Poslední příprava

Dodržuji pitný režim

Jím kvalitní sacharidy

Odpočívám

Opakuji si německá slovíčka

a lehce dopuju

No, a teď děj se vůle boží, víc už pro to asi neudělám.

Inspirace od vedle

My, co spolu mluvíme, se často vzájemně inspirujeme. Takže jsem si založila i já deníček na českých stránkách, i já si dala náhled na blog, a i já jsem se zamyslela, nad svými cíli, rekordy a nerekordy. Jen ten plán si na lednici nedám, tam mají prostor magnetky z Kostíků.

Přišlo to plíživě - běh mi přestal dělat radost. Vždy jsem jen koukla, kolik mám běžet, danou vzdálenost uběhla, ale necítila jsem vůbec nic, žádnou radost, nadšení, endorfiny. Přemýšlela jsem, proč to dělám, co očekávám, co bude jestli Mnichov zaběhnu, co bude, když nezaběhnu. Ale i tyto úvahy byly jen v té rovině aby se neřeklo.

Pak jsem na to přišla - jsem jednoduše unavená. Byla jsem fakt naprosto, ale naprosto vyčerpaná. Žádná utahaná čtyřicítka, ale polomrtvá padesátka. Jela jsem naplno už hrozně dlouho, 5x týdně běh, k tomu ty všední povinnosti, nemoci, prostě se to sešlo a dostalo mě to. Tak jsem prostě vysadila. Nejdřív dobrovolně na týden a pak nedobrovolně na další dva. Na běh jsem vůbec nemyslela, dokonce ani žádné výčitky svědomí mě nepronásledovaly.

Jednou večer jsem se přistihla, jak si říkám, že by bylo prima si jít zaběhat. Potěšilo mě to, protože to bylo znamení, že jsem vyléčená. Počkala jsem ještě dva dny a pak se teprve vydala na jeden ze svých krátkých okruhů. Oblékla jsem se jako mimoň - teple, byť bylo 10 stupňů. Posoudila jsem situaci za oknem jako správný gaučař, který s prvním závanem podzimu nainpregnuje zimní boty, bundu dá do čistírny a ven už bez šály nevyleze. Samozřejmě mi bylo vedro, šly na mě mrákoty, ale skoro pětku jsem dala. V rámci možností mi to šlo, byla jsem spokojená. Další běh už jsem šla na lehko, pocitově super.

A Mnichov? Jedu? Jedu. Ne si splnit cíl z plánu, prostě si chci zase jednou zaběhat v davu, nasát atmosféru, vyčistit si hlavu. Přesně o tom to všechno je - o radosti.

Statistika

Mám pár úchylek mezi než patří tabulky, evidence, počítání (ne matematika), statistiky, prostě vše, z čeho můžu vyvodit nějaký závěr. I si třeba jen pomyslet: To jsou věci, kdo by to řekl! (tabulka mých výdajů).

Tuhle jsem si všimla, že je statistika součástí tohoto blogu (zřejmě nová funkce). I jala jsem se jí prostudovat a nestačila se divit. To, kolik zde mám vstupů, vidím na počítadle a dle mého to není zas tak zásadní informace, protože to nic nevypovídá - někdo sem může jít 10x denně (i když nevím, proč by to dělal), někdo přijde 1x zcela náhodně. Ale vidět, že sem chodí lidé z různých zemí, třeba z Francie, Bulharska či Brasilie! to už je jiná káva. Docela by mě zajímalo, kdo to je, jestli chodí pravidelně, čí to byla náhoda, jestli umí česky, nebo si texty dává do překladače, atd. Také vidím, že návštěvy ke mně chodí nejčastěji přes Běhej (i když se jim stále nezobrazuji na první stránce!!!!!) a Almerku (tímto jí zdravím) a úplně nejvíc při zadání hesla Třepací dort do některého z vyhledavačů. Třepací dort navštíví denně kolem padesáti lidí. To vypovídá o tom, že lidi raději mlsají a ne sportují, i když na mém blogu se pro sportovce zase tolik inspirace nenajde. Tak mě napadlo, že kdybych si založila blog:

Vzorná hospodyně

musela bych trhat rekordy v návštěvnosti.

Třeba v současnosti mohu vřele doporučit gumové koště. Na gumové koště nedám dopustit, sama mám dvě. Na gumové štětiny se nachytá úplně vše, vymetete spáry, vlasy v koupelně i naprosto neviditelné částečky kůže s informací o vaší DNA, dokonce i koberec se s ním dá zamést! Na rozdíl od jiných košťat však toto vypadá vábně i po mnoha použitích.

Další novinkou, kterou mohu vřele doporučit, je houbička od firmy VILEDA, která má na jedné straně hadřík, na druhé straně je drsná a to celé ve větší než malé velikosti. A pokud si k ruce vezmete nový CIF bude pro vás úklid koupelny či kuchyně hračka.

A na závěr recept, který zvládne i těžce vytížená žena, která právě uběhla 1/2M a hladové děti v kuchyni mlátí lžícemi o stůl.

TĚSTOVINY SE ŠLEHAČKOU, ŠUNKOU A ŠAFRÁNEM

500 g těstovin, 200 ml šlehačky, 200 g dušené šunky nakrájené na drobné kostičky (nebo kuřecí maso), sůl, nasekanou petrželku, šafrán, parmezán

• 
  
  Dejte vařit těstoviny
• 
  
  Do velké mísy nalejte se šlehačku. Ohřejte v mikrovlnce asi 1,5 min, zamíchejte a znovu 1min. ohřívejte. Osolte, přidejte šafrán, zamíchejte, vmíchejte na kostičky nakrájenou šunku (nebo osmahnuté kuřecí maso) a zamíchejte
• 
  
  Scezené těstoviny přidáme do mísy a zamícháme. Přidáme jemně nasekanou petrželku, nastrouhaný parmezán, znovu zamícháme a podáváme

Velmi dobré, lehké, rychlé a efektní. Děti to mají rádi.

Nejsem já smolař?

Druhé kolo mé maratonské přípravy se zvrtlo v nepravidelné pobíhání a v kopu výčitek svědomí, že to vůbec nestíhám.  A když už konečně odzvonilo parnému létu a běh se zase stal milovanou činností, přišlo zranění nohy. Na první pohled lapálie, kterou není třeba se ani zabývat, na druhou stranu je to dlouhá a hluboká řezná rána na vnější straně kotníku, která bolí jen co nohu uvězním do boty. Vlastně to bolí pořád.. O běhu si mohu nechat jen zdát. O maratonu ani nemluvím.

Nevím, jak dlouho se taková věc může hojit a tak přemýšlím, co dělat. Jestli se zúčastnit a uběhnout to hlavou (vždyť stejně všichni říkají, že maraton je hlavně v hlavě), nebo si zaběhnout jen půlku, nebo přenechat startovné někomu jinému. Času trocha ještě je. Pokud by se rána do konce týdne zatáhla natolik, že bych v pohodě nazula tenisky, ještě bych trochu naběhala, ale pokud ne, tak to můžu zabalit (asi). Běh je bohužel jedna z mála činností, kterou když párkrát vynecháte, musíte se vrátit prakticky na začátek, aby si nohy vzpomněly a dech vydržel.

I bez zranění jsem ale věděla, že naběhané objemy vůbec neodpovídají mým předprázdninovým plánům, čili především plánu z knížky Běhání. Proto jsem kromě nohou trénovala i hlavu. Znám se. Když si řeknu: Dnes doběhnu k rybníku a zpět, žádná síla mě nedonutí běžet dál. Když si řeknu: Teď si dám kolem sídliště půlmaraton, dám ho, ale ani o krok víc i kdyby se mi běželo sebelíp. Čili pokud nastoupím do Mnichova s tím, že uběhnu 42 km, tak bych to měla zvládnout.

Ne, to není nedostatek pokory a respektu k vzdálenosti, která pro mnohé smrtelníky představuje několika denní pěší tůru či celodenní výlet na kole. To je touha (ale nejedná se o touhu zaslepenou) ho uběhnout. Samozřejmě ne za každou cenu, není to sen, pro kterých bych byl ochotna skály lámat. Je to spíš jakási hrdost nevzdat to letos vlastně už podruhé Mohu to zkusit třeba i stylem, o kterém nedávno na Běhej.com psal Marek: Doběhnu k lampě a kus půjdu, doběhnu k odpadkovému koši a napiju se, pustím si do sluchátek něco veselého, budu myslet pozitivně, budu se snažit seč to půjde. Někde uvnitř cítím, že se mi to podaří. Letní trénink hlavy nese své ovoce :o))

Ale kdo ví, co bude, nechci předcházet událostem. Počkám, co udělá ta zatracená noha...

Ohlédnutí za srpnem

Srpen byl sportovně průměrný, neboť vysoké teploty byly často důvodem nevyběhnout. Dusno způsobilo, že jsem opět musela sáhnout po Ventolínu, což mě moc netěší. Jen doufám, že si se mnou zase nezahrává astma. Ani bych se nedivila, protože od dubna prodělávám jeden zánět za druhým a nemůžu z toho kola ven.

Na idnes.cz probíhá příprava na berlínský maraton, kterou samozřejmě sleduji, a tam mě zaujal i článek o tom, co jíst při přípravě. Všechny uvedené vitamíny a přípravky jsem si koupila :o)) abych ten svůj organismus nějak udržela v pohodě, tak se snad srovnám. Cítím se unavená i když moc neběhám, ale je to nejspíš i jídlem, protože v horku se mi jíst nechce a lehce se odbývám zeleninovými saláty a ovocem.

Naštěstí se nám ochladilo, včera už jsem pěkně běžela ve tmě a v dešti, to je hned o něčem jiném! To je najednou radosti z pohybu!

Kolo v srpnu: 35 km (má smysl to vůbec zapisovat?)

Běh v srpnu: 133 km (má smysl to vůbec zapisovat? :o)