V rámci příprav na Drážďany mi na dnešek připadl závod na deset kilometrů. Ani náhodou mě nenapadlo hledat si nějaký ve svém okolí, protože jak se znám, přišla bych tam, v žaludku kámen, nohy svázané, tep v závratné výši a dle toho bych i běžela. Ne, tohle nemám zapotřebí. A šla jsem na ovál.
Přinutit se "závodit" sama se sebou a ještě ke všemu na ovále á 250 je těžké. Kromě toho je dnes úplněk a tak jsem měla svůj čistící den, čili den prakticky o hladu, pokud nepočítám 3 rýžové chlebíčky, 100 g vařené rýže a jednu červenou papriku. Před výběhem jsem si dala banán a gel a doufala jsem, že mě to nakopne a vydržím. Na ovál jsem nastoupila se vzpomínkou na svůj čtvrteční úspěch, kdy se mi povedlo zaběhnout tak skvěle osmičku, ale bála jsem se, že nemám dost vůle běžet tentokrát tak rychle. Už proto ne, že foukal vítr a bral mi dech. Taky jsem měla na paměti heslo: Nevstoupíš 2x do stejné řeky....
První 2 km šlo vše hladce, ale na třetím se mi udělalo špatně. Myslela jsem, že hodím gel i s banánem někam do křoví, ale ustála jsem to. Při odkliknutí pětky jsem nevěřila svým očím: 28:12!!!!!! Můj další rekord na pět km, fakt neuvěřitelné.
Druhou pětku jsem si metelila v podstatě stejně, i když ke konci už jsem skoro nemohla dýchat. Jen vidina palcových titulků: Dala desítku pod hodinu! Další osobní rekord padl! mě donutila nepřejít do chůze, abych dech popadla.
Ano, nakonec jsem skutečně deset km pod hodinu zaběhla:
57:07
Jasně, je to jen na ovále, ale to se snad taky počítá. Jsem strašně happy a od té doby, co jsem doběhla, sedím s takovým tím šťastným, přiblblým úsměvem na tváři u televize, nic nevnímám a jen se opájím endorfiny.
16 komentářů:
ÓÓÓ
A ještě k tomu v treninku. Tak to gratuluji. Pěkně se to čte, endorfinová narkomanko :-)
Naposledy jsem tento pocit zažila ve Frankfurtu, takže to se mnou tak zlé nebude ;o)
Wow! No to je uzasny! :)) Gratuluju. Tak to se tesim, jak Ti to pobezi v Drazdanech, to bude neco :)
Cha, jako bys mě neznala.... V Drážďanech poběžím hluboko pod tímto výkonem
pěkně, gratuluji!
Ja myslim, ze urcite ne, ze se tam Tvoje kondice konecne projevi poradne .)
Hm, nevím. V tepu mám ještě rezervu - běžela jsem na 83 % TFmax (pro srovnání - Běh žen tady v Praze na 90%!!!!!!!!!), ale znám se. Přeskočí mi v hlavě a poběžím jak v březnu. Raději o tom nebudu spekulovat, nějak bude...
To vypadá na pěkně vyladěný podzim, blahopřeju. To ti asi do těch Drážďan pojedu fandit ;)
Ty brďo!!! Jsem lemra, jsem lemra, jsem lemra.... Že bych zkusila někde najít ovál?:-) A jak jsi udělala ta -2% tuku???:-) Dana
Klííííd, počkej si na zápis z Drážďan, to zas bude slz a spílání si do pomalého úchyla, co běží km asi tak půl hodiny a nedovede běžet ani 2 km v kuse... ;o))
Jinak tuk: snažím se držet letní režim, čili 5 a více hodin sportu týdně + rýže, tuňák, zelenina, banány, tvarohy, atd. atp. Když tak Ti pošlu nějaké jídelníčky, co mi je kdysi rozepsal trénér v posilovně.
martin, to se někomu žije,když dělá osobáky na tréninku. gratuluji.
Díky všem za "poplácání" po zádech. Ono se to má tak, že když trénuji, je tma, takže se nestydím, a svěží vzduch, takže se mi krásně dýchá. A to jsou dvě zásadní věci, které můj běh ovlivňují. Na veřejnosti takto nikdy nepoběžím, to je mi jasný. Tam jsem vystavena svým iracionálním strachům, obavám, studu....
martin, já též začínám běhat po večerech v parku (od konce září ) a někdy mám obavy o své zdraví. To se přinutím zrychlit bez problémů, no na osobák to nikdy není. Neboj se,
personal best se dostaví i za světla.
Vzpomínám si, že když mi bylo asi 15, s kamarádkou jsme se chtěly předvádět před fotbalisty, kteří měli trénink a tak jsme z hecu těch 25 kol (na ovále 400m)daly.Za hodinu, netrénované. Matně si vzpomínám, že mi to přišlo, že se ploužíme, s těmi 1500 m, které jsme běhaly na těláku se to nedalo srovnávat. Teď je mi čtyřicet a vůbec to nechápu. Kruci, je to "pár" let a jsem ráda, že to ujdu!Leono, jsi dobrá! Ještě chvíli budu číst Tvůj blog a možná vyběhnu taky (abych zjistila, že 10 km neuběhnu nikdy). Jana
Martine, ať Ti to běhání vydrží. Taky jsem začínala na podzim, ale jen na oválu. Park byl a je tabu, tmavým zákoutím se vyhýbám a běhám jen tam, kde je světlo.
Jano, mládí je mládí. Má dcera (18) zaběhla absolutně bez přípravy půlmaraton prakticky ve stejném čase jako já s přípravou.
No a jinak: čti i běhej, to bude nejlepší. Na té desítce jsi za chvilku taky :o)
Okomentovat