čtvrtek 25. března 2010

Půl-PIM na obzoru

Všichni už napsali všechno. Jak se těší, jak se netěší, co je bolí, co je nebolí, jaký byl poslední trénink a co se jim honí hlavou, takže na mě tak nějak nezbylo nic.

Myslím si, že většina obav ani není na místě. Spousta lidí se raději podceňuje, než aby řekla: Jsem připraven/-á, ničeho se nebojím, nic mě nemůže překvapit, takže soupeři, třeste se!

Já se nepodceňuji, já se znám. Umím běžet s lehkostí štíhlonohých gazel, i těžkopádně jak slon, uběhnu dvacet a ani o tom nevím, jindy při pěti umírám. Že to uběhnu vím, jak dobře nebo špatně mi je jedno. Na tenhle závod jsem se cíleně nepřipravovala, takže to beru hlavně jako kolektivní výklus... trénink... Pokud zaběhnu líp jak loni budu ráda, když ne, svět se nezboří. Možná to zní rezignovaně, ale tak to není. Jen se nechci dostat do totálního presu-stresu jako před rokem.

P.S. Pane bože, ať se ochladí, ať prší, ať je mráz, ať padají trakaře, ať hlavně sluníčko zůstane za mraky, ať nefouká vítr, ať mě nohy odnesou kam potřebuji, ať mě neškrtí podprsenka, ať mě nedřou boty, ať mi hraje troska, ať mě neodveze sanitka, ať se to zkrátka celé podaří :o)


středa 17. března 2010

Jak jsem agitovala...

byl jeden z článků, který se v rámci mé přípravy objevil loni před 1/2PIMem na Běhej.

Letos jsem své sítě rozhodila znovu, pomohli mi i ti už lapení a tak jsme dali dohromady celkem tři firemní štafety (dvě z kluků a jednu z holek) a dva jednotlivce, kteří poběží celý půlmaraton. Jsem jedním z těch jednotlivců, byť se mi v Praze vůbec nechce běžet. Mám tento závod zasunutý úplně vzadu v paměti a nerada na něj myslím. Byl to můj nejtěžší závod vůbec a tak se té trasy a toho všeho naprosto přirozeně velmi bojím.

Protože nás běží tolik mnoho, bylo potřeba nás i nějak odlišit abychom nesplynuli s davem, máme tedy i své firemní dresy. Je zajímavé, že sehnat 14 stejných funkčních trik v různých velikostech a pro různá pohlaví nebylo moc jednoduché. Nakonec jsem uspěla u firmy Vavrys, která trika poslala i velmi rychle, a dnes už každý z nás triko doma testuje.



Na obrázku vypadala ta oranžová tak nějak normálně, ve skutečnosti ale jásá na všechny strany. Dá se říct, že budeme vypadat jako veselí běžící metaři :o)

****

V současnosti se mi do mp3 dostaly, tedy - já SAMA jsem si je tam nandala!!!!, písničky Blondie. Jsou naprosto úžasné. Ne na všechny se dá normálně běhat, tak si u nich procvičuju abecedu či jinak skotačím. Tady jedna z nich.


pondělí 15. března 2010

EMO-poezie

Beurteile Menschen nie nach ihrer Fröhlichkeit. Viele Lachen um nicht Weinen zu müssen.

Každý vidí můj smích,
ale nikdo neví,
co cítím.

Každý slyší, co říkám,
ale nikdo neví,
co si myslím.

Každý vidí, co píšu,
ale nikdo nezná
slzy.

Každý si myslí, že mě zná,
ale nikdo mě nezná
opravdu.


A to prosím běhám! Kdybych neběhala, napsala bych asi toto:

Uprostřed davu
dýchla na mě
a já ucítila
neskutečný chlad.

Uprostřed davu
dýchla na mě
vlastní
smrtelnost.

Nekonečná tma,
nekonečná prázdnota.
nekonečný prostor,
nekonečný hlad.

Čekám na zvonec,
co odbije konec,
nic se nekoná.
Jedu dál...


(zrovna jsem jela metrem)

Jaro se blíží mílovými kroky. Zima se sice nevzdává a tak vytáhla pár svých posledních triumfů v podobě vichřice a náledí, ze sněhové truhly vymetla zapomenuté vločky a rozsypala je po kraji, ale v neděli jsem viděla sněženky a napučené kočičky, dnes něco žlutého. Jaro tu bude co nevidět.

Maturantka 2010





úterý 2. března 2010

Občasník - 3.

Tak, kde jsme to přestali? Šestým týdnem... A-ha. A co bylo dál?


7. týden
Lehce odpočinkový, protože závodní
- intervaly tzv. pyramidové, ale to byla ještě hluboká zima, ledy, sněhy úplně všude. Alepoň jsem různě střídala rychlosti. Sice se snažím vždy alespoň lehce dodržet předepsané vzdálenosti, ale nakonec mi z toho vyjde takový nějaký fartlek. Alespoň něco...
- volno
- 3-6-3 km: dala 13
- fartlek 6-8 km: vynechala jsem - přesun do Mnichova
- závod 20 km
celkem: 39,5 km

8. týden
- intervaly á 400 m: po závodu a Mnichovu docela chyběly síly. Dala, ale bez následného výklusu: 4 km
- volno: regenerační běh jsem sice potřebovala jak sůl, ale bežecké setkání jednou za 1/4 roku nešlo vynechat
- fartlek 6 až 8: dala 6
- souvisle 6 až 8: dala 7
- souvisle 18 až 24: dala 21,05 km
celkem: 38,15 km

9. týden
- intervaly 4-5x 800 m: poprvé bez sněhu takže mi to hodně dobře běželo. Tak dobře, že jsem se občas lekla sama sebe: 6,56 km
- volno nebo 10 km: dala
- 2-5až8-2 km: 11,07 km
- 6 km regeneračně: dala
- závod 1/2M: ne, nikam jsem nešla, ale zaběhla jsem si ho u nás na sídlišti. 5x kopec u Rajské, to bylo hodně výživné běhání a stálo mě hodně sil. Ovšem co se mi nestalo.
Byla jsem se Sárou domluvená, že hodinu po mém odchodu počká na jednom místě s pitím abych nemusela nic tahat. Jenže jsem přiběhla dřív a tak jsem to stočila a běžela jí naproti. Akorát vycházela z domu. Vypla jsem stopky, sdělila pocity, napila se, zapla stopky a běžela trochu jinou trasou zase zpět na okruh. Po čtvrtém kolečku (jedno je 4 km), jsem se chtěla podívat, kolik mám když jsem přeci běžela i jinudy a taky jaký mám čas a koukám: 8 km! Jak osm km? Co to Eda mele... Ano, jasně!!!!! Vypla, napila, ale nezapla... No mě málem šlehlo :o( Celou dobu se mi běželo neuvěřitelně dobře. Terén je opravdu velmi členitý a i přesto jsem běžela úplně v pohodě. Cítila jsem, že mám bez větší námahy jistě i dobrý čas, těšila jsem se, že se pochválím. V ten moment se mi chtělo zadupat Edu do země, ale pak jsem si řekla, že za to chudák ani nemůže a dala si poslední okruh. Celkem asi 22 km za 2:20. Chválím se i tak :o)
celkem: 54,91 km



10. týden

A teď přijde to, kvůli čemu píšu vlastně celý tento zápis. Běhala jsem intervaly. V plánu stálo 4x1200 m. Na tak dlouhý úsek nemám. Mě totiž dělá problém nasadit nějakou rychlost a té se držet, pořád zrychluji, jako bych měla běžet šedesátku. Pak samozřejmě najednou vytuhnu, ani ne tak nohy jako dech. Běhám tedy většinou delší čtyřstovky, čili 450 m. Někdy 600-800 m. Můj dnešní první úsek jsem měla 938 m, to už je slušné, když vezmu, že jsem ho běžela 4:83/km (trochu nepoctivá rovinka, neb dost nakloněná... ;o). Dál už jen delší čtyřstovky.

Doma stáhnu data do PC a tam na mě jukla nejvyšší TF: 212. 212?! V té chvíli jsem běžela rychlostí 16 km/h, maličko do kopce na tuhle písničku:



Takže buď se zbláznil Eda, nebo já. Je normální, aby TF překročila o tolik tu maximální, kterou já mám podle základního vzorce asi 184?