Podivný týden. Po víkendovém rauši mě začalo bolet v krku. A přidala se rýma. Jak jsem byla v sobotu na kole, tak původní plán byl jet s tou sousedkou malý okruh nějakým výletním tempem. Ale tím, že jela s někým dalším a ujela mi (bála se, že jí poženu jak mi pak řekla), jela jsem tím pádem zcela nečekaně dlouhý okruh. Jenže na ten jsem nebyla vybavena - tedy především jsem si nevzala světlo. A protože už bylo asi půl 9 a já byla od domova hodný kus, sundala jsem si mikinu, pod kterou jsem měla cyklo-triko s odrazkami, aby mě bylo vidět. No a nastydla jsem. Od loňského října jsem nemocná nebyla, takže mě to docela bere. V úterý jsem svému vyčerpanému a oslabenému organizmu zasadila další ránu a sice malým posezením s přáteli. Bylo to tak super úžasné a pohodové setkání, že jsem od radosti vypila víc jak jednu malou sedmičku Müllera. Další dva dny mi bylo zle, ba bych řekla hodně zle. A to už tu byl pátek a jelo se na chatu, ale místo tradičního popříjezdového Šup na kolo, jsem raději plela. Ani ráno se mi nechtělo, nebyla síla. Celý den jsem tak různě polehávala a pracovala, ale večer už mi to nedalo a šla si zaběhat. Vzpomněla jsem si na svůj plán, uběhnout do konce léta svou malou cyklo-trasu a šla jsem trénovat. Doprovodné vozidlo Sára bylo nadšené, že může jezdit jen tak a nemusí za mnou funět. Tentokrát jsem oblečení měla, koupila jsem si dokonce nové tílko ADIDAS, abych v těch polích byla nej-krásnější. Při pózování před zrcadlem mi tílko úžasně (skoro) sedlo, při běhu se všelijak krčilo, točilo kolem těla a lezlo nahoru, čili NIC MOC. Vyběhla jsem a světe div se - běžela jsem. Neměla jsem vůbec žádnou krizi, šlo mi to jak po másle. Dokonce jsem si přidala (trasu změřím dodatečně). 2x jsem pila, ale to bylo vše. 52 minut jsem běžela v kuse, to mi přijde dobré. I jeden z mála kopečků jsem vyběhla, což napoprvé nešlo, na něm jsem posledně málem dostala infarkt. Pravda, tep jsem neměla až tak moc dole, většinou kolem 160, pak asi 150, ale necítila jsem, že bych se přepínala či tak něco podobného, takže jsem to ani moc neřešila. Hlavní byl ten pocit svobody (doprovodné vozidlo ujelo a zabloudilo a dlouho mě nemohlo najít tak jsem běžela úplně sama).
*
No, ale jinak to byl jediný příspěvek do mého sportovního deníčku, na víc jsem neměla. Mrzí mě, že nestíhám posilovnu, ale to se nedá nic dělat. Je mi vážně blbě, včera jsem si dokonce koupila paralen plus a dělám si šalvějový čaj na dýchání. Skoro se divím, že jsem tak hezky běžela.
Žádné komentáře:
Okomentovat