Mé pobíhání má hodně úskalí: kopce, velké kopce, kopečky, vlnky, neviditelné kopce, viditelné kopce, krpály a hory. Vše právě jmenované se nachází na mých bežecký trasách. A když se k tomu přidá vedro, můžu se jít klouzat. Tedy koupat. Nebo spíš zahrabat. No já prostě nejsem žádný kamzík abych ladně zdolávala kdejaké terénní nerovnosti...
Jeden z nejhorších kopců, který tu máme, můj široko daleko známý neviditelný kopec, nejsem schopná už víc jak rok vůbec v kuse vyběhnout. Je dlouhý víc jak jeden km, pomalu se zvedá, zatáčí, no pro mě něco šíleného. Běhám po něm hlavně v zimě, protože je osvětlený.
Včera bylo opět velmi dusno a vedro a mě se vůbec nechtělo. A když už jsem si řekla: jdu, zjistila jsem, že můj mp3 nemá šťávu. Vybíhala jsem tedy pozdě a světe div se, venku už byla prakticky tma! A tak jsem chca nechca musela zamířit směrem k mému kopci.
Běželo se mi dobře i když byl hic, vedro a na obzoru bouřka, která vysála vzduch. A běžím a běžím a říkám si: Co zkusit dnes ten blbej kopec vyběhnout? Budu hlídat tep, nepřepísknu to... Nuže ok, jdu do toho. Běžela jsem a běžela, pěkně klídek a piánko. Zvedat se to začíná na čtvrtém km, přede mnou 1300 m stoupání. Převýšení malé, ale o to přeci nejde. Probíhala jsem kolem cedule, kde jsem vždy měla svou první přestávku na chůzi. Proběhla jsem kolem a nic, nohám se chtělo běžet. Přiběhla jsem na křižovatku, má druhá odpočinková meta a opět jsem proběhla bez zastavení. Nohám se pořád chtělo. Inu fajn, jak chcete, nohy. Za křižovatkou víceméně rovina, zklidnila jsem tep a přichystala se na další zvedání. Další cedule, další odpočívadlo a já ho míjím v běhu. A pak už jsem vyběhla až tam, kde jsem vždy blízko infarktu, až na samý vrcholek neviditelného kopce. Vyskočila jsem radostně do výšky a zajuchala si nahlas. Ty jsi tak dobrá! Tak moc a moc dobrá!!!!!
A proč že se tomu tak zevrubně věnuju? Kdekdo vyběhne takový kopec a nepíše o tom zápis na tři normované A4. Ale já v ten moment zažila nefalšovaný příliv ryzího štěstí. Pro mě to znamená, že se vracím do formy, že vynaložený čas, vůle, odříkání, pot a dřina, to se mi začíná vracet v podobě právě takovýchto malých zdolaných met. Mě ten kopec vždy strašně deprimoval. Pokaždé, když jsem přecházela do chůze jsem si nadávala, že jsem neschopná, a že se valím, a že nemakám, a že mám slabé nohy a nulovou vůli... No a teď, po strašně dlouhé době, jsem ho uprostřed parného léta prostě vyběhla. Nezáleží na čase, nezáleží na rychlosti, podstatné je ten samotný akt.

13 komentářů:
:).. Ses dobra.. ses dobra!!!
Ty Drazdany, to vidim fakt velkolepe.. to bude osobak, jak Brno!:)
Drzim palce, vydrz! 12:)
A víš že do Drážďan nejedu honit čas? Můj cíl je: uběhnout ho :o)) Protože ať mé chvástání vypadá jak chce, víc jak hodinu v kuse zatím neuběhnu :o(
Kopce také nemiliju. Takže vím, o čem píšeš :)
Dávej to dál a dvě hodiny se v Drážďanech třesou strachem!
To ne, dvě hodiny je mega rychlost :o)) Má ambice je vrátit se na 2:10 (mám osobák 2:11 :o)
Jsi drak! Jeste, ze tu zadny kopce nemame... April.
Pěkný, Leono, moc pěkný. Hlavně ta radost ze splněných postupných cílů! Držím pěsti na Ďrážďany :-) Čas bude určitě dobrý :-)
Gratuluju! Taky s kopcema dost bojuju:)
Kopce nemám ráda :-( Ale tady kolem Plas se jim nevyhnu, jsou všude kolem. Ale zase jsi na Plasy připravená :-)
Marcela
No tak to je paráda :-)...velká gratulace!!!...zasloužíš si odměnu!!! Zuzka
Jako milovnik kopcu si dokazu predstavit ten pocit stesti. Gratuluju!!! A vis k cemu nejvic? Ze jsi trpeliva a dala ses na tu "slowly but steadily" cestu budovani pevnych zakladu. Nese to ovoce a to je super!!! w.
April: Ale to je vážně škoda, mohla by ses řádně připravit na Plasy ;o))
Bubo: díky, díky. budu doufat...
Tučňák: ty bojuješ velmi statečně!!
Marcela: no uvidíme, zda to tam u vás zvládnu...
Zuzka: aha, dobrý nápad! Musím si něco doběhnout koupit ;o))
Nikie děkuji. Je to boj, ale nikdo neřekl, že cesta vzhůru bude jednoduchá, že?
Kdysi mi buď 3COP nebo vefis nebo oba :) řekli jednu počku: "Kopec je tvůj kamarád." A já se jí dodneška neřídím :) Prostě kopce pořád nesnáším (nicméně je taky občas běhám).
Koyama: To asi mysleli na ultra, kdy je dovoleno kopec jít a odpočívat. :)
Okomentovat