Letní čas

Po sobotním rauši přišla odpočinková neděle, která začala návštěvou u Džagody, který má konečně syna, pak obědem v restauraci a pak tradá na chatu. Báby si vzaly Martina, takže jsem měla chvilku klidu a samozřejmě jsem usnula. Na sluníčku.... Pak jsme jeli ještě na nákup, to už mi bylo všelijak a večer hotovo - několik hodin jsem běhala na záchod :o( To samé postihlo v sobotu Martínka, tak jsem to zřejmě dostala od něj. K tomu všemu posun času, fakt totální chaos. Ráno Martin zvracel, mě bylo zle až k zbláznění, běhala jsem mezi ložnicí a záchodem a nevěděla, co dřív a Michal si spal. Teď večer mi říkal, že fakt nevěděl, jak by mi pomohl... No nic, za trest už to chytil také. Ba ne, to mu nepřeji, vím jak mu je, když má rýmičku nebo kašílek :o))

*

Do práce jsem šla na 11, abych se alespoň trochu vyspala no a tím jsem přišla o vítání vnučky jednoho z kolegů. Bohemky tekly proudy a já neměla ani slzu, bééé, jsem chudááák!

Super!

Celý den stál za starou bačkoru. Martínek mi udělal budíček v 6:05 a naprosto nekompromisně se dožadoval kakaa. Pak chtěl pohádku. Pak chtěl smrkat. Pak chtěl.... Myslela jsem, že ho někam zazdím, chtělo se mi strašně spát. V sedm jsem vzdala jakékoliv pokusy zabavit ho a doploužila jsem se do kuchyně dělat snídani. Takhle přešlá jsme se ploužila celým dnem, odpoledne jsem dokonce na dvě hodiny usnula. Při dopolední cestě na nákup jsem litovala všech, co běží Pražský půlmaraton, protože pěkně hnusně a studeně foukalo. Ale musela jsem se smát, protože kde se vzal tu se vzal - jakýsi blázen v běžeckém si to hasil mezi davem nakupujících a vypadalo to, že si z maratonu odskočil, tak jsem si říkala: Asi to mají špatně značené a jeden jim zabloudil :o) A chlapec si to rychlým krokem hasil na WC, chi (no nedivím se, že si odskočil až k nám, když účast byla 5800 lidí...)

*

Ještě při uspávání jsem si nebyla jistá, jestli dnes poběžím, ale pak jsem si pomyslela, co že by to bylo za sobotní večer bez běhu, a i když už bylo dost pozdě, tak jsem vyběhla. Vítr se uklidnil a já měla hrozně moc chuti uběhnout víc než běhávám. Ani jsem si moc nevšímala tepu. Tedy určitě ne zpočátku. Nasadila jsem tempo, o kterém jsem si myslela, že je pomalejší než mé běžné, ale rychlejší než to lemroidní z posledně. Asi po dvou kolech jsem se tedy koukla. Tep byl na 154 a to mu vydrželo prakticky celou dobu. Měla jsem v sobě neuvěřitelně moc energie, takže jsem překonala svých 6 km a uběhla 7,5. Běžela bych i dál, ale bránil mi v tom puchýř na noze (ten jsme měla už posledně, asi z toho ploužení se). Celkový čas 55 minut. Ten pocit štěstí po nějakém výkonu každý zná, je to prostě k nezaplacení. I kdybych za tu hodinu nezhubla ani gram, je mi to jedno, tohle tempo mě zcela naplňuje.

*

A pak voda s citronem, střídavá sprcha, zelenina, bylinkový čaj a Kris-kros.

Krááááááásnýýýý večer

Další pokus a shrnutí diety

Vzala jsem si hodinky do posilovny. V pátek je v ní skoro prázdno, takže jsem nevypadala s tím orlojem na ruce jak blázen. Hodinky šlapaly jak hodinky. Dokud jsem ovšem nesedla na rotoped. V tu chvíli se odmlčely a tep měřily jen když jsem si dala ruku za hlavu. Zřejmě jsou to hodinky se smyslem pro humor :o) Občas, po té, co jsem si tedy "hlavně nenápadně" upravovala ručník za krkem, jsem ale zahlédla, že mám tep asi 129. Při samotném cvičení se mi tep pohyboval kolem 90 a na rotopedu na závěr cvičení zase kolem 129. Tak nějak mě to utvrdilo v tom, že měřit si tep v posilovně je nesmysl, cvičení nijak neurychlím a na kole pomalu jezdit umím. No, ale musela jsem si to zkusit, jinak bych nenašla klid :o)

*

Co se týče mé snahy dodržet dietku, tak musím říct, že jsem byla hodně úspěšná i když úlety byly - lentilky a kus Milky. Je mi to líto, ale pracovně jsem tento týden měla přece jen těžší a tak nervy potřebovaly trošičku obalit. Co mi dělá problémy je pitný režim, protože 3-4 litry prostě nevypiju, to by se ze mě stal průtokový ohřívač. Bohužel jsem nepila ani jako normálně, tj. v práci 1,5 litru a doma další 0,5 - 1, protože jsem na to prostě nemyslela. Druhý týden snad budu důslednější.

*

Právě se koukám na 13. komnatu Tomáše Dvořáka a koukám, že je na tom jak já - alergik-astmatik, co bojuje sám se sebou. Hned je mi sympatičtější :o))

Mé oblíbené desatero

Desatero pro štíhlú líniu od tetky Peléščeny:

Tož si dajte kafíčko, pořádný kus dortu, hoďte nohy na stůl a poslúchajte. Naučím vás Desatero pro štíhlú líniu.

1. Dyž neco jíte a nikdo vás nevidí, tož to nemá žádné kalorie.

2. Dyž do seba cpeš čokoládu a chlastáš k temu slivovicu, tož tá ti ty kalorie zruší.

3. Dyž sa postaráš, aby všecí okolo přibrali víc kilo než ty, tož budeš najštíhlejší.

4. Dyž sa vás bude cpat víc, tož sa počítajú kalorie enom temu,kerý sní najvíc.

5. Jídlo, co sníš v kině a nebo u televize popřípadě u počítača, polárka, oplatky, sušenky, to sa nepočítá, protože to patří do zábavy a né do jídla.

6. Kakao, brendy, topinky, dorty, chleba se sádlem, špek a klobásky neobsahujú kalorie, dyž sa jijú ze zdravotních důvodů.

7. Jídlo, keré sníte, dyž vaříte, taky nemá kalorie, protože to nejíte, ale koštujete.

8. Jídlo, keré má stejnú barvu, taky neobsahuje kalorie. Třeba dyž sníte špenát a pistáciovú zmrzlinu, tož to je jak dybyste nesnědli nic.

9. Obezita je nemoc a tož je potřeba pořádně sa nadlábnút, aby s ňú tělo mohlo pořádně bojovat.

10. Ženská bez břucha je jak hrnek bez ucha. A ženská bez řiti je jak váza bez kvítí.

Tož vidíte, že možete byt spokojené se svojú postavú aj bez diety. A eště jedna múdrá věta na závěr.
Dojde doba, kdy tlustí budú hubení a hubení budú studení.

A tož hore do plavek!

Prozření

Tak jsem velice převelice zmatená. Včera jsem byla běhat, ruku mi obtěžkávaly hodinky, pás mi svíral hrudník a já se těšila, jak si to všechno změřím a vyhodnotím. Po té, co jsem si přečetla spousty článků o TF, jsem měla už jakési povědomí o tom, kolik bych ji měla mít, abych začala spalovat tuky. No, a tady to začíná. Klidovou TF mám dost nízkou - 58, takže spalovací mám 115-125 (nebo něco podobně nízkého). Vyběhla jsem a tep mi vyletěl na 154. Sakra. Zvolnila jsem. 147... Zvolnila jsem. 142.... Ploužila jsem se. 137.

Ovál jsem obíhala pomaličku, ale na miň jak na 137 jsem se prostě nedostala. Tak jsem měla klid na kochání se, na zpěv (vypla mi mp3), na pozorování oblohy ... Ne, tohle mě fakt nebaví. Uběhla jsem 4,5 km asi za 40 minut. Vůbec jsem ale necítila takové to uspokojení jako běžně cítím. nebyla jsem vyfluslá, ani udýchaná, ani nic. Tohle že spaluje tuky? Asi ano, těžko říct. To by ale znamenalo, že můžu klidně běhat i jinde, protože tempo, které se rovná rychlejší chůzi zvládnu i jinde než na oválu.

Jsem zmatená... Pomoc....

Mimo mísu

Včera jsem byla u kadeřnice, aby se mnou něco udělala, což se jí i částečně podařilo a vypadám zase krásně :o))

No ale píšu to z jiného důvodu.

Andrea ještě fenovala nějakou paní, tak jsem si sedla na gauč a prohlížela si časopisy. Přisedla si ke mně nějaká osoba (byla mi povědomá, ale nevěděla jsem, kam jí zařadit) a ptala se, jestli chodím na kosmetiku. Když jsem řekla, že ne, přisedla si blíž a a v tom hrozném, ostrém světle si zevrubně a z blízka prohlížela můj strhaný, vrásčitý obličej. Usoudila, že bych možná chodit měla, že ty flíčky... a ty mimické vrásky... a ble ble, jasně že jsem si ten termín u ní udělala :o)

Pořád jsem přemýšlela, odkud jí znám, ale na nic jsme nepřišla. Až Andrea mi udělala jasno - Wendy z Vyvolených! A-ha, celebrita mi bude patlat obličej krémem na vrásky, to je tedy něco.

Je milá, ale dost tlustá, měla by sportovat a držet mou dietku... chicht

Velikonoce

Letošní Velikonoce se dají shrnout do jednoho slova - zima. Dobrá přidám další - vaření, vaření, vaření, praní, žehlení, úklid, nákup, vaření.... Uf, ještě že se jednalo jen o 3 dny, jinak by mě asi šlehlo. A teď nemyslím koledníka s pomlázkou :o)

Co se týče sportování, nezahálela jsem. Tedy zahálela, ale jen v sobotu (a v pátek, to jsem byla zmožena oslavováním svého svátku, chi). Mít svátek je prima, protože donutíme své blízké dát nám něco, co bychom si jinak koupili sami. Takže jsem dostala naprosto úžasný hrnek s konvičkou a sportovní hodinky s chronometrem. To prvé bylo úžasné jen na první pohled. Vlastně ani druhý pohled neodhalil žádné vady. Ovšem když jsem si poprvé chtěla nalít čaj, byl prakticky všude - tekl horem i dolem. Pokusy se studenou vodou ukázaly, že je nemožné čaj nalít a nerozlít. Leda by byla konvička naplněná jen do poloviny. Takže jsem to vyřešila tak, že piju rovnou z konvičky (má obsah jednoho šálku) a je klid. Hodinky jsem si přála už dlouho, i když jsem ne dost jasně specifikovala, cože vlastně skutečně chci. Chtěla jsem totiž, aby mi i počítaly uběhnuté vzdálenosti. No, tak tyhle to tedy nedělají, ale jinak mají docela dost funkcí, které ale zatím neumím ovládat :o)

http://elektroprofik.com/inshop/scripts/detail.asp?kat=600815

Puls počítají super, ale jen když stojím. Když běžím, tak mlčí ... Co je ale důležité, že stopují a nestávkují jako ty mé předešlé. Jo, ještě mají další vadu - jsou hrozně obrovské. Kdyby mě někdo přepadl a já ho s nima praštila do hlavy, tak je útočník na místě zneškodněn. Tyhle všechny nedostatky ale nesmím říct na hlas, protože by mi manžel řekl, že mi příště nic nekoupí. První výběh po třech dnech lenošení jsem měla tedy až v neděli večer a už jsem se moc těšila. Tentokrát jsem vybíhala s tím, že musím uběhnout alespoň 5 km (většinou si řeknu 3, to jde uběhnout vždy) a nakonec jsem uběhla 6. Chtěla jsem si dát ještě kolečko navrch, ale už jsem fakt nemohla. Jo a měla jsem společnost - kde se vzal, tu se vzal, na trávníku člověk. Nacvičoval tam nějaké prosto cviky s pérem (s takovým tím natahovacím jak měl Spejbl) čímž mě velice vylekal, protože jsem si nejdřív myslela, že třímá vodítko a pes volně pobíhá kolem. Myslela jsem si, že se rozcvičuje před během a styděla jsem se, že já svou přípravu odbudu několika úklony do stran, zatímco on asi dvacet minut cvičil. Ale pak najednou zmizel a ani neběhal. Asi ho odradilo mé úžasné tempo a ladný pohyb nahou :o))

V pondělí jsem šla zase s cílem uběhnout 3 km :o) Tentokrát po hřišti běhaly čtyři stíny a hrály fotbal. Jeden ze stínů mi po sedmi kolečkách vystřihl poklonu za výdrž, což mě neuvěřitelně povzbudilo. Další kolečko si mě zase odchytil (běhal si pro míč) a ptal se, kolik vydržím. Nechtělo se mi konverzovat, tak jsem jen houkla, že nejvíc 24, ale většinou míň. Pak mi bylo ale blby odejít po 12ti, aby si nemyslel, že kecám, a uběhla jsem 4,5 km. Doma jsem s velkým nadšením vyprávěla, jak je úžasné mít "diváky", ale žádně žádná reakce. Chm, čekala jsem třeba: Tak já půjdu příště s Tebou, nebo tak něco, ale nic, jen úšklebek.

Včera jsem si našla stránky o tepové frekvenci

http://www.istob.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1724&Itemid=270

a zjistila jsem, jak tedy s naměřenou hodnotou pracovat. Odpoledne jsem si byla zacvičit abych jen neběhala.

No a co je ještě důležité - najela jsem na svou dietku, kterou mi před lety naordinoval trenér a skoro ji dodržuji. Říkala jsem si, že když to napíšu do éteru, tak se mi bude třeba líp dodržovat.

Přísná dieta

3 týdny – 2 kg, spojit s d tréninkem 4x týdně, důležité: na závěr tréninku 20 min kolo.

1. den
500 g brambory
500 g čínské zelí
200 g rajské (okurka, paprika ….)
500 g filé (vařené ve vodě)
2 ks vařený bílek

2. den
1 balíček Rácio
200 g brambory
200 g čínské zelí
400 g krůtí prsa

3. den
125 g rýže (1 sáček)
400 g kuřecí prsa
500 g čínské zelí

Opakovat
Doplňky: každý den vypít 3-4 litry vody, 500 mg vitamín C, multivitamín

Zatím jsem několikrát zhřešila - Toffife a Milka - ale jen maliličko (dobrá, vím, že je to špatně, budu se víc snažit)

No, a to by snad bylo vše k letošním Velikonocům :o)

P.S.

Ne, běhat jsme nebyly. Dáda asi v šest zavolala, že jde s manželem do divadla, že měl pro ní lístky jako překvapení. Chm, nelze než věřit, i když.... :o))

A já nešla proto, že jsem od neděle pořád něco vyváděla, takže jsem si naordinovala klid a hrála jsem celý večer kris-kros.

První jarní den....

.... by klidně mohl být první zimní den, neboť je zima, sněží, mrzne, na D1 se přehnala sněhová bouře, ráno se nedá dostat do auta a podobné veselé příhody. Po jaru tedy ani památky, což člověka mrzí o to víc, že jsou za dveřmi Velikonoce, čili prodloužený víkend a jak to vypadá, strávíme ho za pecí. Tedy ne my SPORTOVCI :o)

V pondělí jsem si zašla do posilovny a měla jsem štěstí, že byla úplně prázdná a tak jsem si cvičila podle plánu a ne podle volných strojů. Bohužel jsem měla i čas se prohlédnout ze všech stran a přepadla mě depka, protože půl posilovny zabíral můj zadek, fakt hnus. Dala jsem si závazek vyhýbat se sladkému na sto honů.

NESMÍM MLSAT, NESMÍM MLSAT, NESMÍM MLSAT....

V úterý jsem chtěla jít běhat. Oblékla jsem se a všichni doma se divili, kam jdu v tom počasí. Až Sáruš se zeptala tak nějak normálně: Kam jdeš v té chumelenici? Fakt se chumelilo jako nikdy za celou zimu. Husté velké vločky pokrývaly zem, což blaží člověka v prosinci, ale ne v půlce března. Chvilku jsem váhala, co dělat a pak jsem se obula a šla běhat po schodech (tuhle na behej.com jsem to v BLOUGu Buldoka vyčetla). Běhání po schodech má mnoho nevýhod:

• člověk nemůže funět nahlas, čímž hrozí nebezpečí, že se udusí
• nemůže dupat, protože by na něj někdo vyběhl
• nemůže všude otevřít okna, aby měl kyslík
• a pes jdoucí s páníčkem ven za účelem venčení je hrozbou největší, protože před ním se člověk na schodišti těžko někam vrtne.

Především poslední bod mě donutil abych se po 3*9 patrech uchýlila do bezpečí domova. Kupodivu jsem nebyla vůbec červená jak malina, jen mi děsně bušilo srdce. Taky to celé trvalo jen 8 minut a pochybuji, že by se spálil jediný mikrogram tuku. Jakmile jsem ze sebe spláchla prach z chodby, venku přestalo sněžit ....

No, ale včera jsem si všechna příkoří vynahradila a uběhla 5 km. Málem jsem zašlápla ježka, který zřejmě pod dojmem nastalého jara vylezl a stejně jako my nečekal, že se zima vrátí. Tak tam chudák tak seděl na trávě a klepal se zimou. Bohužel nejsem schopná na takové zvířátko sáhnout, tak tam zřejmě sedí doteď.

Dnes jsem přemluvila kolegyni Dádu, ať jde běhat se mnou, aby se dostala ze své pracovní depky. Sice mi tu celý den spílá, co jsem si to vymyslela, že neuběhne ani kolo, ale i kdyby měla ujít 1,5 km, tak bude mít alespoň nějaký pohyb, který ji určitě prospěje, Nemůže si jen vozit zadek v autě. Pak jen skučí, co všechno jí bolí - a to je mladší a má o dvě děti méně... Tak jsem na ní zvědavá a jen se modlím, aby mi to alespoň trochu běhalo.

Nedělní ráno

Včera večer jsem si chtěla jít zaběhat, ale při uspávání jsem opět usnula. Celý den jsem uklízela, vařila, prala... prostě jsem byla utahaná, takže se nebylo co divit. Vyspanou do růžova mě přepadla úžasná myšlenka - zaběhám si teď ráno, jen pár kilometrů pro radost.

A jak řekla, tak udělala. Kolem půl osmé jsem se vydala na hřiště, pěkně na lačno, pokud nepočítám pár piškotů a trochu čaje. Ale opět, OPĚT mi nešlo se rozběhnout. Fakt, to už bylo asi po třetí, kdy jsem se na place motala jak nudle v bandě a marně hledala jakýkoliv rytmus. Musela jsem i jen jít, abych se vydýchala. Nevím, kde dělám chybu, možná bych první kolo měla jen jít, těžko říct. Budu se muset s někým poradit. Ale má první ranní premiéra byla z poloviny úspěšná. Uběhla jsem 3,25 km a to je docela dobré, ne?

Boj s počasím

Tento týden není počasí nic moc, každou chvíli prší, sněží, fouká, svítí sluníčko... Prostě takové aprílové žertíky. Ve středu jsem šla z posilovny a úplně mě dostal náš "špendlíkový" strom za domem, který už teď nádherně kvete, jako by se nechumelilo :o) Vzpomínám na jaro před dvěma lety, kdy kvetl až v květnu. Tenkrát byla fakt hrozná zima, dokonce koloval vtip: Jestli nám to červenec a srpen nepokazí, tak bude docela slušná zima. Letos koluje obdobný vtip: Letošní zima byla hodně nepovedený léto... :o)

Po dvou návštěvách posilovny jsem si byla včera zaběhat. Zpočátku horor - vítr mi bral dech, nohy šmajdaly po okruhu, vůbec se mi nechtělo. Zřejmě to bylo způsobeno přítomností dalšího potrefence, který běhal se mnou. No se mnou... Běhal na menším okruhu a asi 10x rychleji než já, takže o "se mnou" nemůže být ani řeč. A to je prostě problém, člověk se naprosto podvědomě a nechtěně přizpůsobuje rychlejšímu, což má právě za následek to, že mu dojde dech. Takže pak jsem si řekla: Ty úchyle zpomal, nebo nic nevydržíš, a zvolnila jsem. Můj původní plán byl uběhnout alespoň 3 km, ale nakonec jsem uběhla 6. Upřímně se přiznávám, že první 2 km mi to vůbec neběželo, několikrát jsem dokonce jen šla, abych se vydýchala. Ale pak jsem ze sebe měla radost, že jsem se zase překonala a nevzdala to. Je to super pocit.

Můj trénink měl ovšem nečekané pokračování - nejel výtah, bééé. Musela jsem tedy vyběhnout ještě 7 pater a opět upřímně říkám - málem jsem zdechla na rohožce přede dveřmi bytu :o)

Pařbička

Celá návštěva dopadla nad mé očekávání. Ségra se nehádala s manželem, děti si v klidu hrály, nemusela jsem s ničím pomáhat, byli jsme na procházce a ještě mi zavolala bývalá spolužačka. Fakt pohodová sobota. A i večer předčil mé očekávání. Přišli jsem do hospody, kde se nacházela výhradně společnost 50+ což se mi moc líbilo, protože jsem se rázem stala jednou z nejmladších žen v místnosti :o), a celý večer se hrálo na kytary. Trošičku, maličko, jsem se opila a jen lehce jsem vyváděla, čili tahala jsem švagra na parket. Pak jsem tahala "Džamilu" na parket. Pak jsem někomu vykládala, že jsem přibrala... No ostuda. Ale co, co by asi tak lidi probírali, kdyby nebylo nás, ovíněných skoro abstinentů? Udivilo mě, že v určitou hodinu ženy zavelely, muži se zvedli a šlo se domů. Tož jsme šli asi v půl třetí také. Padla jsem do postele, hodila brzdu a spala jak zabitá. Kdyby jen nebylo toho budíčku v půl sedmé, au au.

Večer jsem si šla zaběhat, abych ze sebe dostala zbytek alkoholu. Povedlo se mi uběhnout přes 3 km v docela slušném čase. A dnes jsem šla do posilovny, abych se trochu protáhla a zajezdila si na kole. Už abychom jezdili na chatu, moc se těším na kolo v přírodě, To je úplně něco jiného. V pátek jsem si nakoupila oblečení na kolo z nabídky LIDL. Mají naprosto úžasné věci. Kupovala jsem si je už loni, stojí pár korun a přitom mají kvalitu drahého značkového oblečení. Teď už mám tak nějak všechno jak na běh, tak na kolo. Ještě mi chybí takové to měřítko (čert ví, jak se jmenuje), co se připne na prsa a všechno mu to změří, možná i IQ :o))

Los Idiotos

Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Od včerejška jsem věděla, že dnes půjdu běhat a moc jsem se na to těšila. Jenže jsem měla opravdu hodně těžký den, protože všichni všechno nechávají na poslední chvíli a tak můj stůl prohýbal pod stohem všemožných dokumentů a mail box se plnil úkoly, že nebyl čas si ani do něčeho kousnout (když nepočítám svazek ředkviček). A dvě kafe se snad zase nedají počítat ani do pitného režimu. Takže jsem šla v půl čtvrté domů (ale mohla bych klidně setrvat až do večera) a pak hned na nákup. Už když jsem házela do koše víkendový proviant věděla jsem, že zastávka u McDonalda je nevyhnutelná. Ne, nebudu se přetvařovat a tvrdit, jak je to hnusné a nezdravé a jak nesnáším tohle globalizované stravování, protože já tam chodím ráda. No a dnes jsem si dala číze a kuřecí sendvič. A pár želatinových bonbónů. Došla jsem domů totálně vysátá a dokonce jsem to na chvilku zalomila... Ale i přesto všechno jsem se běhat vypravila no a samozřejmě mi tělo dalo najevo, že s plným žaludkem se prostě běhat nedá. Nohy jak z olova, rytmus nikde, dech v háji... Ukončila jsem své trápení po 14ti kolech :o(

Měla jsem si zapsat středu, kdy jsem se poprvé dostala na 6 km! To se mi běželo krásně, lehce. Byla bych i běžela dál, ale musela jsem dát dítě spát. A právě proto jsem se těšila na dnešek, protože jsem si naivně myslela, že si to zopakuji.

Zítra se přesouvám do Jižních Čech lehce zapařit. Moc se sice netěším, ale třeba to nebude tak hrozný.

Posilovna

Kdepak, počasí mi nepřeje. I celé pondělí lilo jak z konve, takže hřiště vypadá jak rybník. Nepokoj mi cloumá tělem. Tedy spíš svědomí, protože výčet zkonzumovaných víkendových laskomin je předlouhý a mě je jasný, že pokud okamžitě nepůjdu běhat, všechny ty tuky se mi usadí na zadku. Ještě po cestě domů jsem se rozhodovala, co mám dělat, ale pak jsem potkala dva lidi, které vídávám v posilovně a bylo rozhodnuto - půjdu si zacvičit. A docela mi to i po měsíční pauze šlo. Kolo jsem si dala 35 minut a cvičila jsme nohy, prsa a ruce. Lidí bylo docela hodně, ale nikdo se mi nemotal do sestavy, takže jsem byla za hodinu v pohodě hotová. A pozor nejdůležitější věta, kterou jsem za poslední čas slyšela: Ty jsi zhubla! Ha, konečně, ko-neč-ně, si někdo všiml. Tedy ruku na srdce: nevšimla si ani moje váha, takže to nemůžu chtít ani po svém okolí, ale zřejmě, kdo mě dlouho nevidí, tak vidí :o)) Což mi opravdu moc pomohlo. Pomalu jsem o svém snažení začala pochybovat, ale pokud to přece jen vidět je, tak je důvod setrvat. No ano, můj boj s váhou je běh na dlouhou trať, ale já to dokážu.

Hřích obžerství

Pátek bylo tak krásné datum 29.02., že bylo škoda jít běhat :o) Ba ne, fakt jsem chtěla jít, ale nějak mě všechno bolelo. Něco zřejmě dělám špatně - nohy mě bolí i 2 dny. Asi se málo věnuji protahování, budu s tím muset něco udělat. Ještě dopoledne jsem se na běh duševně připravovala, protože mi do únorových 50 km chybělo 15 koleček, což je dost málo, ale nepřinutila jsem se. Byla jsem nějaká unavená a vyčerpaná.
Po té, co jsem nešla v pátek, jsem si slíbila, že to napravím o víkendu, ale nebylo mi dáno, přilítla EMA (orkán). Koukala jsem na kaluže na mé dráze a bylo mi líto, že jít nemůžu. V neděli opět pršelo, takže to nechám na dnešek. Asi... Snad... :o)
No, a protože jsem nic nedělala, tak jsem se cpala. Zde malý výčet mých hříchů:

• zmrzlina Tiramissu
• 5 stripsů u KFC
• taštička a capucino u McDonald
• balíček sušenek s čokoládou
• kousek dortu s ovocem
• 2 knedlíky s omáčkou
• gumoví medvídci
• ....

Asketi žasnou :o))