výzva, že? :o)
Ten první projekt se týká běhu. Většina běžců ho určitě zachytila - jednalo se o výzvu na idnes: Zaběhněte si maraton v Chicagu, či tak nějak. Mě výzvu posla kámoška Mirka s tím, že doufá, že se přihlásím. Většina lidí z mého okolí doufala, že to neudělám. Chvilku se mi hlavou honily obrazy z mých dvou 1/2M, kdy jsem fakt nemohla a nechtěla a tak dále, taky jsem si vzpomněla na maratonce z pražského PIMu, kteří nemohli a nechtěli a tak podobně, pak jsem vybrala své dvě fotky, jednu kde celá v oblečení NIKE (NIKE je hlavní sponzorem tak ať si mě líp všimne :o)) vyrážím z tunelu na trasu 10 km, a druhou z výletu do Beskyd, před tím, než jsem zmokla, připsala pár řádků a klik - byla jsem ve hře. Nic horšího než že ve hře zůstanu se mi stát nemohlo, ale to se naštěstí nestalo. Fakt nevím, co bych si počala, kdyby na mě náhodou volba padla. To bych si snad musela zlomit nohu, či se nechat nakazit nějakou zákeřnou a děsně nakažlivou nemocí. A nebo běhat a běhat a běhat.... Vítězce blahopřeji, ať se jí daří příprava a ať si z té dálky přiveze co nejvíce dojmů.
Druhý projekt se týká psaní. Napište román s Michalem Viewegem, vyhlásilo opět idnes. Asi to také hodně lidí zachytilo, tedy určitě víc jak maraton, protože zatímco na maraton se přihlásilo 300 lidí, na román jich reagovalo asi 900. A já opět mezi nimi. První kapitolu napsal sám autor, my měli navázat, jeden z nás měl vyhrát a třicet dalších nej mělo být vypíchnuto. Nebo tak nějak... No co budu popisovat, když na idnes se to dá všechno přečíst. Napsala jsem tedy svou kapitolu a čekala do dnešního rána, jak to dopadne. Mé zklamání na tím, co se se soutěží stalo, nebrala konce. Dle diskuze lze soudit, že to nebylo hnusné procitnutí jen pro mě. No nedivme se. Když vezmu, že se 900 lidí těší a doufá, že se mezi těmi 30+1 řízením osudu objeví a pak zjistí, že nic z toho neplatí, že je nakonec všechno jinak, že pan MV to nakonec pojal po svém, z toho se člověk těžko probírá. Ruku na srdce - bylo tam hodně dobrých příspěvků, bylo tam hodně daleko lepších příspěvků, než byl ten můj, ale MOC jsem si PŘÁLA i jen pokračovat, zkoušet to dál a dál. Ale ne za těchto podmínek. Škoda, škoda, byl to super nápad.
Ještě že mám své kolo, to mě nikdy nezklame. Zde důkaz místo slibů, že nelením
Za zmínku stojí především nedělní výjezd, peklo na zemi, čili 32 stupňů, já mezi poli bez kouska stínu a ač vybavena mapou, totálně jsem se ztratila. Místo plánovaných 40ti km jsem ujela 81... :oD
Kromě kola jsme si udělali výlet do Českého ráje, do okolí Malé skály, krásná procházka Zlatou trasou, která je úplně nej pro malé děti, protože na cca 8 km se dosyta vyblbnou na všech možných kamenech a skalách (třeba skalní bludiště bylo super) a nemají moc času fňukat, že už nemůžou a taky tak často nekladou otázku: Už tam budem? Dále jsme měli cyklo-výlet s přáteli, výjezd vskutku poklidný, žádné polykání kilometrů, prostě projížďka po břehu Labe, grilování a povídání. Také jsem 2x vyběhla (a málem zdechla), jednou jsem si namočila palečky v Jizeře, která konečně přestala být po všech těch záplavách zakalená, o to víc je ale ledová, na zahradě se plácám v bazénu, no a to jsou myslím, všechny mé sportovní aktivity. Mám samozřejmě i další jiné aktivity, ale zdaleka ne tak zajímavé.
A protože už nejsem tak úplně nejmladší ozývají se klouby, především kolena a hlasitě protestují, a tak jsem zašla do Lekárny a zakoupila mastičku. Neměli mou oblíbenou Koňskou mast, čímž se mi do ruky dostal ryze český výrobek, který je - troufám si říct, ještě lepší: REFIT ICE GEL . Fakt studí a pomáhá.
Tak jo, jdu ještě "relaxovat"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)