sobota 1. října 2011

Vyhoření

Běžecké blogy, to je takový ráj supermužů a superžen. Všichni trénují až se z nich kouří, někdo tvrdí, že si jen během nahrazuje hromadnou dopravu, jiní zdolávají velehory, někdo se k tomu ráchá v bazénu, či přejede za víkend republiku - prostě jak řečeno SUPERBĚŽCI, potažmo supersportovci. Málokdy se dočtu, že někdo něco nezvládá, že někomu něco nejde (kromě intervalů v tempu keňanských antilop), že toho má moc. Děláme tu na sebe ramena, nebo o problémech nechceme mluvit, protože doba už tak je dost taková naštvaná, tak proč i na stránkách o sportu skučet, že něco nejde? Tak jsem se rozhodla zase jednou porušit nepsané pravidlo, a trochu si zaskučet.

Já totiž nezvládám už vůbec nic. A protože mi píše dost lidí, jak jsem skvělá, úžasná a dokonalá SUPERŽENA, kteréhož dojmu zřejmě nabyli na základě četby mého blogu, chci to uvést na pravou míru. Je pravda, že toho mám hodně, že toho opravdu hodně zvládám (sama sobě si tleskám :o)). Jenže někdy počátkem září jsem najednou zjistila, že už nemůžu, že fakt už vůbec nevím, jak si úkoly zorganizovat, abych všechno zvládala i nadále. Přibyly nové povinnosti, hlavně ta první třída, ta mi tedy dává zabrat... Ačkoliv jsem matka trojnásobná, a tak bych řekla i dostatečně odolná, dá se říct, že mě to pěkně zkrouhlo. Už ten první den stál za to.....

Stáli jsme všichni na dvoře, čekali nějakou dobu na paní učitelky, které pak zvesela napochodovaly před nastoupenou jednotku vyděšených prvňáků a dojatých rodičů, a každá si svolala svou třídu. MY vyfasovali Božidaru Ráznou. První dítě, které si k sobě zavolala, důrazně poučila, že se zdraví. Dítě píplo. Hlasitě, vyžadovala Rázná. Dítě znovu píplo. JEŠTĚ HLASITĚJI, hřímala už Rázná a dítě zahulákalo, tak, že na střeše školy to vzbudilo hejno holubů. I další dítě dostalo nějakou výtku za nesprávné přihlášení se, i třetí sjela, a já byla velmi ráda, že Martin je až sedmý, čili byl čas ho řádně připravit na jeho první krok.

Poté následoval přesun do třídy. Myslela jsem, že pí. uč. Rázná prostě děti jen mile přivítá, řekne jim, že je ráda, že dostala plnou třídu úžasných a inteligentních dětí, což se dá vyčíst z jejich natěšených obličejíčků, vtiskne jim do ruček kufřík od sponzorů a propustí je do domácí péče. Ovšem místo toho se konala jakási cvičná hodina, při které nám, rodičům, demonstrovala, jak bude probíhat výuka. Už jen to, že jim na úvod řekla: Jestli budete zlobit, budu zlá, mě fascinovalo. Ano, přísnost musí být, ale cpát to těm dětem hned v prvních minutách po příchodu do školy se mi zdá poněkud zvláštní. Zpočátku jsme na svá dítka hleděli vlhkýma dojatýma očima, ale čím déle nás všechny v malé třídě držela, tím víc jsme ztráceli pozornost a trpělivost. Bolely nás nohy a měli jsme žízeň. Ufff, dlouhá hodina to byla.


Po demohodině děti odešly do družiny a přišli jsme na řadu my. Dostali jsme štos papírů s pokyny Smíš/nesmíš/musíš a ještě nám diktovala další a další požadavky: co musíme dodat zítra, co za tři dny, co za týden... Psala jsem jak mourovatá, čtyři A4 mi málem nestačily. Po škole jsem vběhla do Globusu, škrtala v seznamu a plnila košík. I přes veškerou snahu pí. uč. Ráznou nerozzlobit, mám už tři poznámky - jednou jsem neměla polštář, podruhé noviny, potřetí, tenisák. Jestli budu mít ve čtvrtletí napomenutí třídní učitelky, asi se zabiju. 

Dobrá, takže to máme školu. A různé závody, a setkání, psaní, výlety, chození i chození do práce, domácnost, chata, večerní běhy, soustředění... Vše co dělám, dělám hrozně ráda. Nenapadlo mě, že přestože to dělám ráda, že mě to dostane. Ač jsem s humorem prohlašovala, že jsem fakt už úplně blbá, protože si nepamatuji, že dítě má mít do školy staré noviny, vlastně jsem volala o pomoc: chtěla jsem poradit, jak na to, abych své povinnosti dostala pod kontrolu. Jediný, kdo mé volání zachytil, bylo mé tělo. A poslalo škrábání v krku. Zastříkala jsem to Orofarem a makala dál. Přitvrdilo a poslalo angínu s vysokými horečkami. Na to už jsem slyšela. Co mi taky zbylo, že? Při tom léčení jsem zpytovala svědomí. Došlo mi, že to bylo varování, protože si myslím, že nemoci se dějí proto, že se děje vlastně něco úplně jiného, ale říkala jsem si: Proč zase já? Vždyť to takhle děláme všichni a nikdo se nehroutí, nikdo nepadá únavou... Co dělám špatně? A sama jsem si našla odpověď v podobě otázek na tělo: Relaxuju já vůbec? Jak poslední měsíc jím? Kdy jsem naposledy nedělala vůbec nic? Aha, tady je (asi) zakopaný pes. Sebekriticky přiznávám, že prakticky neodpočívám a když ano, snažím se odpočívat aktivně, jinak jsem nervozní, že něco nestihnu, že na něco zapomenu. Taky mi přestalo chutnat, čímž mi chybí energie, dělat věci naplno, a tak to tak patlám a zapomínám a nestíhám... Bludný kruh, řekla bych.

Už pár dnů prakticky jen ležím a nedělám nic. Jen si čtu a spím. Čtu neutrální četbu, protože při čtení běžeckých časopisů a knih se mi v hlavě začaly rodit plány, co vše by se dalo dělat na soustředění, co s mým běžeckým plánem příští rok, jaké se dají uspořádat běžecké akce s Martinou, výlety s holkama... no hotovo, úplně opačný efekt :oD.

Doba hájení mi končí v neděli, pak zase začnu fungovat. Tentokrát podle pravidel, které jsem si nově nastavila (snad mi vydrží alespoň do předvánočního shonu :o), ale to snad někdy příště.... 


28 komentářů:

Martina řekl(a)...

Hezky jsi to napsala, je to tak... Hlavne dneska nenastup moc horlive .) pekne pozvolna.

1bubobubo řekl(a)...

Leono, to jak jsi popsala paní uč. „Ráznou“, to bych ji snad zrovna jednu vrazil - a to jsem mírná povaha :-))) Asi na každého se to občas padne a je dobře, že odpočíváš. Držím ti pěsti, aby jsi zvládla odpočívat pravidelně a mít čas nejen na čtení neutrální četby, ale i na relaxaci jako takovou.

Blondýna řekl(a)...

nejsi v tom sama, neboj. Nejsem matka a presto nestiham a taky jsem v zari doplatila na premiru povinnosti a zadny odpocinek... holt kazdy na to musi prijit sam. Budu Ti drzet palce, at vsechno zvladne v pohode!

Anonymní řekl(a)...

Sport je hezká věc, ale co dělá pan manžel? Takhle to vypadá, že máš 3-4 šichty. Dlouhodobě je to cesta do pekel, vlastně takový přetrénování.
Nech si toho půlku až třetinu a ono to půjde!
Ahoj David

12HonzaDe řekl(a)...

Vzdyt ty seš superžena, každý jiný(á) by se zhroutil už dávno.. Každý z nás přestřeluje.. taky mám stejné úlety, ovšem výhoda je, že děti jsou už velké, ovšem moje třetí dítě - Derivace - mi taky dává zabrat. tak nezapomeň poradit, na co jsi přišla, jak to udělat, abychom se nezbláznili..
Držím palce!!! 12:)

R V M řekl(a)...

Tak tohle asi čeká každého.. Teda nemyslím soudružku Ráznou :-), ale to "vyhoření".
No třeba to nebude trvat dlouho a v neděli budu držet palce.

Anonymní řekl(a)...

Ahojky Leonko, moc pěkné počtení...Tvůj slovník a Tvoje psaní mne vždy potěší a rozesměje. Tak ať Martínek školu zvládá, Ty se uzdrav a vůbec si nic nedělej z toho, že nestíháš. To tak máme asi všichni, i když, třeba jako já, nemáme tolik aktivit:) Pěkný říjen přeju, EK

Unknown řekl(a)...

S, B, B: Ano, je potřeba slyšet, že v tom člověk není sám, proto jsem to i sepsala - abych si ulevila a abych to všem sdělila :o)

David: pan manžel? Moment, kouknu se... Zrovna mi vaří čaj :o)) A máš pravdu, je to přetrénování, musím někde ubrat a fakt uberu, trochu si přeskupím úkoly a bude líp.

Honza: jak na to jsem naznačila -nejdřív člověk lehne a nedělá nic, protože s horečkou se to nedá. Jak je mu líp, defragmentuje pevný disk v hlavě, tím dostane prostor si některé věci ujasnit, naplánuje si příští pětiletku a těší se až bude úplně fit a zase se na to všechno vrhne :o))

RVM: Jasně že to přejde, díky. Ten Mnichov za týden ale zřejmě nedám :o(

Evo, těším se, až se uvidíme!! Na výletě to probereme. Měj se krásně

12HonzaDe řekl(a)...

No to jsi me potesila:). Takze asi jako ja, po havarii se malicko odpocine, zamete, malicko vyvetra a zase se jede dal.. Ovsem moc ti neverim, urcite mas neco vymysleneho.. Ted by se mi zrovinka neco hodilo, zacina mi to taky prerustat pres hlavu:).
MSF! 12:)

Anonymní řekl(a)...

Běhání ti neuteče.Jsi dostatečně "chycená" na to, aby ses vrátila ,až bude víc času a klidu.V podstatě jsem vypustila celej loňskej rok.Starosti s dospělým synem, nemocným tátou...semlelo mě to jak housku.Pořád mě něco bylo a bolelo...vytretila se radost a zůstal jen pocit povinnosti .Až jsem si řekla, že to nemám zapotřebí.Teď jsem naskočila zase jako za starých časů.Držím palce a šetři se.Ahojda Mega

Jitka Sečková řekl(a)...

Kdybys mě viděla dnes. Strávila jsem čtyři dny na veletrhu For toys a For babies - pracovně - od ráda do večera. Po čtyřdenním celodenním - "mohu vám nabídnout katalog?" nebo "Noční košilky a pyžámka pro kojící maminky" mi asi hráblo. Moje vyjadřovací schopnosti jsou na bodu nula, záda mě bolí jak nikdy - celý den jsem si nesedla a nemám náladu na nic a nikoho. A navíc, absolutně mi to nemyslí. Ještě, že mám ty krémy z Vídně na unavené nohy, aspoň ty už nebolí. :-) Takže, i když je to trošku jiný, chápu tě a zařazuji odpočinek. Ten podzim není pro tyto nálady nejlepší... :-( Ale to zvládneme :-)

Unknown řekl(a)...

Honzo, nenašla jsem žádný recept, ten našel náš společný kamarád: prý dělá jen to, co musí. Nějak se s tím ale nemůžu ztotožnit, dělám ráda i věci, které nemusím.

Meg: trochu jsi odhadla, že mé myšlenky se ubíraly tímto směrem - ubrat v běhu. A je to tak - do konce roku nebudu běhat 5x týdně, na to v současnosti nemám čas. Až se vše srovná, zase přidám. Rozumné, že? ;o)

Jitko: jéje, na veletrhy jsem taky jezdila. Ovšem já tenkrát neměla mastičku z Vídně, takže nohy jsem měla jak konve - celý den na podpatcích, auauauauau.

mončičák řekl(a)...

Moc hezky napsané, zasmála jsem se.. i když tu rozkošnou úču nezávidím, je to spíš smutné, že "tohle" učí prvňáčky, neotrkané mrňousky.

Unknown řekl(a)...

Děti jí vnímají určitě jinak než my dospělí... Doufám ;o))

Anonymní řekl(a)...

Leono, tohle prostě MUSÍM komentovat!
Mám doma "třetí třídu" a školku, první třída mne rozhodila až do Vánoc - je to dřina.
Díky moc za tento příspěvek - konečně mám pocit, že nejsem exot když nestíhám, děti nemají svačinu, nacvičeno na flétnu, odříkanou logopedii a já do toho všeho shonu v práci ještě onemocním. NEJSI V TOM SAMA, je to všude stejné.
(stejně Tě obdivuji!)
Moc zdravím a držím palce,
Helena

Machy řekl(a)...

Znám jednoho, který přejel za víkend republiku na kole právě proto, že byl konec srpna a v září mu začínal ten školní kolotoč, který mu zatnul típec. Nejsi v tom sama :) To není vyhoření, to je životní fáze :)

Za září naběháno 6 km, co dodat?

Anonymní řekl(a)...

Jak se říká, žebříček hodnot správného sportovce zní : na 1.místě je sport, na druhém je taky sport a dál už to nestojí za řeč ... Kdo se chce rovnat někomu musí taky znát, co tomu dává a obětuje. Mně připadá, že web je plný skuhrání, co by kdyby, příště líp a vědecky. Toť pohled z jiné strany, Honza H.

Unknown řekl(a)...

Helena - viz mail :o)

Machy - máš pravdu, to není vyhoření, to byla prostě jen angína ;o)

HonzaH: Na mou duši, že jsem se připravovala hodně často hodně věděcky (že jo Miloši Š?). Prostě mi není dáno, tak alespoň skuhrám a závidím těm nadaným ;o)

12HonzaDe řekl(a)...

No jako jmenovec:) citim potrebu reagovat. Jak znam autorku i ostatni, co spolu (virtualne) behame:), tak u nikoho asi neni sport na prvnim miste, druhem, tretim..
Samozrejme radi pobihame, planujeme, zkousime "neco delsiho", obcas dame nejaky zavod, ale je to primarni?
Asi vetsina z nas by rekla, je to o pocitech, je to o kazdodennim "boji" a planovani, jak sladit nase usili a behaci radosti s povinnostmi, staranim se o rodiny a zivotem obecne:). Myslim, ze o tom to je, uzivat si ty radosti. Jestli se pritom podari byt lepsi v behu, tak je to takova tresnicka na dortu:).
Asi malokdo je tady pravy "zavodak":). MSF! !@:)

Unknown řekl(a)...

Dík druhý HonzoH :o)

Chtěla jsem ještě napsat, že mít sport na 1., 2.místě, to může mít jen mladý bezdětný jedinec. Ale my jsme jedinci s rodinami, a jsme tomu rádi. A kdyby něco, tak sport ať si jde do háje, není to priorita. Pro nás už je sport "jen" životní styl, ne se škrábání na nějaký vrchol, bednu, či tam někam.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, musím taky reagovat, loňský rok jsem jela v tomtéž zápřahu - nová práce po mateřské, dvě školky pro dvě děti 20 km od sebe (není místo v jedné společné) + dalších 20 km práce, kroužky dětí, k tomu domácnost, běhání, závody, manžel ještě větší sportovec než já, takže moc nestřídá, babičky 220 km daleko ... a výsledek? Moje tělo nenaznačilo anginou, ale rovnou kolapsem, kdy me opravdu odvezli a vše vyšetrili a výsledek? Nic, unava, ktera se takhle projevila ... ja vam reknu: hustyyyyyy. Tak jsem povolila ve všem, už nejsem super zena, ale přiznám se, že o super ženství stále sním ... a trošku mě zneklidňuje, že ty to taky vzdáváš:-) Ne, ne, myslím to v dobrém ... a ano, je to postesknutí, ale k životu to patří:-) Tak po pauze hurá na to
PS: teď máme prvňáčka a mám zatím jeden černý puntík a také se děsím dalšího (já zapomněla švihadlo...)
Gabka

Unknown řekl(a)...

Gaby - nevím jak se vzdává ;o) Načetla jsem něco o nových metodách tréninku, o kterých sem napíšu a těch se budu nově držet. Jsme zvědavá, jak mi to půjde.

Jinak - tak před deseti lety jsem toho zvládala taky hodně - víc než teď mi přijde, ale na stará kolena už to prostě nejde. To je, jak ty říkáš život. Ale protože už jsem jednou skončila na onkologii, nerada bych si to zopakovala, proto musím ubrat. Zlatá angína :o)

Ječmínek Máselník řekl(a)...

sice už můj blog dávno není běžecký a reálně ani už moc sportovní, přesto doufám, že jsi z něj neměla pocit, o kterém píšeš, jak jsou všichni skvělí. Jeden kolega ho dokonce označil za plačtivý :-).
Jinak si dovolím připomenout moudro učitele národů J.A. Komenského: Všeliké kvaltování toliko pro hovado vhodné jest.
Když nestíhám a nejde zlepšit time management, tak prostě něco musí z kola ven. Tak přeji dobré palivo k rozhoření.

Unknown řekl(a)...

JM: No ty samozřejmě taky spadáš do těch, co podávají skvělé výkony: skvěle ses tím rokem protančil.
A kromě toho teď skvěle hubneš!
Ale máš pravdu - když je nejhůř, je třeba něco vypustit...

Machy řekl(a)...

A já mám jednu aktuální do mlýna: dnes jsem vstával v pět, abych stihl práci + vyzvednout + do banky a ráno se mi povedlo rozjet se doleva na červenou, když zelená blikla jen pro směr rovně. Provoz nula, ale něco je tady špatně :-/

Takže kdybych se tady ve virtuálním světě nějak neobjevoval, tak se v reálném věnuju nějaké sebereflexi.

Prostě jak píše pan kolega Ječmínek s tím hovadem. A to jsem kvaltoval jen za povinnostma a ne za zábavou.

Unknown řekl(a)...

Včera jsem přemýšlela, jak to, že nás to postihuje všechny bez rozdílu věku, pohlaví a místa bydliště, a zjistila jsem (domnívám se), že je to kvůli tomu teplému počasí. Přece jen organismus má už od půlky srpna podzim a teď najednou takové horko a spousta slunce... Není to ideální. Naštěstí ode dneška je šlus, podzimní slota začíná! Uvidíte, jak ožijeme ;o)

Machy řekl(a)...

Takhle to nemám. Léto ve mně nikdy nezhasíná :) Tak Rázně vpřed, bojujme, bojujme! :)

Unknown řekl(a)...

Čtu ten článek s podstatným zpožděním (z velké části stejný příběh - moc toho na mě, bolí noha, rýma ...), ale o to zajímavější je včetně diskuze pod ním. Byť z kategorie bezdětných pouze se psem jako závazkem, tak mám takovéhle stavy s pravidelnými intervaly - naposledy na konci minulého týdne. Už jsem se naučila se tomu v klidu poddat, lehnout si do postele, jíst, pouštět si filmy a prostě si odpočinout. Bohužel zatím nezvládám si to naordinovat dřív, než mi tělo nafackuje a odpočinek si vyžádá. Takže v klidu, stále jsi superžena, ale taková normální a proto mnohem víc fajn! :)