čtvrtek 31. července 2008

Podvečer v Praze

Včera jsem se koukala na časy závodnic "mého" závodu z loňského roku. Pohybovaly se, závodnice i časy, od 15ti minut do 3/4 hodiny. Poslední byla jakási paní, které bylo 70 let! Doufám, že nedoběhnu o místo před ní, nebo nedej bože o místo za ní (předpokládám, že se zúčastní aby si vylepšila osobák). Za kolik to uběhnu já nevím, nikdy jsem si ho neměřila (myslím cíleně), ale bude to tak +- půl hodiny. O dovolené, což je za týden, začnu zase běhat, třeba se zlepším.
*
Večer jsem byla se Sárou na kole. Fakt zážitek. Ale ne požitek. Najely jsme na cyklostezku u skateparku - zamávaly jsme na Nicolase, který piloval jakési triky, či jak tomu říká, a frčely do Dolních Počernic. V Dolních jsme spíš bezradně koukaly, kam dál. Neznámý terén udělal z mé osoby vyklepanou matku-kvočnu, co neustále napomíná své dítě, aby se chovalo normálně. Sáruš totiž nějak nepochopila, že není na chatě na návsi a dle toho se chovala. Chvilku jsme tak kličkovaly po silnici, pak jsme se vydaly směrem na Horní či Běchovice, přičemž z lesa jsem uslyšela psa, takže jsem zavelela k ústupu a jely jsme zpět. Z asfaltky se v jednom místě stala neovladatelná pohroma - vymletý pískový či jaký povrch, málem jsem se zabila. Dokonce jsem slezla a kolo vedla, na rozdíl od Sáry, která se s hlasitým "Já se asi zabiju", řítila dolů.
*
Překvapilo mě, jak moc město večer žije. Pro mě přestane svět existovat jakmile za sebou odpoledne zaklapnu dveře, ale spousta lidí jak vidno večer teprve ožívá. Potkaly jsme mnoho lidí na procházce, běžce a jednu běžkyni, cyklisty, bruslaře, zevlouny a pejskaře. Jednu běžkyni jsme dokonce potkaly 4x, ale nevím, zda nás vnímala, vypadala, že běží v jakémsi tranzu. Sice jsme ujely 18 km, ale necítila jsem je ani v nohách ani jinde. Povrch je všude hladký a bezproblémový, vše se dalo vyjet bez zadýchání. Ježdění na chatě mi tedy rozhodně dává víc, ale na druhou stranu jsem viděla náš kousek Prahy trochu jinak než když jdu z práce nebo z nákupu.
*

středa 30. července 2008

Paníík, paníík

Tedy kdybych dala na numerologii, tak bych řekla, že se mi dostalo znamení shůry. Či odkudsi.
Včera jsem nemohla usnout, házela jsem se z boku na bok, levý, pravý, záda, pochod po bytě, záda a přemýšlánky typu: proč jsem pořád tlustá, proč jsem vždycky třetí, proč není špatný být někdy třetí, proč mám startovní číslo F32, to bude asi jako FEMALE, která se přihlásila třicátádruhá, aha, no to nás moc nebude, a kolik že je 3+2, no pět, co mi to říká.. A tu jsem se opět probrala do bdělosti. 5! Pětka je přece mé osobní číslo. Přepočítala jsem si to a ano, výsledek byl 32 a 3+2 je 5. Tak ještě zkusím, co má za číslo den závodu. To máme 1+3+9+2+8=23, 2+3 je 5! Tři pětky, tři pětky! To je buď znamení, že mám běžet, nebo že nemám běžet :o) A jestli poběžím, tak bych mohla doběhnout třeba i v první tisícovce, ne až ve druhé. Ó už vidím, jak se o mně reportéři perou.
Tak jako tak se raději kouknu, co na číslo 5 numerologie říká.

pondělí 28. července 2008

Dilema

Mám velké dilema. O víkendu jsem si pročítala svůj budoucí rozvrh běhacích tréninků a tu se ukázalo, že nevím, co jsem. Vím, čí jsem, ale první otázka je very těžká. Rozhoduji se mezi začátečník a pokročilý začátečník. Když budu vědět, co jsem, budu vědět, jak trénovat. Prostě...:
Co je začátečník a jak má trénovat (má zkrácená verze)
Je to člověk, který neběhá, nebo běhá jen krátce, a chce uběhnout dejme tomu právě 5 km, na které se chystám v září. No a na těch 5 km se musí nějak dostat, takže obden uběhne kousek a pak o něco víc, a zase o kousek dál, a 5 km je za chvilku doma.
Pokročilý začátečník a jak má trénovat
5 km zvládne bez problémů a potřebuje dosáhnout takového času, který mu zaručí, že nedoběhne poslední jako posledně (chápej - už se závodu "zúčastnil"). A protože poslední místo se mu nelíbilo, běhá rychle a běhá do kopce a běhá pomalu a zlepšuje si tak čas.
No a tady to přijde - 5 km uběhnu bez problémů. Když mám svůj den (stalo se jednou), uběhnu i deset. Ale ještě nikdy jsem nezávodila ani se závodu nezúčastnila. Mám tedy trénovat výdrž nebo rychlost? Co jsem? Kdo jsem? Odkud přicházím? A kam směruji? Vůbec nevím. Když jsem si četla, že jako pokročilá bych měla běhat do kopce, raději bych zůstala u totálního začátečníka :o)) Ale to je asi na nic, ne? Dávat si malé cíle není můj cíl, jdu najít kopec ...

čtvrtek 24. července 2008

Čiré bláznovství

Co je vlastně čiré bláznovství? No to je, když.... Když třeba někdo jako já, se přihlásí na takový pidi závod jako je ADIDAS BĚH ŽEN. Je to jen 5 km a už někdy v dubnu jsem psala, že bych se na něj chtěla přihlásit. Když něco chci, většinou to i udělám a tak jsem tenkrát fakt klikla a přihlásila se. Jelikož se nikdo neozýval, myslela jsem, že jsem klikla špatně a přihlášená nejsem. A protože dvakrát stejnou chybu nedělám, nechala jsem věc spát. A najednou mi přišel mail, který mi přidělil startovní číslo a pokyny. Doma si ze mě dělají legraci a to víc se mi chtělo běžet. Ale včera jsem si o tom psala s kámoškou a ta byla z mého rozhodnutí úplně na větvi čímž mě docela rozhodila. Najednou si říkám, proč to vlastně dělám.
*
Ono záleží na úhlu pohledu. Pokud na to pohlížím jako na BĚH, tak o nic nejde. Přijdu, zaběhnu, odejdu. Pokud na to pohlížím jako na ZÁVOD, pak o něco jde. Minimálně o to, že závod je od slova závodit a tudíž bych se k tomu i tak měla stavit a nějak solidně se třeba i umístit. Třeba mezi prvními dvěma tisíci. Nebo tak nějak... Chi.
*
Čirou náhodou jsem si v pondělí koupila časopis RUN a čirou náhodou je v něm trénink pro úplné začátečníky právě na 5 km. A také jsem se kdysi zaregistrovala na NIKE.COM a tam jsou také tréninky na tyhle pidi trasy. Takže podklady mám, jde o to, nějak na sobě zapracovat, vyladit formu a styl. Ne, nebudu psát velkou story o své přípravě, protože vím, že to uběhnu i bez ní. Spíš si zkusím vylepšovat časy. Nebo něco takového.....

středa 23. července 2008

Kolo

Dlouho jsem nepsala o svém sportování a přitom tak pilně jezdím na kole. Pravda, jen o víkendech, ale i to se počítá, ne? Do posilovny v létě nechodím, dávám si pauzu. Škoda, že počasí nepřeje koupání, to mi letos docela chybí. No a běh... škoda mlčet.... zase na podzim. Ba ne, budu běhat o dovolené, to už jsem si naordinovala.
*
Své kolo mám od loňska, kdy na mě firma udělala sbírku, aby mi tak zpříjemnila vstup mezi čtyřicátníky. Nejdřív jsem nevěděla, co si s částkou 5.OOO Kč počít, ale pak jsem si přidala a koupila si tak své první kolo v životě.
*

*
První nové, jinak pár ojetin jsem měla. S novým kolem jsem začala objevovat okolí chaty. Okolí nejen přilehlé, ale i trochu vzdálenější. Pořád ale bojuji s nedostatkem času, takže jezdit jdu až když uspím Martina, což je po sedmé hodině a mám tak asi 2 hodiny na jízdu. Za dvě hodiny se dá ujet poměrně hodně aniž by člověk přímo umřel vysílením, ale právě vědomí, že padne tma nebo dojdou síly, trochu jízdu znepříjemňuje. S dětmi jsme výlety podnikali, ale to jsme byli dost omezení jejich schopnostmi, takže jsme jezdili pomalu a trasy do 30 km (tenkrát to byly celodenní výlety).
*
Děti vyrostly, ale jezdit se mnou moc nechtějí. Sára mi nestačí a Nicolas nemá pořádné kolo. Nabídla jsem mu, že mu kolo koupím, ale nechce. No a Michal ten o kolu nechce taky ani slyšet, raději něco kutí. Takže jsem chudák a jezdím si sama. Upřímně si ale myslím, že jsem ráda sama. Jedu dle svých schopností a možností a nemusím brát na nic a nikoho ohledy. Potíž ale přijde ve chvíli, kdy mám s někým jet a ohledy brát, protože toho nejsem schopná a dělá mi to potíže. Čili začarovaný kruh. V pondělí jsem vyhlásila pro lidi z práce cyklo-výlet do Jižních Čech (nechtějí kopce), ale zájemců je jen pár a tak nevím, zda se uskuteční. Dokonce jsem už i myslela na to, že se přihlásím na nějaký cyklo-zájezd s cestovkou, kde pak budou stejně výkonní potrefenci jako já. Jenže matka a žena ve mě vždy zvítězí a já si uvědomím, že pokud bych jela, tak to bude na úkor rodiny a to zase nechci.
*
Dobrá, nebudu už brečet nad rozlitým mlékem a dál se budu věnovat okružním jízdám v Pojizeří. Však je tam krásně....
*
Sára mi udělala krátké video z mé jízdy
*

Lide Lide Graphics

pátek 18. července 2008

Nostalgie, aneb Mládí v hajzlu



*



*



*



*



*



*
****** a další a další a další. Slováci jednoznačně nej. Ještě chybí Žbirka, Tublatanka, Modus atd. Pro desky se jezdilo na Slovensko, já osobně jsem byla na koncertu Nagyho v roce 1985. Ještě jsem poslaouchala Turbo a Katapult.

čtvrtek 17. července 2008

Slovníček pojmů (starý, ale dobrý)

POMOC PRO TY , KDO CHODÍ JÍST DO ASIJSKÝCH RESTAURACÍ.
Slovníček č. 1
*
• BÍDEN - Dobrý den
• PANI MA VYSRÁNO ? - Vybrala jste si , slečno ?
• CO KOMU ? - Jakou si přejete přílohu ?
• SEŠUPEM - S kečupem
• HO ŠI CI - S hořčicí
• KPISÍ MÁSESO ? - K pití máte co?
• nebo NA PI ČI - Co si dáte na pití?
• ČUS - Džus ?
• SRAJT - Sprite
• DOUCHUT - Dobrou chuť
• DVASÁT ŠEST - Nutno usoudit podle cifry na pokladně , buď 26 nebo 96
• NAŠANOU - Na shledanou
*
POMOC PRO TY , KDO CHODÍ NAKUPOVAT NA ASIJSKÁ TRŽIŠTĚ.
Slovníček č. 2
*
• NEMIŠESKY - univerzální odpověď
• CICA PADE - univerzální cena
• KVALITA CHODINKY ,ŽLATO ,CIBRO ,CI MESICE DOU - prostě skvělé hodinky
• TET KABELU ? - chcete zboží zabalit ?
• ŠUŠI PANI, ŠUŠI - model je podle poslední doby
• TOJEMALO - za tuto cenu vám to neprodám
• POŽKEJ, POŽKEJ, TAKDOBŽE - počkejte pane , určitě se nějak domluvíme
• DITISOU - velikost akorát
• ČISLO DOBLÝ, VYVELKEJ - potřebujete větší velikost

středa 16. července 2008

Letní hit



Písnička evokující pohyb, běh, skotačení, léto, mládí... vše v jednom. Super

pondělí 14. července 2008

Malá dovolená

Má milá malá dovolená začala 3.7. odpoledne kdy jsem naprosto splavená nasedla s Martinem do metra a pak do Prnďolína směr Ostrava. Normálně mám jízdu vlakem ráda, ovšem udržet pozornost tříletého dítěte po celou dobu jízdy, to je úloha vskutku přetěžká. Nepatřím k těm matkám, jejichž děti mohou ve vlaku, či jiném prostředku, či jiném stísněném prostoru, svým vřískotem, kňouráním, běháním a dalším nepříjemným projevem otravovat ostatním život. Takže to znamenalo neustále mluvit, vysvětlovat, mluvit, konejšit, mluvit, přesvědčovat, mluvit, ukazovat, mluvit.... Ještě teď mě bolí pusa. Protože to samozřejmě neskončilo jízdou vlaku, ale následovala cesta autem a pak pobyt do neděle a pak jízda vlakem a další jízda metrem. Můžu naprosto s čistým svědomím říct, že to bylo HROZNÝ. Nebo strašný, nebo tak něco.
Samotná návštěva byla docela v pohodě. Proč v docela? Protože měla maličkou vadu na kráse a tou bylo, že jsem jaksi byla navíc. A být navíc u čerstvě zamilovaných je porod. To neustále oňufávání, ťu-ťu-ňu-ňu, to by jeden vylít z kůže. Znám Slávu jako kluka do party, znám ho z dlouhých rozhovorů o nesmrtelnosti chrousta, jako tahouna výprav, pařiče a baviče, mrzli jsme u vyhaslého ohně, jezdili na kole ve sněhové vánici, prostě fakt kámoš, kterého aby člověk pohledal ... a teď .... Naštěstí tam první večer byla jeho maminka, další den přijel Lexa s rodinou a večer přišel další pár - bývalej pár, takže jsem se s nimi skvěle pobavila. Bylo mi líto, že není prostor na jakýkoliv pokec po našem, ale to se nedá nic dělat. Vyvážil to výlet do skanzenu a pivní slavnosti.
*
Od pondělí jsem pak měla dovolenou na chatě s Michalem. V úterý jsme jeli na výlet do Prachovských skal, který se fakt povedl. Martin totiž celou dobu šel, nechtěl nosit a nekňučel. Dali jsme si oběd, žúžu a perník a taky rohlík s paštikou. Je to už několik let, co jsme takhle s dětmi putovali, takže mě to vrátilo zpět. Ale nevstoupíš 2x do stejné řeky - jsem starší a moudřejší a tak nějak si těch společných chvilek víc vážím. Když jsem kolem sebe pozorovala některé rodiče, které vytáčel jakýkoliv požadavek jejich potomků, bylo mi jich líto. Těch rodičů. Děti vyrostou a všechno bude jinak. Budou mít jiné starosti něž jak zabavit ratolest. Ale to si musí každý odžít. Pak možná přijdou na to, že věnovat se dětem a učit je poznávat svět, je fakt to nejhezčí, co je. Může se sice zdát, že si to tak trochu odporuje s mým úvodem, ale ne, je to vážně tak.
*
Zbytek dovolené jsem se věnovala zahradě, kolu, chatě a dalším svým oblíbeným činnostem. Do práce jsem nastoupila s čistou hlavou a celá natěšená. Jo, 10 dnů volna je prostě znát. Už se těším na srpen, to budu mít dva týdny, možná dva a půl.
*
Skanzen 2008

středa 2. července 2008

Červnové ohlédnutí

Červen byl horký a bláznivý a všelijaký. Měsíc třešní, jahodových knedlíků, rybízových koláčů a rozkvetlých růží.
Toliko poezie.
Jinak jsem:
* 300 km ujela
* 20 km ušla
* 5x jsem byla v posilovně
Na váhu jsem snad pro jistotu ani nelezla, ale podle těsných triček bych řekla, že ručička (digitální váha sice nemá ručičku, ale jak jinak to popsat, že?) se urputně drží na jednom místě.

První láska

Dnes mi Martin oznámil, že se zamiloval do Elišky, a že jí to i řekl.
- A jak jsi poznal, že jsi zamilovaný?
- No řeklo mi to bříško!
- Bříško? Máš v něm motýlky?
- Mám tam jednoho a ten mi to řekl.
Aha
- Odstěhuju se s Eliškou pryč a budeme spolu uklízet.
- A kde vezmeš peníze na byt?
- Budu pracovat. Teď ještě ne, až vyrostu. Pak se odstěhuju.

Narozeniny

Hm, je to tak, mám za sebou další rok života. Rok, který nenávratně zmizel do propadliště dějin, čili nicoty. Nebo tam někam. Definitivně mám tak připsanou čtyřicítku, protože když už je někomu 41, tak to tak prostě je a nikdo mu to neodpáře.
*
Měla-li bych se zamyslet nějak na vážno, musím konstatovat, že 40 je pro ženu věk nic moc. Mládí pomalu odchází, trápí nás pochybnosti a strach z budoucnosti. Z časopisů se zubí samé náctileté nebo vyretušované krásky, které útočí na naše čtyřicetiletá, ztrápená ega. My pak bojujeme v kabinkách s tričkem velikosti S a na první vrásky patláme tuny krémů. Rozum říká: Co blázníš holka, nemusíš vypadat na dvacet, buď v klidu, směj se, bav se, užívej života, vždyť každý rok je dar. Ale nějaké poblázněné zlé Já říká: Nech mě, já chci vypadat super, já chci být úžasně štíhlá, s krásnou pletí a rozzářenýma dychtivýma očima.
*
Ano, rozum má pravdu. Proč bychom musely vypadat na dvacet? Posbíraly jsme spoustu zkušeností, je čas je zúročit. Je čas zaujmout v naší etapě dospělé ženy tu správnou pozici - dovychovat děti, realizovat se v práci a věnovat se koníčkům. Ano, je čas prosadit se.
*
Hm, mám doma (kromě jiného) tříleté dítě. Na seberealizaci si asi ještě pár let počkám :o)) Budu tedy dál pozorovat prohlubující se vrásky, znechuceně odcházet z kabinky, která nemilosrdně odhalí všechny nedostatky, budu držet diety, běhat na ovále, a jíst čokoládu na žal. Vždyť o tom to je: Bojovat dokud to jde.
*
NE?