Střet s přírodou (jednou v létě...)

Jako každý den
vyjela jsem si na kole ven
Jedu, jedu vtom, ó hrůza
na řídítku sedí pavouk - lůza!

Frčím si to po cestě,
sedím jako na trní
pavouk celý blažený,
veze se a nehne se.

Zkrátím to:
nakonec jsem zastavila
pavouka z řídítka vyhodila
a v klidu popojela.

Jedu, jedu, v dáli vidím srnu.
Pase se tam na trávě,
zastavím tu u tratě,
najíst nechám krásnou laň,
pak popojedu v dál.

Stojím, dlouho stojím
snad ta srna trávu dojí.
Už mě to tu nebaví,
pojedu a vyruším jí.

Přijedu blíž a vidím:
To větev zlomená,
k zemi skloněná
žádná srna...
pouhé vidění.
No to by mě jeblo!!!!!!!

Zbytek cesty v klidu proběhl,
jen pár mušek
dala jsem si k obědu.

V Jizeře pak ležím naznak
cítím chlad do údů pronikat.
A je to tu zas,
příroda se hlásí,
do vody vběhl pes
a čumí bez ustání.

Psů se bojím jak čert kříže
nechoď pejsku prosím blíže.
Uff, já se snad dneska zblázním,
co to je?
Lezu rychle z mlází
a jdu uklízet.

Večer pak s mírem v duši,
sedím v zahradě,
tu mě ještě napadne,
že seberu pár padavek.

Bléééééééééééééééééééé
všude slimáci
blééééééééééééééééééé
lezou hajzlíci.

Vyčerpaně sedám na lavici,
odpočinu sobě při měsíci.
Obracím svůj zrak k nebi,
netopýr mě nerozhází.

Ovšem černá příšera
co osm nohou má
ta mě vyleká!!

Zaběhla jsem do chaty,
zamkla na tři západy,
přírodu už nechci vidět
doma budu sedět!

Básně

Mám přítele (tedy hodně dobrého kamaráda, ale pořád JEN kamaráda - to pro pochybovače), se kterým si skládáme básničky. Hodně často se jedná o naivní dílka, ale myslím, že občas z nás vypadně něco pěkného, tak je škoda to nezveřejnit.

Z černoty černé
Bůh nás seslal na Zem
abychom tu byli
a žití užívali.
*
Po smyslu nepátrej
to oříšek je pravý
raději přijímej
co život Ti nadělí.
*
Zavři oči a nech se nést
na vlnách snění
do bezvědomí
kde není čas.
*
Utrhni růži
vdechni její vůni,
do vlasů prsty vetkni
a rty se hvězdy dotkni.

Pohádka

V jednom království uprostřed Evropy žila byla jedna princezna. Byla to moderní princezna a tak měla svého prince a dvě děti, chodila do práce a na chatě pěstovala zeleninu. Jak si tak spokojeně žila, začalo se to projevovat na jejím urozeném těle. Jednoho dne se podívala do zrcadla a zjistila, že její zadek má tvar její židle v práci. Šla tedy do královské posilovny a poprosila Trenéra, aby s tím něco udělal. Trenér jí ušil cvičení na míru a dal pár rad ohledně královské stravy. Princezna se moc snažila a za pár týdnů byl zadek pryč. Cvičení se jí moc líbilo a tak cvičila dál, pěkně 3x i 4x týdně. A tak byla dál spokojená a teď ještě i krásně štíhlá. To se ale nelíbilo zlé Sani Chorobě. Saň Choroba měla mnoho hlav a každá ta hlava měla své jméno. Jedna byla Chřipka, druhá Zánět průdušek, další Angína a tak podobně. A tahle hnusná a zákeřná Saň posílala na Princeznu jednu hlavu za druhou. Princezna byla ale velmi statečná a každou hlavu přeprala. Jednoho dne počala Princezna chřadnout, nic jí nebavilo, ani děti, ani žehlení, dokonce ani cvičení. Chřadla půl roku až to nevydržela a šla ke dvornímu Mastičkáři. Mastičkář jí proklepal, prosvítil a řekl že je to logický - Onkologický. Poradil jí, ať porodí ještě syna a pak že jí vyléčí. I porodila Princezna další Princátko, ukřičeného to jedince. A Mastičkář jí počal léčiti a pomáhal jí v boji se zákeřnou Saní. Princezna ležela v nemocnici jednou, podruhé, potřetí a pak ještě znovu. Saň Choroba sáhla po svých tajných zbraních a najala do svých služeb podlou a hnusnou Mudru. Mudra propíchla Princeznu jedovatou jehlou a ta začala umírat. Nad jejím lůžkem stálo celé konsilium a litovali jí a drželi jí za ruku a čekali, co bude. Až jeden chrabrý Chi-ru-rg se na to nemohl dívat, odnesl Princeznu do svého království a tam jí zachránil život. Princezně to bylo jedno, celé dny plakala a žít se jí nechtělo. Na to se ale nemohlo dívat Sluníčko a poslalo k Princezně jednoho ze svých poslů, Zlatý paprsek. Paprsek provedl Princeznu po jejím Království. Ukázal jí smějící se děti, rozkvetlé louky, modré řeky, bílé břízy a nebe s obláčky. Princezna procitla ze svého zlého snu a začala se uzdravovat. Trvalo jí ale dlouho předlouho, než se začala zase šťastně smát. Saň Choroba si mnula hnusné pařáty a řekla si, že na Princeznu pošle ještě jednu ze svých hlav. Vyslala obrovskou hlavu, které brala všem dech. Říkali jí Astma. Ale Princezna se jí nelekla a bojovala opět všemi svými silami, aby Hlavu zabila.

A to je celá pohádka. Kdo ví, zda bude žít šťastně až do smrti, ale zatím je v pohodě. Žije zase ve svém Království plném dětí, práce, sportu, myje okna, kreslí dětem obrázky a na chatě pěstuje zeleninu. Ničeho se nebojí. Ví, že Saň je sice hnusná a zákeřná, ale ona je silná.

A kdo je víc?