Botky samochodky

Toto jsou mé botičky na běhání. Tady neběžím, tady zevluju. Před během, při běhu, ani po běhu focena nejsem. Ještě že!

 



 

Popis:
Asics Gel - DS Trainer 13 W

Obuv určená pro elitní a výkonnostní běžkyně, kteří hledají lehkou běžeckou obuv pro rychlostní trénink a závodní podmínky. Vhodná pro běžkyně se supinací a lehce nadměrnou pronací (mírně propadlá až středně vysoká klenba). Nabízí technologie redukující váhu jako jsou DuoSole, Trusstic System...

Svršek:

Syntetická kůže, vysoce prodyšná síťovina, Biomorphic Fit, 3M odrazový materiál na patě.

Podešev:

I.G.S. systém, Solyte mezipodešev, DuoMax, viditelný gel v zadní části, gel v přední části, Space Trusstic, Propulsion plate, AHAR+ v zadní části, DuraSponge rubber v přední části, DuoSole, vyndávací děrovaná stélka EVA sockliner-Ortholite. (stélka, která eliminuje otlaky chodidla a svou antimikrobiální úpravou zamezuje tvorbě plísní.

Váha: 216 g

Když jsem si je vyhlédla na netu, byly tak novou novinkou, že jsem se o nich dočetla jen to, kolik stojí. Že jsou pro ELITNÍ běžkyně :o)), jsem se dozvěděla dnes, chicht. Ale těžko říct, jestli bych se rozhodovala jinak. Jsem přeci jen žena marnivá a tak u mě rozhodoval především vzhled, taky mě zaujalo slovo novinka a gel. Že jsou prostě skvělé jsem zjistila hned při prvním výběhu. Běhaly se mnou po ledě, po sněhu, v bahně, na suchu, po lese, na trávě, po štěrku, po asfaltu i po schodech, takže je můžu doporučit všem, kdo k metě ELITNÍ teprve míří. I když by se mnou zřejmě kdejaký profesionál nesouhlasil....

Hláška

- Víš jak poznáš, že vypadáš fakt strašně?, zeptala se mě Sára včera večer.
-Ne
- Že se za tebou neotočí ani ukrajinský dělník.

Jakub

Asi to nikoho nenechá chladným

http://www.novinky.cz/clanek/141997-policie-slovak-zlakal-jakuba-na-pocitacove-hry-odvedl-ho-na-ubytovnu.html

a asi ani nemusí mít doma 3 děti. Mě to vzalo hodně, aniž bych ho znala. Kupodivu se nevžívám do pocitů rodičů, ale do pocitů toho kluka a je to o to horší. Jak mu asi bylo? Co mu letělo hlavou? Brečel? Prosil?
Jak může někdo zabít dítě? Koukal mu při tom vrah do očí? Děti mají dychtivé oči plné očekávání, pořád se na něco těší a objevují svět....
Je to hrozný a šílený a zcela mě to rozhodilo.
*
Rodičům vyjadřuji tímto upřímnou soustrast.

23. týden

Začal mým klasickým trojúhelníkem - práce - posilovna - domácnost. Ovšem ve čtvrtek se ke mně opět zákeřně vloudila střevní chřipka. Statečně jsem se s ní v práci prala, ale nevyhrála jsem. Ještě před koncem pracovní doby mě Dan odvezl domů, kde jsem se zachumlala do peřin a usnula. V šest jsem se probudila zcela mimo, s horečkou a s bolestmi. Au au. Kupodivu horečka během večera opadla a bylo mi i docela fajn, ale tělo bylo tím atakem velmi vysílené. V pátek jsem šla sice do práce, ale na nějaké vyskakování to nebylo. Tož jsem ani s ostatníma nepila - slavil se vnuk kolegy. Jsem chudák, že?
*
Na chatu jsme jeli až v sobotu a bez velkých dětí. Odpoledne jsem si jela zajezdit. Využila jsem toho, že jsem sama (promiň Sáruško) a jela trochu těžší a delší úsek, který činil 40 km. Údaje z tachometru: 39,8/18,9/1:56/40,2. Nevím, zda mám 40 km považovat za nějaký super výkon. Od té doby, co jsem nakoukla pod pokličku běhu, mi přijde, že 40 km kde kdo za jedno odpoledne uběhne v pohodě taky. Dobrá, za 2 hodiny by to snad nedal, ale kdo ví.....
*
V neděli poprchávalo a tak jsem jeli brzy domů. A protože bylo opravdu brzo, šla jsem si ještě zacvičit. A také jsem upekla třešňový koláč. A vyprala. A uklidila. A večer jsem nemohla usnout. Vzpomněla jsem si na radu mé babičky, které říkala, že když nemůže usnout, tak si přeříkává, co všechno ten den dělala, ale musí se to říkat odzadu, tj.: vyčistila jsem si zuby, uklidila jsem nádobí z myčky, pověsila jsem prádlo.... atd. Ze zkušenosti můžu říct, že to zabírá, a že se člověk nedostane nikdy moc daleko.

Školka

Na základě dopisu ze školky, že se Martínek stává od školního roku 2008/2009 jejím chovancem, jsem se zúčastnila první schůzky s rodiči a přáteli a paní ředitelkou. V břiše jsem cítila motýlky jako kdybych šla na rande a stejně tak moc jsem se těšila. Znovu malinkaté židličky, malinkaté stolečky, malinkaté přihrádky na malinkaté bačkůrky, ťuťuťu.... To bude krása.
*
Paní ředitelka si chvilku po smluveném termínu vzala slovo. A vzala si ho na dlouho. A do jejího slova si brali slova rodiče a přátelé a kladli naprosto zbytečné otázky typu: A může mít náš Petřík SVŮJ kartáček a ne ten od sponzora? A na kolik kroužků může chodit naše Janička? A může... A smí.... A jak to.... A proč.... ááááááááááááá Bože! Úplně jsem za těch pár let, co jsou děti na střední škole, zapomněla, jak je tohle všechno děsné, unavující, zničující, jak mě strašně prudí nesmyslná nařízení, aktivní rodičové, hysterické učitelky, nablbé schůzky o ničem.... Ne, to nepřežiju. To je snad ještě horší než 3 a půl leté ponocování, které mám za sebou. 3 roky školka + 5 let první stupeň, to je osm let! Osm let! O S M let Možná déle... Ani domyslet to nechci.
*
V koutku duše doufám, že to tak nebude. Paní řídící je vlastně docela milá, třeba se to nějak vyvrbí. Třeba...