Samotná návštěva byla docela v pohodě. Proč v docela? Protože měla maličkou vadu na kráse a tou bylo, že jsem jaksi byla navíc. A být navíc u čerstvě zamilovaných je porod. To neustále oňufávání, ťu-ťu-ňu-ňu, to by jeden vylít z kůže. Znám Slávu jako kluka do party, znám ho z dlouhých rozhovorů o nesmrtelnosti chrousta, jako tahouna výprav, pařiče a baviče, mrzli jsme u vyhaslého ohně, jezdili na kole ve sněhové vánici, prostě fakt kámoš, kterého aby člověk pohledal ... a teď .... Naštěstí tam první večer byla jeho maminka, další den přijel Lexa s rodinou a večer přišel další pár - bývalej pár, takže jsem se s nimi skvěle pobavila. Bylo mi líto, že není prostor na jakýkoliv pokec po našem, ale to se nedá nic dělat. Vyvážil to výlet do skanzenu a pivní slavnosti.
*
Od pondělí jsem pak měla dovolenou na chatě s Michalem. V úterý jsme jeli na výlet do Prachovských skal, který se fakt povedl. Martin totiž celou dobu šel, nechtěl nosit a nekňučel. Dali jsme si oběd, žúžu a perník a taky rohlík s paštikou. Je to už několik let, co jsme takhle s dětmi putovali, takže mě to vrátilo zpět. Ale nevstoupíš 2x do stejné řeky - jsem starší a moudřejší a tak nějak si těch společných chvilek víc vážím. Když jsem kolem sebe pozorovala některé rodiče, které vytáčel jakýkoliv požadavek jejich potomků, bylo mi jich líto. Těch rodičů. Děti vyrostou a všechno bude jinak. Budou mít jiné starosti něž jak zabavit ratolest. Ale to si musí každý odžít. Pak možná přijdou na to, že věnovat se dětem a učit je poznávat svět, je fakt to nejhezčí, co je. Může se sice zdát, že si to tak trochu odporuje s mým úvodem, ale ne, je to vážně tak.
*
Zbytek dovolené jsem se věnovala zahradě, kolu, chatě a dalším svým oblíbeným činnostem. Do práce jsem nastoupila s čistou hlavou a celá natěšená. Jo, 10 dnů volna je prostě znát. Už se těším na srpen, to budu mít dva týdny, možná dva a půl.
*
 |
| Skanzen 2008 |
Žádné komentáře:
Okomentovat