pátek 31. října 2008

Říjnové ohlédnutí

Říjen byla všehochuť.
***
Začal tím, že onemocněl Martin. Nejdřív jen tak lehce - rýma a kašel. Tak jsem nasadila bylinky a kapičky, ale i tak se to přehouplo do zánětu středního ucha. Bděla jsem u něj, do práce chodila jak praštěná a doufala, že se brzy uzdraví. Přes den pak hlídala babi. To všechno se událo před výletem, kam se přihlásilo přes dvacet lidí a mě bylo docela smutno z pomyšlení, že bych jakožto iniciátor a pořadatel nejela. Nakonec jsem jela, ale výčitky jsem měla (už ale neměl teploty a byl v pohodě). Výlet samotný super - viz zápis. No, a zbytek měsíce klídek a piánko, hlavně jsem konečně měla čas zase trochu sportovat, na což jsem v první půlce neměla čas.
*
Martin kromě jiného oslavil své čtvrté narozeniny a byl u zubaře, Sára měla svátek, já stihla kadeřníka, pedikúru a kontrolu na plicním (zvedla mi dávky), no a velký kluci zdárně studují.
*
Posledních pár dnů začal Martin opět smrkat. A to už jsem se zdravě naštvala a řekla si, že ho budu otužovat stejně jako sebe. Čili pobyt venku za každého počasí (vycházky ve školce nejsou dostačující) a vlažné sprchy. A taky jsem mu koupila Echyňáčky na podporu imunity. Zatím jsem s ním byla 1x běhat - uběhl 3x250 m, a Nicolas s ním 1x hrál fotbal.

Říjen v číslech:
Posilovna: 8x
Kolo: 125 km
Běh: 9 km (bída, kaju se, ale nebyl čas)
Pochod v přírodě: 34 km

A douška na konec: Přibrala jsem 2 kila :o))

neděle 26. října 2008

Jste to, co jíte


Jj, ten pořad mám ráda. Koukám se na tlouštíky, jak se vyžrali do nevídaných rozměrů a držím jim palce při zbavování se nabraných kil. Z těch mnoha odvysílaných pořadů je jasné jedno - muži hubnou snáze. Jim skoro zmizí i břicho, ovšem ženám břicho většinou zůstane. Také nemají takovou vůli jako muži, což si myslím je především proto, ze vaří pro rodinu a tak mají bohužel lákadlo rovnou u nosu. Stačí ochutnat, jestli je jídlo dost ochucené, a už v tom jedou.
Díl, odvysílaný tuto středu, mě zaujal především proto, že paní v mém věku tvrdila, že jí zdravě, sportuje a tloustne. Celá já. Tedy ona měla přes 100 kg a hodnotu tuku asi 52 %, což je tedy děs běs, ale protože každý týden přiberu o kilo, za chvilku můžu být tam, co ona :o))
Nakonec se ukázalo, že její hlavní problém byl, že jedla málo. Vlastně jen zeleninu, občas nějaké maso a to vše v malých porcích. Tak jsem se tedy zamyslela nad tím, jak a co jím já, a musím si přiznat, ovšem velmi nerada, že zde je možná zakopaný pes mého přibírání. A to i přes to, že o výživě toho vím dost a dost.
Dala jsem dohromady své chyby (pro odstrašeni široké veřejnosti :o)), a pokusím se to změnit:
- jím pořád totéž - brambory, cottage, zeleninu, kuřecí maso, tvarohy a jogurty
- jim (asi) málo. Vlastně se pořád držím svého okleštěného hubnoucího jídelníčku a přitom mám docela hodne výdajů - jen co se naběhám v práci po budově, na metro, na nákup, posilovna, kolo, běh, domácnost....
- nejím večere a to ani po cvičení
- teď na podzim se mi vubec nechce jíst zelenina, s velkým sebezapřením do sebe nasoukám rajče
- taky jsem totálně omezila pití
- začalo mi chutnat hlavně sladké, třeba Kinder-mléčný řez

Myslím, ze Cajthamlová a Havlíček by zaplakali.

Tak a to bylo poslední dlouhé pojednání o mé váze, nadváze, jídlu, výživě a dalších souvisejících témat. Je tu přece běeh, kolo a posilovna. Třeba tuhle - jela jsem na kole....

čtvrtek 23. října 2008

Ráno

Dnes ráno mě Martínek honil z postele, ale mě se strašně chtělo lenošit.
Já: Nech mě ještě chviličku, starý lidi se musí nejdřív protáhnout
Martin: Ty jsi ale mladá!
Já: Ty moje sluníčko milované, nejmilejší!
Martin: Ale jsi tustá (tlustá)
***
Sára: Mámo, k čemu tu jsou starý lidi?
Já: Jak to myslíš?
Sára: No to musí být hrozný, bejt stará, nemohoucí, chrchlající, zasmrádlá. Dnes jsem jednu takovou bábu potkala. Šinula se po chodníku, chrchlala a táhla nohy, fuj to je hrozný
Já: To máš pravdu. Ale ona je tu třeba ráda, má děti, vnoučata, seriály...
Sára: Myslím, že se tak ve čtyřiceti raději zastřelím než bejt takhle stará!
Já: Ve 40!?!!?!?!?!?
Sára: No to je možná brzy, ale v 50ti bude na čase
***

úterý 21. října 2008

Peripetie s váhou, čili jak pořád tloustnu a tloustnu

Zkusím si udělat malý rozbor svých váhových příbytků, nebo občas i úbytků, protože si myslím, že když si to řeknu nahlas, třeba si uvědomím chyby, které eventuálně dělám.
Musím začít u Adama, tedy na začátku.
*
S váhou jsem nikdy neměla moc problémů. Od mala jsem byla hubená, v pubertě jsem se lehce zakulatila, ale ve dvaceti zase zhubla, po prvním dítěti jsem vypadala snad nejlíp, po druhém o něco hůř, ale spravila jsem to cvičením. Kolem třicátého roku nastalo první vážnější usazování tuků, které jsem vyřešila posilovnou, což mi vydrželo hodně dlouho. Má hmotnost se pohybovala od 50 do 53 kg.
*
Pak jsem onemocněla a začala přibírat. Pak jsem otěhotněla a začala přibírat ještě víc. Tady bych viděla opravdu základ mé nadváhy. V těhotenství jsem se totiž nijak neomezovala. Byla jsem závislá na oříškovém smetanovém jogurtu z Valašska a zelené Delise. Tuto kombinaci jsem do sebe hodila i několikrát denně. Váha utěšeně rostla a tak jsem před porodem vážila přes 80 kg. Naivně jsem si myslela, že po porodu kila sama zmizí. Nemizela. 3 měsíce po porodu jsem šla na operaci a následoval půlrok po nemocnicích, takže nebyl čas nějak začít sportovat nebo se omezovat.
Do konce roku 2005 jsem se začala rychle zakulacovat, nosila jsem velikost 40 a mělo být hůř. V lednu 2006 jsem se vrátila do práce. Měla jsem z toho docela nervy, najednou jsem absolutně nic nestíhala - 3 děti, domácnost a práce - to vše bylo tak trochu nad mé síly, prostě jsem to řešila čokoládou. Má váha vylezla na 73 kg, nosila jsem velikost 42 a bylo mi ze mě zle. Věděla jsem, že to prostě musím začít řešit a šla jsem do posilovny. Po asi 2 měsících jsem neviděla žádné změny a tak jsme si od trenéra nechala vypracovat plán a jídelníček s cílem zhubnout 10 kg za 5 měsíců. To mi i schválil, říkal že 2 kg za měsíc je v pořádku. Plán jsem splnila, dokonce i překročila.
*
V záři 2006 jsem vážila 60 kg, vešla jsem se do velikosti 38 a byla jsem se sebou moc spokojená. V březnu 2007 jsem dostala hormonální léčbu, po kterém jsem pomalu, ale jistě začala zase nabírat. Na oslavě svých 40cátých narozenin jsem ještě měla tuky v hodnotě 21,6 %, ale v létě jsem se zase rozjela. Nechodila jsem cvičit, jen jsem jezdila na kole, což by normálně mělo stačit, ale bohužel....

V říjnu 2007 jsem se rozhodla začít běhat. Důvodem byly mé časté záněty průdušek a astma - obě tyto choroby jsem chtěla obelstít tím, že budu často venku, čímž se mi upevní podlomené zdraví. I stalo se. Začalo mě to ale bavit tolik mnoho, že jsem skoro opustila posilovnu a jen běhala. Vyčetla jsem, že běh spaluje hrozně moc kalorií a říkala si, že je fajn, že kromě pevného zdraví ještě i zhubnu. I nestalo se. Nestalo se proto, že běh sice hodně spálí, ale člověk vytráví a něčím se napere. Taky je pravda, že jsem třeba uběhla 5 km, ale v čase půl až 3/4 hodiny, čili během jsem netrávila ani zdaleka tolik času, jako bych bývala byla strávila v posilovně. Tohle je hodně zásadní věc a mě to vlastně celou dobu vůbec nedocházelo. Měla jsem radost, že jsem se ze dvou koleček dostala na 10 km (průměrně jsem běhala kolem 6ti) a víc jsem neřešila. V létě mě zachvátila panika, protože jsem se opět dostala na hodnotu tuků v těle 30 %! Najela jsem tedy na jídelníček - obsah tuků v potravinách do 5ti %, jedla jsem tuny zeleniny, maximálně jsem omezila sladké a hodně jsem jezdila na kole v hubnoucím tempu. Po létu jsem měla o další 3 kg víc a upadla jsem do beznaděje, že už navždy budu malá a tlustá. Začala jsem chodit do posilovny a prokládám jí během. Také jsem vysadila hormony, protože si myslím, že i to je jeden z důvodů, proč kila neustále nabírám. V září jsem byla naštvaná, že nehubnu tak jsem se přestala hlídat. Nejdřív jsem jakoby zhubla, v současnosti, je ale vše při starém.
Něco dělám špatně, ale opravdu nevím co. Upravený jídelníček nestačí. Samotný běh také ne. Posilovna pomáhá nejvíc, ale člověk musí cvičit fakt poctivě 3x týdně. Chodila bych klidně 4x, ale pokaždé musím někoho ukecat, aby hlídal Martina (většinou to odnese Sáruška), protože jinak vůli jít mám. Nejsem feministka, nechci říkat, že žena to má těžší, ale někdy je opravdu nad mé síly to všechno nějak skloubit - práci, domácnost, koníčky. A ještě když člověk chce dělat vše na 100 % , pak je to o to těžší. Proto dojde i na čokoládu nebo jiné zaháněče stresu, i když ne v tak velkém množství jako kdysi. Sladké si dopřávám v podobě medvídků či jiných želatinových bonbonů bez tuků.

Jak jsem psala v jednom svém článku - není důležité vypadat ve 40ti na dvacet, ale mě prostě nejvíc štve, že sportuji, omezuji se a tloustnu! A toto chci nějak zlomit. Nemám velký cíl, chci se do vánoc dostat na 55 - 58 kg, což je v současnosti asi 7 kg. To bych mohla dát, ne?

P.S. Sice to vypadá, že hubnutí je středobodem mého vesmíru, ale tak to není. Ale kdybych tu psala, jak denně uklízím, vařím, čtu pohádky, chodím na nákupy, přesazuji kytky, řeším spory mezi dětmi, chodím do práce... Zajímalo by to to někoho? Vždyť to děláme všechny :o)

úterý 7. října 2008

Myšlenka dne

Obrázky a Animace


(tyhle obrázky z Lidé mě prostě fascinují. Většinou jsou to neuvěřitelné kýče, ale co nadělám. Kdybych byla náctiletá blogařka, tak tu nemám nic jiného :o))

Také každý blogař doufá, že se k němu lidi jen pohrnou a budou hltat jeho zápisky. No, ke mně se nijak nehrnou, ale to nevadí. Píšu si hlavně pro sebe, neb co je psáno - to je dáno. Dělá mi radost psát si o svém sportování a výletech, občas o ničem a nebo o něčem. Alespoň s tím nikoho neotravuju a mohu se pak v klidu bavit na nějaké plytké téma, třeba globální oteplování, recyklace, finanční krize v USA apod.

pondělí 6. října 2008

Reklama


Na svých stránkách můžu dělat reklamu komu chci, že? Tož tedy: Od středy je u Tchiba velká akce Běhání bez limitů a mají v nabídce opravdu hodně dobrých věcí za rozumné ceny. Odkud vlastně vím, že jsou to dobré? No protože už měli podobnou nabídku loni a tak jsem si nechala koupit vybavení na zimu - bundu, tepláky a mikinu, a celou zimu vše testovala. Test dopadl na výbornou a proto si troufám jejich výrobky doporučit dalším spotřebitelům.
A protože takových věcí není nikdy dost, sestavila jsem si dle jejich katalogu další seznam pro letošního Ježíška. Protože ještě nemám: vestu, triko s kapucí, krokoměr, ponožky....

P.S. Tak jsem odpoledne naběhla do Tchiba a nebyla jsem sama. Fakt se tam motala spousta lidi. To by jeden neřekl, kolik je na Čerňáku sportovců :o)) Tak jsem šla raději do Globusu, kde má Tchibo odděleni a v klidu se tam rozhodovala. Nejdřív se mi nic nelíbilo a tak jsem si vzala jen krokoměr. Pak jsem prihodila i zateplené triko s kapuci a dlouhým rukávem a tílko. A dobre jsem udělala - hlavne to s dlouhým rukávem je moc ááááááách, úzasnéééééé. Uz aby mrzlo...