pondělí 22. srpna 2011

Nanuk a kolotoč

Léto graduje. Nepoznám to podle teplot, ale podle toho, jak se pěkně kulatím. Nevejdu se do sukně, nevejdu se do kalhot, vejdu se jen do tepláků. Bída, bída...

V létě to tak prostě mám. Ráda si vychutnávám teplo v poloze ležícího střelce, žádný stres, žádná honička, občas něco dobrého od grilu a už to jede. Život si tak nějak líně plyne, rychlík Život zpomalí a mění se na posázavskou lokálku, která staví v každé dědině. A jestliže většina populace, která je celý rok někde zalezlá v tělocvičnách nebo u televize, vylézá a útokem bere cyklostezky, řeky a hory, mě, celoročního outdoorového sportovce, to v těchto dnech nikterak neláká. Letos se k tomu přidala ještě i únava po maratonu, takže donutit mě k akci je těžké. A když už jsem pomalu začala přemýšlet nad tím, že se do toho zase pěkně obuji, přijdou si tropy.

Ale myslím si (doufám!), že je to jen takový záchvěv, protože v sobotu už jsem cítila ve vzduchu podzim. No, on to nebyl tak úplně podzim, ale vůně švestek. A vůni švestek mám spjatou s dětstvím, potažmo se školou, kdy jsme je za prvé svačili a za druhé malovali. Občas je někdo snědl dřív, než je stihl namalovat a tak vznikla jedna z perliček žákovských knížek: Snědl pomůcky na výtvarnou výchovu. A maminky pak šílely dokud nepochopily, že dítko nesnědlo vodovky. 

No, takže jsem jedla švestky a vzpomínala na dětství a na školu. Tedy na to, jak si můj nejmladší za pár dnů  nasadí aktovku na záda a pomaže. Uteklo to, uteklo, sedm let je zase v háji. Ajaj, zase jsem se v myšlenkách zatoulala, takhle to nedopíšu. Takže jak jsem jedla ty šestky, říkala jsem si, že je čas švestkových knedlíků a švestkových koláčů a měla bych se do toho pustit. Šla jsem pro tvaroh a přitom zavadila okem o box se zmrzlinou. A objevila jsem Eskymo.

V dávných dobách nebyly mrazáky nacpané nepřeberným množstvím zmrzlin, v dávných dobách byly asi čtyři druhy (co já si pamatuji, což už není mnoho). Byl Ledňáček, Jahůdka, Míša a ESKYMO. Eskymo stálo jednu korunu, bylo úplně nejlepší a skoro nikdy ho neměli. A když už ho měli, koupila jsem si jich třeba pět (v té době jsem byla třetí nejhubenější ve třídě takže jsem si to mohla dovolit) a snědla je na posezení. A teď na mě koukalo z mrazáku. Ach... nejraději bych si jich vzala pět jako kdysi, ale jak jsem se nahýbala, musela jsem se ohnout přes břicho, takže mi bylo jasné, že pět ne. Že raději jen ... dvě :o)

Začala jsem si uvědomovat, že se čím dál tím víc propadám do minulosti, že díky vůni švestek jsem zase malá holka, co se těší do školy, co všechny ušetřené peníze investuje do nanuka a ... a něco tu chybělo. Něco, co stálo na návsi. Kolotoč! Úplně jsem se nadchla: Když už návrat do dětství, tak se vším všudy - navečer půjdu s dětmi na kolotoč. Na velký řetízák. Zamotáme se do řetízků, všichni se chytneme a jakmile se dostaneme do výšky, pustíme se a budeme létat a smát se a kmitat nohama. Ježíš, to bude krása.

Stojíme pod kolotočem. Zdá se mi ukrutně veliký. Motá se mi hlava i při pohledu nahoru. Ale už nemůžu couvnout, můj osud je zpečetěn. Sedla jsem si a měla jsem pochybnosti, zda mě to vůbec udrží, že je to celé nějaké chatrné.. No, a co jestli to moje dítě sklouzne ze sedačky a dole se zabije?! Motala jsem se do řetízků a hrozně jsem se bála. Pak jsme vzlétli. Ječela jsem a křečovitě jsem svírala Martinovu sedačku. Smál se a prosil: Tak už mě odkopni, chci letět. Nemohla jsem. Koukala jsem jedním směrem, aby mi nebylo špatně. Pak jsem dítě pustila do světa. Ječela jsem na něj: Drž se! Neotáčej se! Nekoukej dolů! Samozřejmě mu to bylo fuk. Viděla jsem rozmazané a rozesmáté  obličeje svých dětí, ale sama jsem seděla jak přimrazená. Bylo mi blbě a bála jsem se víc a víc. Do rukou mě braly křeče  jak jsem pevně svírala řetízek a přála si jediné: Okamžitě zastavit kolotoč a odpotácet se do bezpečí. Myslím, že jsme tam takhle lítali asi hodinu (nebo dvě minuty?), před očima mi dokonce prolétl celý můj život!!! 

Ani nevím, jak jsem se dostala na zahradu, každopádně jsem to vzala přes mrazák s eskymem a tu hrůza zajedla. 

I knedlíky byly, i koláč byl, ale to je zase jiný příběh. Příběh mé váhy ;o))

P.S.
Když už jsme u těch knedlíků:

2 balíčky měkkého tvarohu
2 vejce
15-20 dkg hrubé mouky
strouhanka ze 4 rohlíků

Všechno uplácáme do sebe, uválíme váleček, nakrájíme na kousky a balíme do nich švestky. Vaří se to jen asi 8 minut. Sypeme tvarohem nebo - jak je to zvykem v Jižních Čechách - mákem, moučkovým cukrem a rozehřátým máslem. Tak se utvoří hňahňáníčko, které je úplně nejlepší, a kvůli kterému strávníci dokonce vylížou talíř dočista do čista. Dobrou chuť!

12 komentářů:

Jitka Sečková řekl(a)...

Úplně jsem se začetla... :-) Mám to stejně s tím létem, nechce se mi nic dělat. Začínám v listopadu a končím v dubnu... :-D :-D A ty švestkový knedlíky - slintám... :-) Tak přeji krásný zbytek léta a v září na pouti asi taky na ten řetízkáč sednu, taky jsme na něm jako děti jezdili a milovala jsem ho :-)

Almerka řekl(a)...

Skoro jako kdybych to psala já, kdybych uměla tak dobře psát.Eskymáček je můj nejoblíbenější nanuk a na pouti mám stejný pocity. Akorát náš nejmladší už jde v září do druhý (fňuk)

1bubobubo řekl(a)...

To je krásná sonda do minulosti :o) Úplně jsem si viděl, jak jsme si kupovali Míšu, a moje babička nám dětem nestačila vytahovat švestkové knedlíky z hrnce. Vždy jsme se sestřenkou, která byla jako za groš kudla, soutěžili, kdo jich sní víc. A tak babička o prázdninách vařila přes 150 knedlíků a pro 5 "žravých" dětí to nebyl zas takový problém je všechny spořádat (ve svých 12 letech jsem jich na posezení snědl 49 a před tím plný talíř polévky :o))) Ještě jednou díky Leono, za článek, který tyhle krásné vzpomínky uložené někde v pozadí zase přinutil „vyplavat“

12HonzaDe řekl(a)...

Jsi rozeny spisovatel, uplne jsi me dostala vzpominkovou sondou. Moc hezky...S motivaci to mam taky tezsi, moji blizci taky v parnu maji radi polohu leziciho strelce:), ovsem nostalgie je skvela..Svestkovy knedliky? Sem s nima, musim rici svoji nejmilejsi manzelce, jasne slunecko:) aby nejake udelala.. Jo na ten zvanec nas kdekdo "utahne". Tak at nam to dobre beha.. 12:)

Unknown řekl(a)...

Díky za milé komentáře, těší mě, že jsem potěšila i já vás! Ono je znát, že jsme vlastně jedna generace (až na Jitku), takže jsme to prožívali podobně.

ll řekl(a)...

Všichni jsme stejně postižení:) Zmrzlina :)) Nejlepší je rozbytej mrazák v potravinách a zvláště když tam je vedoucí kamaradova maminka. Seděli jsme na schodech před prodejnou, venku vedro jako dneska a směli jsme sež...t všechny zmrzliny co byly v mrazáku :)))) Já chci zpátkyyy !!!!!!

Unknown řekl(a)...

Míííša ... MŇAM!!! Mám pocit, že budu o víkendu dělat ovocné tvarohové knedlíky :-) Jejda Tys to krásně napsala!

Dana řekl(a)...

Jééé... to bylo krásný! Švestkový knedlíky jsme měli včera, koláč bude v sobotu, Eskymo asi ještě dneska - jestli tedy neupřednostním Míšu, toho miluju asi ještě víc:-)... Linie - nelinie, tohle prostě k létu patří! Já do toho mám ještě "letní" vůně: hřejivá ze zralého obilí, chladivá z čerstvě posekané trávy, teplá smůla na stromech v lese, houby, sladké nektarinky... Léto budiž pochváleno!

Terezka.S řekl(a)...

Švestkové knedlíky jsou stejně asi nejlepší jídlo, které v tomhle horku člověk může jíst.
Jinak jsem dnes narazila na tvůj blog úplně náhodou a jsem ráda, že i někdo jiný píše o běhu aspoň trochu s humorem. Už je dost toho co kdo uběhl a jakou u toho měl hladinu laktátu.

Palec nahoru.

za http://airinhair-cs.blogspot.com/
Tereza

Anonymní řekl(a)...

Ahojky,tak zas po čase na Tvé "utahance". Moc jsem se při čtení pobavila:):):) Tento recept na knedlíky neznám, vyzkouším...švestky dozrávají, jak loni nebylo ani na koláč, letos bude i slivovička:) PS: vzpomínám, jak jsme byli v Mikulově na výletě a přišla sms, že se Martínek narodil...opravdu už je to 7 let? Nespletla ses???
Krásný zbytek léta a ještě hezčí podzim!!! Mimochodem, neplánuješ nějaký výlet???
EK

Unknown řekl(a)...

Báro, no a vlastně i Evo, dejte vědět jak vám dle tohoto receptu chutnaly. Mě přijdou nádherně vláčné a nadýchané.

Dano, vůně přírody, to je přesně ta letní krása, ta má v sobě prostě úplně všechno...

Terezka: vítej na mém blogu. Myslím, že nás, co si nehlídáme laktáty, je víc, ale i tak ti děkuji za palec nahoru. Tvůj blog si prostuduji, vypadá super a už jsem se několika zápisy i pobavila :o)

Eva: no kuk! :o)
Je to 7 let... Co naděláme, viď? Výlet nevím. Ráda bych něco v říjnu, ale je to ve hvězdách. Kdyby něco, dám vědět. A nebo přijeď s Miladou k nám na soustředění ;o)

Unknown řekl(a)...

Cha. Když se dva perou, třetí se směje. Raději si s sebou vezmu řidičák :oD