čtvrtek 19. listopadu 2009

Velké vítězství

Astma. Onemocnění dýchacích cest. Ztížené dýchání. Dechová nedostatečnost. Krátkodechost. Záchvaty. Kopa léků a dýchátko... Astma má kdekdo, jedná se vlastně už o civilizační nemoc, takže když někdo řekne, že ho má, většinou nad tím lidi jen mávnou rukou. Ke mně se vplížilo před třemi lety a kvůli němu jsem i začala běhat. Nevěděla jsem, že by mi běh mohl nějak výrazně pomoci, prostě jsem jen chtěla být venku, otužovat se a předcházet tak zánětům průdušek. Ale po první zimě strávené na lécích a na ovále se nemoc rapidně zlepšila. Další rok se sice o něco zhoršila, ale to byl podle mě jen takový pokus mě naštvat. Cítila jsem se fajn, léky jsem brala velmi nepravidelně, jen když jsem cítila, že je potřebuji. Jarní kontrolu jsem vynechala byť mi nebylo nijak dobře, hlavně červen a červenec jsem jela nadoraz, ale to v té prádelně co byla asi všichni, i ti zdraví jedinci.

V rámci svého podzimního kolečka po doktorech jsem se včera vypravila i na plicní. Běžné vyšetření trvá asi 15 minut, tentokrát jsem tam byla asi hodinu. Musela jsem na rtg, na spirometrii, na poklep k doktorce, na inhalování a zpět k doktorce. Byla jsem už dost hotová, říkala jsem si: Sakra, proč já nebrala ty prášky, teď mě tu pěkně zdrbe, že jsem na tom hůř. Tuhle jsem málem nevylezla na kopec a ty intervaly mi taky nešly udýchat... A vtom se na mě paní doktorka mile usmála a povídala: Jste zdravá. Vaše průdušky pracují na 100 %, žádné další podpůrné léky nepotřebujete!



Až večer na našem běžeckém, velmi vydařeném setkání, mi docvakla ta strašná, krutá pravda: Na co já se teď budu vymlouvat, až mi to nepoběží?

pondělí 16. listopadu 2009

Běžecká trasa

Co jsem si tak všimla, většina spřátelených bloggerů si na blog přidává své oblíbené podzimní běžecké trasy. Ani já tedy nechci zůstat pozadu.... ;o)
***

***

***

***

***

***
a ještě milovaný ovál...

pátek 6. listopadu 2009

I optimisté mají své dny

Své špatné dny. Počasí na mě vliv nemá, ale má na mě vliv měsíc. Když jde do úplňku, a že tak činí s železnou pravidelností každých 28 dnů, ztrácím svou jistotu a dobrou náladu a zahalím se do pochybností a smutku. Většinou to trvá chvilku. Tentokrát už týden. Úplněk byl v pondělí, čistila jsem se, ale neměla jsem z toho pražádnou radost. Hladová jsem vyběhla na ovál a dávala si kontrolní běh na 2 km. Místo abych se před tím rozběhala, vyběhla jsem jako tryskomyš, začala se dusit a zbytek jsem nějak protrpěla. Sice km 2x á 5:40, ale na hraně. V úterý i ve středu jsem běžela v dešti, běžela jsem pomalu a nechtělo se mi, a jeden trénink jsem ukončila předčasně, protože mě bolela noha. V takových chvílích si říkám, jestli to mám na stará kolena zapotřebí. Rychlejší a lepší už nebudu, tak co to tady vlastně nacvičuju? Taky jsem přepočítala trasu po suuntu a zjistila rozdíly, pak jsem hledala kopec, který by měřil jeden kilometr, ale tápu a nevím, zda to má nějaký přínos. Zda prostě jen neběhat. Jaképak závody v Mnichově... Proč se snažit dát půlmaraton pod dvě hodiny... Koho to zajímá? Co z toho? A co na to Jan Tleskač?

pondělí 2. listopadu 2009

Říjnový pel mel


Říjen byl neuvěřitelně bohatý na všechno možné a přišel mi nekonečně dlouhý. Počasí si s námi pohrávalo: jeden týden se dalo opalovat a další byla sněhová kalamita, která plynule přešla do krásně zbarveného podzimu. Velká většina lidí začala nadávat na chlad a tmu a zimu a sníh a vítr a mlhy, prostě klasická nespokojenost s roční dobou. Já jdu zase trošku proti proudu a jsem navýsost spokojená. Už kdysi dávno jsem si zakázala podléhat změnám počasí. Říkám si, že něčím tak nestálým se přece nenechám rozhodit a toho se držím. Kromě toho, od té doby co běhám, se mi podzim a zima líbí ještě víc, protože vyběhnout, když je hnusně, vyžaduje notnou dávku sebezapření. A tak se zapírám seč to jde a pak jsem na sebe pyšná, že nelenoším na kanapi. A abych měla o důvod víc vybíhat, našla jsem si úplně úžasný zimní cíl - běžecký seriál v Mnichově.

Říjen v číslech:

Běh: 136,5 km
Kolo: velká nula
Posilovna: velká jedna

A za to, že jsem si o 24 minut polepšila čas půlmaratonu, si posílám písničku a doufám, že ještě o kousek poskočím.



A také přeji vše nejlepší všem Štírům, protože právě slaví své narozeniny a protože vyhráli v mé anketě.