čtvrtek 12. prosince 2013

Tři oříšky a jedno červivé jablko

Běžecká besídka byla letos prostě nej. Sešlo se nás rekordní množství (no možná Blogger roku měl účast vyšší). Někdo se jen mihl, někdo zůstal celou dobu, na někoho myslím ani nic nezbylo.. Popisovat průběh je úplně zbytečné, protože takové besídky mají všude průběh totožný: přijde se, hlaholí se, rozdávají se dárky. Objedná se první láhev, sní se první mísa, druhá láhev, další dvě mísy, pak třetí láhev... To už mají všichni ten roztomilý výraz: jsem mimo, ale je mi to jedno (morální kocovina se dostaví nejpozději při prohlížení fotek...) a všem je fajn.  Při tom množství lidí už nejde komunikovat jinak než tak, že se bavíte se svým sousedem po levici, se soudem po pravici a s protisedlým sousedem. Já měla vedle sebe Tučňáčka Renatu, Veverku Pražského a Rida, naproti Veverku Sudetského, Pavla, Janu, Věru a Evžena...

Jo Evžen, ten mi dal. Povídá: Hele, ty máš narozeniny někdy v půlce roku, že jo? Přikývla jsem. Já si to myslel. Až je oslavíš, tak já se ti budu smát, že ti táhne na šedesát! CÓ??????? No bude ti padesát, ne? CÓ!!!!!!!!!!!!!!!!! Teda, já tam sedím v takovém tom sklípkovém šeru, muselo mi to ubrat nejmíň deset let a on se mě zeptá, jestli budu slavit padesátku. Přitom padesát mi ještě dloooooooouho nebude. Také se mohl zeptat, jestli jsem náhodou nepřibrala, aby mě úplně dorazil :o). Samozřejmě že jsem mu to během večera párkrát omlátila o hlavu. A myslím, že v průběhu roku (spíš v průběhu příští pětiletky) mu to párkrát o hlavu ještě omlátím :oDDD

Veverka Sudetský, ten mi taky dal, ale na rozdíl od Evžena dárek. A sice dárek s příběhem.



To je vlastnoručně vyrobený šátek-had s mým logem. Ti broučci tam, to jsou běžci. Jsem tam zakomponovaná nejen já, ale i Honza12 ve svém žlutém tričku a ještě i oba Veverkové, taktéž ve žlutém tričku, aby v tom množství lidí nezapadli. Krása, co? Šátek koloval a lidi se tam podepisovali. Bohužel jsme měli jen fixu, se kterou se psalo dost blbě. Ano, nevím, čí byla, ale každopádně jsem jí stopila. Stejně tak jsme stopila i nějakou propisku O:o)) A kdyby chtěl někdo stejný šátek, nebo podobný, může si ho objednat přímo u Pavla Veverky-Sudetského v eshopu

Zajímavé je, že ten den jsem dostala obdobný dárek od kamaráda Ondry. Obdobný v tom směru, že je také vlastnoručně dělaný a také zobrazuje mé logo:


Ne, to už si nemůžete objednat nikde  :o))

A zlatý hřeb - červená obálka od Tučňáčka. Začala bych tím, že pokud něco fakt nechcete, hodně o tom mluvte. Třeba já rozhodně nechci své špeky. A drží se mě jak židovská víra. Taky jsem říkala, že nikdy nepoběžím maraton. Odšourala jsem tři. A na podzim jsem řekla, že v Plasech NIKDY nepoběžím nic jiného než desítku. Že se tam přece nevyšťavím v nějakých kopcích a v horku, když obojí z duše nesnáším. No co myslíte, že v té červené obálce bylo:


Renata, Renato, já tě asi uškrtím :oDDD Šok z tohoto dárku jsem zajedla sádlem, tlačenkou, řízkem, chlebem, sýrem, to všechno jsem spláchla rulandou a bylo mi to fuk. Druhý den mi to úplně fuk nebylo, protože jsem musela mít celý den povolený pásek u kalhot... 

Tož, super to bylo!!!


úterý 3. prosince 2013

Jde se k Sádlům!

To si tak člověk pěkně leží po uši ve svých restech, ve svých MUSÍM UDĚLAT IHNED, MUSÍM UDĚLAT VČERA a NA CO JSEM JEŠTĚ ZAPOMNĚLA?, nemá myšlenky vůbec na nic a je násilím zavlečen do rozhovor:u přibližně tohoto znění: 

Co ten večírek?
Co s ním?
No, neměli bychom to oznámit?
Měli....
A co, napíšeš všem?
Co?
No že se to koná:
Já?
No jasně že ty, ty jsi v tomhle úplně nejlepší.
Myslíš?
No jasně, o tom nepochybuj!

Když mám v hlavě milión věcí, mluvím krátce. To není jako když jsem nervózní kdy mluvím rychle a moc :o) Pokusila jsem se vysvětlit, že toho mám strašně, strašně, strašně moc, že nestíhám a jestli by třeba někdo jiný... Obratem mi přišel seznam úkonů, na který jsem neměla nárok se vytahovat.

Termín 11.12.13 vznikl úplně samozřejmě s ohledem na Honzu. Protože kdo jiný je sběračem takovýchto seskupení, kdo za ničím hledá něco, že jo? Advid nám to chtěl nabourat a přesunout večírek na 12.12.13, že prý je to taky pěkné datum.... Já dokonce vyměkla, ale Honza ho umlátil argumenty...

Pár dnů po té:
Co ten večírek?
Co s ním?
No, neměli bychom to UŽ oznámit?
Měli...
A co, napíšeš všem?
Co?
No že se to koná.
No to bych měla. A kde se to vlastně bude konat?
To já nevím, to vymysli.
No dobrá, ale pro kolik lidí to mám zajistit?
To já nevím.
A koho všechno pozveme?
To nevím.
Honzo!
Však ty si poradíš, ty jsi v tomhle nejlepší.

No nevím, nevím. Pochybuji, protože úkol zněl sice jasně: udělej večírek pro X lidí v místě Y, ale nějak jsem vůbec nevěděla, jak se ho zhostit. Jdi tam, nevím kam, a přines to, nevím co.... Celý víkend jsem tedy klikala na různé lokály až jsem dospěla k názoru, že loni U Sádlů, to bylo nejlepší a tak jsem to tam blokla.

Většina těch, co známe, dostala mail, ale říkali jsme si, že by třeba chtěl přijít i někdo další. Někdo, kdo chce společně s námi povečeřet chleba se sádlem, rozloučit s rokem 2013, přinést mi dárek... Prostě jste zváni všichni, ale tedy dejte mi to vědět. Více se dozvíte v POZVÁNCE od Honzy, ke které jsem ho zase dokopala já :o))

A kdyby to bylo fakt jen na mě, jdeme to někam roztočit a toho sádla se zbavit.... ;o))