Jako malá jsem měla morče. Aninku. Aninka byla útěkář, rozhodně se jí nelíbilo v žádné krabici či bedně, chtěla volnost. Když se nějakým záhadným způsobem dostala na svobodu, schovala se za sporák a my kvůli ní museli různě demontovat a zase montovat kuchyňskou linku, protože prostě nechtěla ven. Její osud se tak pomalu a jistě zpečetil - putovala ke známým na chatu mezi králíky.
Jako velká jsem si vzpomněla, že není nad to, učit děti zodpovědnosti tím, že jim pořídím domácího mazlíčka. Co třeba morčátko? Z morčátka jsme byli všichni nadšení. Chvilku tedy určitě. Nebyl to sice žádný útěkář, ale práce s tím byla. Děti byly moc malé na to, aby převzaly zodpovědnost v celém rozsahu, takže to zbylo na mě.... No, dala jsem jim ho s sebou na prázdniny, aby bylo venku ;o) Morče zavětřilo svou šanci a i z něj se stal útěkář. Doufala jsem, že někoho napadne, že mu na svobodě bude nejlíp, takže ho nikdo nebude honit, ale kdepak... Po prázdninách se k nám zase vrátilo. Vyčetla jsem, že morče klidně může být na balkoně celou zimu a tak se i jeho osud pomalu zpečetil. Protože jednou po nějaké chladnější noci se mi ho zželelo, donesla domů, vysprchovala ho a...
No a tím můj pokus mít doma zvíře skončil. Andulky a děti nepočítám. Takže když jsem na své narozeniny dostala malou šedou kuličku, ze které se vyklubalo živé koťátko, absolutně jsem nechápala, že je fakt moje. Moje. Mám kotě. Já. Já? No potěš.
To nerozdýchám ani když vypiju svůj narozeninový dort...
Pořád jsem se těšila na něco nového, něco, co bude symbolem mého pátého desetiletí. Myslela jsem, že mě třeba chytne golf, nebo koloběžka, nebo studium čínštiny, ale tedy že to bude kočka, tak to mě nenapadlo ani ve snu. Protože kotě si mě samozřejmě získalo. Dokonce jsem zjistila, že jsem schopná denně!!!! ukazovat fotky s poutavým vyprávěním co večer dělala, co jedla, jak spala, kam skočila... No prostě magor. To, co jsem nikdy u nikoho nechápala, a těmto vyprávěnkám jsem se obloukem vyhýbala, to se mi vrátilo jako bumerang a já se zařadila mezi ty nadšené chovatele, co si myslí, že kolem jeho chlupatého miláčka se točí svět. Jenže - a to je prostě krása - spoustu lidí kolem opravdu zajímá, co kotě dělá, jak se má, jak spalo a chtějí i vidět fotky. A já nadšeně tasím mobil a vyprávím..
Je to takový tele. Pořád lítá po bytě a leze po výškách, nesmíme nechat otevřenou žádnou skříň nebo šuple, protože si tam hned zaleze. Byt zkoumá tak, že leze do míst, kam se ani vysavač nedostane, takže plně nahradila vysavač robotický. Má ráda poličky a když vařím, sedí na židli a pozoruje ruch. Někdy sama chce a nechá se drbat a hladit, když je blažená, lehne si na záda a vrní. Večer si lehá na opěradlo gauče za mou hlavou a přede tak mocně, že mám pocit, jako by nablízku vrčel traktor. Udělala jsem jí bábrle a s tím se pokaždé na dost dlouho zabaví. U vytržení je ale i z drátku nebo z gumičky do vlasů. Tuhle jí nadchla igelitka. Taky packami obejme mojí ruku a opatrně se do ní zakusuje. Je velmi čistotná, takže chodí jen na písek. Baští suché granule a pije vody, jednou jsem jí na usmířenou koupila maličkou kapsičku s krůtího masíčka. Nesnáší změny. Jakmile přijdu později, než jak je zvyklá, nebo nedej bože se jí hned nevěnuju, naštve se a nevšímá si mě. Jednou našla talíř od míchaných vajíček a zcela ho vyleštila. Už prokoukla mé triky, jak jí dostat třeba z chodby, nebo večer do pelíšku, a v ten čas mě vzdorovitě ignoruje. Přesně ví, kdy vstávám a když nevylezu z ložnice, žalostně mňouká za dveřmi....
Takže tak. Jsem majitelkou kočky a jsem tomu ráda. Ještě jednou děkuji svým kolegyním a kolegům, že se mi postarali o zcela nového koníčka, tedy o modrou britku Elišku, čili Elí.
5 komentářů:
:).. No ja jako trochu znaly ruznych plemen psu a kocek.. jsem si rikal, ze se ti kolegove pomstili:).. "modra britka" je asi ta nejsvehlavejsi a nejhur "ovladatelna" kocka na svete:)..
Asi jsi byla v praci moc uspesna:), efektivni... tak si rekli.. tohle je to prave orechove.. svehlaveho dablika na ni!
Drzim palce, at vse zvladate a hezke leto! 12:)
náhodou, výběr plemena jsem "zařídila" já. Jednou v zimě jsem se zmínila, že jsme se s Martínkem shodli na tom, že nejkrásnější kočka je britka. Ale tedy netušila jsem ani vzdáleně, že ji dostanu :o))
Tak snad ani nebudu rikat, ze v Holandsku se ji rika modra Ruska :-).
Máme teď doma křečka, tedy po mém rázném zásahu ho děti mají jenom dočasně (a na zahradě). Nechtěla by náhodou kočka malou myšku na hraní? :-) hezké léto, tb
Zajímavý dort, krásná kočička:)
Okomentovat