čtvrtek 22. října 2009

Odkud kudy kam?


Vstupuji do třetího roku svého běhání a skoro si o sobě začínám myslet, že už nejsem běžec začátečník, ale běžec lehce pokročilý. Soudím to podle toho, že už dávám rady do začátku jiným a společně se mnou jsem na 1/2M připravila i Lucku.

Co jsem se naučila za ten rok, kam jsem došla?

Zdá se, že jsem ušla, resp. uběhla, veliký kus cesty. Nemyslím tím jen to, že jsem uběhla půlmaraton, ale celkově jsem jinde. Cítím se svým způsobem jistější a moudřejší. To, co mi zpočátku přišlo nedůležité, např. intervaly, dnes už beru jako samozřejmou součást přípravy. Zjistila jsem, že bez nich to prostě nejde, že by to byl stále jen jogging, nebo rychlejší jogging, ale nic víc. A kdo se chce zlepšovat a běhat dobře, musí něco na oltář běhu položit.

Naplno jsem si intervaly a další lahůdky běžecké přípravy užila teď při tréninku na Dresden. Vybrala jsem si plán na 2:10 z knížky Běhání a tam toho bylo požehnaně. To, že to nakonec nevyšlo, je problém můj a mého Suunta.

Odbočka:
Kamarád, který věděl o mé metě, mi po závodu dával kapky a mimo jiné jsem byla podrobena následujícímu křížovému výslechu:

On: Za kolik jsi měla první kilometr?
Já: to nevím
On: Nevíš? Ty ses nekoukla? Ale to je přeci důležité vědět, jak jsi to rozběhla, abys to mohla ev. srovnat...
A za kolik jsi měla pětku?
Já: to nevím
On: (vypadal jak před infarktem) Na co máš ty hodinky, když na ně nekoukáš?
Chi, vůbec nemohl pochopit, že jsem celou dobu koukala jen na tu zpropadenou rychlost.
Bohužel měl pravdu, kdybych viděla, že pětku mám ze 32 min tak bych tím zadkem asi pohnula... pozdě Bycha honiti.

Toliko odbočka.


Protože jsem byla rozběhaná, najela jsem na plán od šestého týdne a celou dobu jsem ho pečlivě dodržovala. Běhala jsem 5x týdně a hrozně, fakt hrozně moc, mě to bavilo. Teď je mi líto, že to skončilo a nevím, co dál. V jisté slabé chvilce mě napadlo, že bych se podle té knížky mohla pomalu začít připravovat na maraton. Vím, že jsem řekla, že ho nikdy nepoběžím, a na svůj slib jsem si vzpomněla ve chvíli, kdy jsem v neděli dobíhala do cíle a viděla odbočku pro maratonce. V tu chvíli by mě do druhého kola nedostal ani párek volů. Jenže bych se čistě teoreticky mohla připravovat bez toho, že bych ho pak běžela - prostě bych dala běhu řád a toho bych se držela. To tedy dost mudruju, protože nevím. Nevím, jak a čím se přes zimu zabavit. Nechci jen 3x týdně vyběhnout a 2x jít do posilovny, chci mít cíl.

Další odbočka

Dnes byl na behej článek pro začátečníky který mě od mého záměru vlastně odrazuje. Na druhou stranu ale, když jsem viděla tu čtyřicetdvojku na fotce a uvědomila si, že mi 42 je, a že mi v červnu skončí, napadlo mě, že by nebylo od věci se tímto se svým dvaačtyřicátým rokem rozloučit...

Konec odbočky


Třetí rok bych chtěla běžet:

- 27.03. - Praha, 1/2M (i když kostky, koleje... uff, nevím)
- 18.04. - Vídeň, 1/2M nebo možná M
- 09.05. - Praha, firemní štafeta 10 km
- 13.06. - Fürth, 1/2 M
- červenec a září - běhy žen, Frankfurt a Mnichov (nebo že by zase Praha?)
- 24.10. - Drážďany, 1/2M
(Velmi doufám, že mi Martina & spol. zase bude dělat společnost, protože ve dvou (třech, čtyřech...) se to lépe táhne).

Jak tak koukám, mám ten podzim nějaký prázdný, to budu muset ještě doladit, protože na podzim se běhá nejlíp. Kdyby na to přišlo, jezdila bych častěji, ale problém je vždy s transportem na místo činu. Možná bych měla oprášit řidičák...

Na první pohled je patrné, že na domácí půdě takřka běhat nehodlám. Důvodů je několik, ale ten zásadní je, že u nás jsou to prostě závody se vším všudy, především s tou dravostí, která k závodění jistě patří. Ale já potřebuji pohodu a tu jsem našla jinde. Na závod za hranicemi přijdou všichni, kdo danou vzdálenost uběhnou. U nás jdou na start pořád především ti, co danou vzdálenost uběhnou rychle a chtějí se objevit v nějaké tabulce. Možná to tak není, nevím, ale takhle já to prostě cítím.

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pěkné plány. Úplně chápu tu "dravost", která ti nesedí. Kvůli tomu se vyhýbám závodům vůbec :-))))
Ale já příští rok ten maraton v plánu mám :-) Sice hoooodně pomalý, ale přeci jen :-) Peggy

Pulec řekl(a)...

Já zase znám Tvůj plán, sleduji přípravu a držím pěsti. Tak hezky běhej..

Anonymní řekl(a)...

Protože Leona se určitě nepochlubí, tak to vykecám já. V letošních tabulkách uběhlých půlmaratónů je na 40.místě!!! ze 722 žen.
Evžen

Anonymní řekl(a)...

Nekoukáš na mezičasy?!?!?!?!?!?!?!?!
No holka...

Pulec řekl(a)...

ad Evžen: Teda, teda, takhle tady "žalovat"

ad kárající Anonym: Věděla jsem jakou rychlostí musím běžet a toho jsem se držela... Přiznám se, že zatím ještě nestíhám běžet a hlídat Suunto. Příště to musím nějak podchytit

12HonzaDe řekl(a)...

Drzim palce, planovat je treba!!!
Ovsem nezapomen pri planovani behu naplanovat i nejakou tu radost:)!
Spravny chlap si planuje i pochvalu [nepochvalim-li se sam, tezko to za me nekdoudela:)], ale to ty evidentne nepotrebujes, nebot dobry pristup a dobra prace -- to se chvali samo:).

Anonymní řekl(a)...

Úplně rozumím, proč se vyhýbáš domácím "závodům". Rád bych se vždycky nějaké akce zúčastnil; pak se mrknu na třeba loňské výsledky - a rázem mám po chuti. Příští rok chci zkusit PIM půlmaraton. Ta masa podobně "postižených" mě přitahuje i s tím, že se nás tam spousta sejde překonat jen sám sebe.
Vítek

Pulec řekl(a)...

ad Honza: Radost je také naplánovaná: když mi to půjde, budu ráda. A pak se tu pochválím ;o)

ad Vítek: A to já se kouknu a řeknu si: To bych i dala. Ale pak si vzpomenu, jak mě při mém jediném malém závodu pokáral pořadatel za to, že se bavím, a je po chuti.

PIM bude Tvá premiéra? To ti přeji hodně štěstí, Praha je těžká (říkala i Petra Kamínková :o)