Pár dobrých rad od začátečníka začátečníkům
Tak jsem si minulou sobotu zkusila zaběhnout svůj soukromý závod na 10 kilometrů. Čekat na Kbely jsem fakt nemohla, to bych byla mimo plán :o)). Tenhle svůj závod jsem alespoň vyhrála na celé čáře. No, vlastně mě předběhl zajíc, ale ten si krátil cestu lesem a to neplatí. Jinak to byl zážitek. Předně si tleskám, že jsem se přinutila běžet rychle. A ještě víc si tleskám, že jsem to v půlce nezapíchla. Myslím, že můj skeptický pohled z minula nebyl na místě. Po doběhu jsem cítila, že jsem měla ještě rezervy, a že i když jsem s tím trochu zápasila, tak až tak naplno to nebylo.
Začalo to tím, že jsem se nechala odvézt na chatu, na svou oblíbenou a nenáročnou trasu v lesích za Prahou. Měla jsem plán, že půjdu chvilku pěšky, abych se zahřála, a od startovní čáry, čili od kolejí, poběžím. Doprovodné auto mě vysadilo za švestkovou alejí a zmizelo mi z očí. Všude ležel sníh. I na silnici. S tím jsem moc nepočítala, protože na této silničce je vždy uklizeno, zřejmě kvůli vodárnám. No budiž, není, tak půjdu a uvidím, co bude dál. Dál byla jen břečka nebo uklouzaný sníh. Šlo se mi špatně, tak jsem začala poklusávat. Ke kolejím je to poměrně daleko, chůze mě nebavila, proto jsem v jednu chvíli prostě řekla START a zmáčkla tester. Byla to čirá katastrofa, tep okamžitě nahoře, dech v háji a velmi těžko jsem se na tom sněhu držela. Říkala jsem si: Jestli poběžím v tomto marastu celých deset kilometrů, tak to bude tedy něco. Spíš to nechám na jindy. Ale od kolejí! jako když mávne proutkem, silnička sice mokrá, ale beze sněhu. A tak jsem běžela a funěla a v hlavě se mi pořád honily myšlenky typu: to je hrozný, to nemůžu vydržet. Opět mi nešlo vypnout a dostat se do klidu, ale i tak jsem běžela s tepem na 85 %, což šlo. Po 30ti minutách se ozvala žízeň. Při posledním dlouhém výběhu jsem neměla potřebu pít, tak jsem si myslela, že nebudu mít žízeň ani tentokrát a nic jsem u sebe neměla. Chyba. Jakmile se mi v hlavě usídlila myšlenka, že pokud okamžitě nepolknu lok vody tak zahynu, musela jsem vlézt do lesa pro čistý sníh a trochu se jím osvěžit. Při té příležitosti jsem se zachytila za ostružinový výhonek a sedřela si koleno. Ale sníh pomohl a mohla jsem běžet dál. Už mi chyběly jen dva kilometry a jen jsem doufala, že to bude brzy za mnou. Bylo, i když to byly velmi dlouhé dva kilometry.
Stop. Konec zvonec. Čas: 1:03. Měla jsem ohromnou radost, protože v těch podmínkách –nejdřív břečka, blázinec v hlavě, žízeň a 2x jsem čekala až přejede auto (běžně tu nic nejezdí…), aby mě nepocákalo, to byl celkem slušný čas. Jo, a ještě nesmím zapomenout, že jsem na to byla sama. Přeci jen pokud člověk běží na opravdovém závodu určitě se vybičuje k daleko lepšímu výkonu. Za prvé kolem tratě stojí diváci, takže se předvádí, a také především závodí, tj. snaží se být lepší, nebo stejně dobrý, jako soupeři.
A teď ty rady, nebo spíš postřehy, které mě napadaly, když už jsem nemohla:
- nikam se nežeň, stejně nevyhraješ (neplatí pro skutečné závoďáky, ale jen pro „účastníky“ závodů)
-když je před tebou dav, proráží ti vzduch a ty se pak nemusíš tolik namáhat (když jede auto za jiným autem, ušetří až 30 % pohonných hmot! U lidí to bude určitě podobně :o))
- čistě teoreticky - předběhnout je můžeš kdykoliv
- je lepší běžet bez mp3, poslouchat dech a rytmus nohou
- pokud se Ti začnou nohy motat, rytmus ztrácíš a máš bradu na prsou, znamená to, že už nemůžeš. Je lepší chvilku jít, než se takto trápit
- mp3 je dobré nasadit ke konci když už člověk nemůže, protože ho to udrží v tempu
- nekoukej pořád na tester, okrádá tě o cenné …. minuty
- do kapsičky si dej butylku s pitím
- látkový kapesník je látkový kapesník
- extra pro astmatiky: dýchátko doma v koupelně ti je na nic, dej si ho do kapsy
- se zajícem nezávoď, není to rovnocenný soupeř - podvádí
- poslední místo je také místo. Přinejmenším ten před tebou bude mít radost, že je ještě někdo za ním
Jediné, co mě lehce znepokojilo je, že se všude píše, že tempo na desítku je tempo pro půlmaraton, což v praxi znamená, že takto „rychle“ bych měla běžet ještě jednou tolik. Ha, docela dobrý vtip, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat