pondělí 19. září 2011

Bez mužských a bez tabáku

Babince miluju. A když je miluješ, není co řešit a je třeba konat. A proto konám. :o) Muži si možná představují babinec něco jako tajný spolek emancipovaných žen, co o svých mužích mluví nelichotivě, ba že na nich nenechají nit suchou. Kdo se takových babinců účastní ví, že na muže si prakticky ani nevzpomeneme a pokud už je o nich řeč, vystupují většinou v našem vyprávění v rolích chrabrých a charakterních hrdinů. Vážně ;o)

Putování za vídeňským během žen začalo v pátek příjezdem do Znojma. Osazenstvo našeho auta čekalo na domorodkyni Moniku, která nás vyzvedávala na benzínce. Vyběhla z auta, vypadala jak hollywoodská hvězda, a podělila nás dárky, tzv. taškou poslední záchrany. Udělala nám radost hlavně maličká lahvička fernetu, a pak doplňky na růžový běh: růžová sponečka, růžová gumička a růžové naušničky. Krása. Infantilněji už to nešlo.. :oD

V penzionu v recepci už se zapisovalo
osazenstvo druhého auta, které jsme sice někde cestou předjížděly, ale tím zdržením u benzínky zase dostalo šanci být první. A protože Martina je ráda první, měla i nefalšovanou radost. Hodily jsme zavazadla na pokoje, chvilku pobíhaly po chodbách a nadšeně pojekávaly, jaké to máme krásné, a pak se vydaly na prohlídku Znojma. Znojmo nás uchvátilo svou krásou, čistotou a klidem. Fotily jsme, nastavovaly tváře zapadajícímu slunci a nechaly tak ze sebe spadnout tíhu pracovního týdne. Procházku jsme završily večeří, dost skromnou (jako že žádná tučná a mastná jídla) , ale výbornou, a pak se přesunuly na dvorek penzionu, kde jsme si povídaly, pily výborné vínko a baštily sýry. Bylo nám fakt blaze, akorát Martina občas znenadání padla na zem a protahovala, což jsme kolemjdoudím vysvětlovaly tím, že prostě přebrala :oD 

Ráno nás vzbudila zatažená obloha a i docela chladno. Pro většinu běžců ideální podmínky, pro pořadatele spíš noční můra. Ale než jsme dojely do Vídně, nebe zmodralo a bylo celý den nádherně. Do areálu jsme dorazily o něco dřív než akce oficiálně začala a přesto už se před stanem mačkalo pár holek ve frontě na startovní obálky a trička. Ačkoliv jsme si malovaly na růžovo, že si vezmeme obálky, v klidu si projdeme areál a půjdeme se někam najíst (původní plán dokonce byl, projít si Vídeň...), skutečnost byla taková, že jsme si vyzvedly obálky, prošly stánky a pak jsme utvořily jakýsi tábor na lavičkách. Abych pravdu řekla, byly jsme jak cikáni: bylo nás hodně, děsně jsme hlučely, pořád jsme se něčemu smály, nosily jsme úlovky od stánků, kupovaly boty, malovaly vlajky a plnily popelnici. Děsné! Ale nádherné. Taková atmosféra, kterou jsme si tam vytvořily my, to tam nikdo jiný neměl. 

A pak už samotný závod, kterému předcházela tradiční rozcvička. Pódium ovládli dva kluci a jedna holka a začali předcvičovat zumbu. Pro mě to bylo vůbec poprvé, kdy jsem se k zumbě přimotala a podle toho to i vypadalo. Připadala jsem si jak epileptik s infarktem, což mi samozřejmě nebránilo se smát na celé kolo, obzvláště povedlo-li se mi asi dvakrát správně tlesknout do rytmu. Tep jsem měla tak na 180% TFmax a připadala jsem si jak po intervalech. Zvesela jsem se pak dopotácela do koridoru, vyzvedla balonek, ztratila Sárušku a s totálně vyschlou pusou odpočítávala poslední sekundy do startu.

Praktická ukázka - rychlost našich cvičitelů byla myslím tak dvojnásobná


Vyběhly jsme celkem pomalu a to hlavně proto, že krátce za startem se široký chodník zúžil a tím se vytvořil špunt. No tak jsem chvilku kličkovala a pak jsem usoudila, že je to fuk, jak běžím a pár sekund ztráty určitě v mém případě nehraje žádnou roli. Jak jsem tak běžela a prohlížela si ostatní, doběhla jsem Martinu s Jitkou. Měla jsem velké dilema, co udělat: jestli je předběhnout a nechat je koukat na můj valící se zadek, nebo koukat na ně. Zvolila jsem druhou variantu a zvolnila tempo. Nespravedlivé mi přišlo, že zatím co já makala, ony vyklusávaly a povídaly si. Chm.. To mládí... První kolo bylo za mnou, u brány jsem zapózvala Báře před fotoaparátem a "upalovala" dál. Už jsem se těšila na pití, protože bylo mé neoblíbené teplo, ale nějak nebylo v dohledu. Až na čtvrtém km jsem se dočkala, polila si zátylek i obličej, dala loka a těšila se do cíle, který kde se vzal tu vzal, najednou tu prostě byl. Odmáčkla jsem a nevěřila: 27:27. Asi minutu jsem byla velmi hrdá, že se mi podařil takový úžasný čas, než jsem si všimla odběhnuté vzdálenosti: 4,56 km! No, to by souhlasilo. (Holky mě potom prosily, ať jim nekazím radost a napíšu, že to bylo pět, ale to si vážně nemůžu dovolit, takhle lhát veřejně ;o)) 

První delší trasa, ale DALA...
Za chvilku se přiřítila Sára, vzaly jsme si nějaké ovoce a šly za ostatními, po nás se za nějakou dobu vynořily i splavené chodkyně. V naší cikánské základně se už chystala Bára a Dáda na osmičku, která startovala až v pět. Bára je závodnice takže jsem si říkala, jestli se náhodou nevytáhne a nezíská pro naše barvy nějakou trofej, ale bohužel jí lehce minula. I tak to byl krásný výkon, k němuž ještě jednou gratuluji. Dáda s trasou trochu bojovala, tedy hlavně s horkem. Bylo mi jí děsně líto, protože sama vím, co to obnáší, když to neběží. Nejdřív jsem jí podala vodu, ale pak mě napadlo, že by bylo lepší s ní běžet. Jenže to už byla pryč a já měla batoh.... No, tak jsem jí alespoň nadběhla a běžela s ní kousek do cíle. V základním táboře posléze panovala radost veliká. Hlaholily jsme ještě víc než před závodem, a když nám ještě zlevnily housky, tak to byl teprve hukot :o)) 

Přesun do Znojma proběhl v poklidu, večeře tamtéž také. Den byl dlouhý a my unavené. Ráno jsme se ještě zastavily u stánku se zeleninou, abychom domů dovezly nějaké vitamíny, ať v pevném či tekutém skupenství, a pak už jsme se rozloučily. Asi nejvíc vystihla atmosféru Jitka, která mi říkala: "Vlastně jsem se sem vůbec netěšila, protože jsem nevěděla, co tu na mě čeká, ale teď jsem úplně nadšená. Kam pojedeme příště? A co kdybychom jely příští rok na víc těhlech růžových závodů..." Prostě jsem ráda, že se jí, a nejen jí, nakonec líbilo, a že jsme si víkend vážně maximálně užily.









16 komentářů:

Martina řekl(a)...

To vy jste kolemjdoucím vysvětlovaly, že jsem přebrala! :DD Ale super to bylo, díky, že jsi to zorganizovala.

Unknown řekl(a)...

No, však jsem napsala, že my :o))

Anonymní řekl(a)...

Já ten tvůj blog prostě miluju.Doufám, že se jednou potkáme na nějakých závodech i osobně.Jste s Martinou takový pěkně akční, tak ať vám to tak dlouho vydrží! Martininy fotky z kostela taky neměly chybu.Ahojda Megatr.

Jitka Sečková řekl(a)...

Děkuji vám za výjimečný zážitek. Jsem ráda, že jsem vás poznala zase o trochu víc. Některé zážitky prostě neměly chybu - hlavně ten poslední s ochutnávkou papriček a našim neplánovaným nákladem v kufru :-)

Unknown řekl(a)...

Meg: No, tak dej vědět, až pojedeš někam, kde se objevíme. Taky tě ráda poznám!

Jitka: Taky jsme tě rády poznaly. Jsi fajn a doufám, že to nebyla poslední společná akce!!!!!
A s tím nákladem: Pššššt, internet má uši a oči! :oD

R V M řekl(a)...

To je babinec, k tomu není co dodat :-)

Ať se daří dál!

Unknown řekl(a)...

Ty jsi to zase krááásně napsala :) A musím souhlasit s Jíťou. Že bychom příští rok zvládly více růžových akcí? :) Snad do té doby natrénuju, abych Tě jako hlavní organizátorku nezklamala odjezdem bez trofeje ;) Dík za organizaci, bylo to SUPER!

Unknown řekl(a)...

RVM: :o) Bylo to hodně pohodové

Bára: Jsem pro!!!! Osobně bych zase jela/letěla do Frankfurtu, ale počkáme jaké vyhlásí termíny a jak budeme moci.

Blondýna řekl(a)...

jeden Blond dotaz.. jak se na tech jejich strankach orientuete? Nemuzu najit terminovku pro dalsi behy.. Nebo uz se letos zadny nebezi?

Unknown řekl(a)...

:o) Taky jsem tam marně pátrala. Letos už nic není, Vídeň ten seriál uzavírá, a nové termíny ještě nejsou. Chvilku počkáme..

Kopretina řekl(a)...

Ráda sem nakukuji.
Sluší vám to (všem)v tý růžový,
i když já mám radši modrou:-).

Unknown řekl(a)...

Modrá je dobrá :o)
A má nejoblíbenější je taktéž

1bubobubo řekl(a)...

Leono, krásně jsi to napsala - a prodloužila jsi mi zase život, protože jsem se dobře zasmál:-) Nejvíc mě pobavila představa, jak Martina protahuje nohy, na stole plno dobrého vínka :o))) a kolemjdoucí, kteří na to valí oči :o)))) Měj se fajn a krásný víkend.

Unknown řekl(a)...

Bubo, Martina byla vůbec hvězdou pátečního večera - její historky o chrabrých rytířích neměly konkurenci, smály jsme se jim ještě v neděli :oD

Martina řekl(a)...

Coze? :) Dyt ja celkem mlcela, jen obcas doplnila vase peprne historky, kdyz jsem si neco vybavila... ale tak jsem rada, ze pobavily :)

mončičák řekl(a)...

Opět pobavilo :) Jooo zumba, ta se nezdá, ale dá zabrat. Chodím každý týden a už jsem si zvykla, ale začátky byly krušné, ač už jsem měla průpravu z aerobiku.