pátek 29. srpna 2008

Ovál

Je to velká úleva vrátit se na ovál. Sice běh v přírodě má své kouzlo, ale běh na oválu svou jistotu. Nikde volně pobíhající psi, lidi chodí kolem, děti si kopou do míče, prakticky nic nehrozí (jestli se tedy nerouhám). V lese jsem byla vystresovaná, jestli někde není nějaký násilník nebo pes, nebo jiné nebezpečí. I mi vyhovuje čistý, rovný povrch.... Akorát mě dost překvapilo, jak je všude (na oválu) vysoká tráva a nepořádek. Snad to zmizí až začne škola.
*
Tentokrát jsem si na lýtka natáhla bandáže, což nohám hodně pomohlo, byť mě i nadále bolely. Bolest se ale v současné chvíli přestěhovala z lýtek do kotníků, ale to už se dá vydržet (a dnes ráno ani ty kotníky).

úterý 26. srpna 2008

Příprava na můj den D

Začala bych asi tím, že zřejmě nepoběžím, protože mám něco s nohou. S oběma. A to opravdu není výmluva, protože mě to bolí tak, že půl jednoho tréninku jsem vzdala úplně a včera jsem sice běžela, ale to jsem skoro brečela bolestí. Mám sice Emoxen Gel, dodržuji 2 dny klidu, ale nijak to nepomáhá. Dnes jsem volala na ortopedii, raději se nechám prohlédnout.
Tak to je odvrácená strana, ale jinak:
*
Trénovat jsem začala naplno hned jak mi začala dovolená. Řekla jsem si, že nejsem žádné béčko a budu tedy trénovat dle plánu pokročilého začátečníka. První trénink měl být 6x400 m. Jela jsem do lesa, odměřila 200 m a vyběhla. Po 20ti metrech mi došel dech. Bohužel u sebe nemám svou tabulku časů, ale co si matně vzpomínám, tak první 400 m jsem běžela VELICE dlouho. Bohužel předpříprava veškerá žádná, takže jsem nevěděla, jak dlouho mám mezi těmi čtyřstovkami odpočívat. Odpočívala jsem tedy tak dlouho, dokud jsem neměla tep zase v normálu. Že mi při běhu vyskočil skoro na maximum snad ani nemusím říkat. Další úseky jsem běžela pomaleji a pomaleji. Nebudu se vymlouvat na horko, prostě mi to nešlo. V noci mě budila noční můra, že těch 5 km neuběhnu, takže jsem se hned další den vydala je uběhnout. Pršelo a tak jsem si vzala bundu a nové tričko NIKE. První metry ukázaly, že bunda bylo velmi nerozumné rozhodnutí, takže jsem si jí uvázala k pasu. Kolem pasu už jsem ale měla pás s pitíčky a oboje mi pak vesele překáželo. Jak jsem sundavala bundu, musela jsem si předělat trosku na ruce. Bylo mi horko. Nebyla jsem schopná udržet tep dole. Motaly se mi nohy. Prostě katastrofa. A to bylo prvních 300 m, další katastrofy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Plácala jsem se kupředu a když jsem vyběhla kopeček u vodárny, začalo lejt jak z konve. Celá zmáčená jsem zjistila, že mě navíc neuvěřitelně pálí paže. Obě se mi odíraly o šev na tričku! To tak bolelo, že jsem skoro nemohla běžet, fakt, vážně. Shrňme si to: NEMOHLA jsem, byla jsem totálně PROMOKLÁ, PÁLILY mě odřeniny na rukách a CHTĚLO se mi na záchod (akutně). Mnoho negativních vlivů na plynulý běh. Po doběhu jsem propadla depresi, že to neuběhnu a pokud ano tak v čase, který se ani nevejde do tabulky. Trochu jsem se uklidnila, když jsem se koukla do svých zápisků, kde jsem zjistila, že než jsem uběhla 5 km v kuse, tak jsem skoro 2 měsíce běhala 2-3km, takže prostě chtít hned z fleku uběhnout 5 je pro mě velké sousto.
*
Přešla jsem na tréninky pro začátečníky - abych to prostě uběhla. Začínalo se během na 3 km, což jsem kupodivu dala docela bez problémů. Akorát mě pak začala bolet ta noha a vlastně dosud nepřestala. Běžela jsem po silnici, možná to bylo moc tvrdé. Ach jo.... Na čtyř-km úseky jsem si našla v lese "ovál" 650 m, tam se mi moc líbilo a líbí, určitě ho ještě využiju. Přestala jsem ale sledovat tep, protože ho mám pořád hrozně vysoko a když chci, aby zůstal dole, znamená to jít rychlejší chůzí.
*
Třetí trénink 4 km jsem kvůli bolesti vzdala po 3 km. No a včera bylo poprvé 5 km. Sice jsem doběhla, ale od 2 km jsem měla bolesti. Nepomáhaly ani přestávky, to se naopak zhoršilo. Čas 38 minut mluví za vše. Přitom 4 km jsem uběhla tím svým klidnějším tempem za 26 minut (jasně žádný super čas, ale na to, že jsem tak dlouho neběhala a že mě bolí noha, to je docela v pohodě). Po doběhu jsem to obrečela, ale tím si asi nepomůžu.
*
Nevím co dál, jestli to mám prostě odpískat nebo bojovat. Takových závodů, kterých se můžu zúčastnit je přeci moc.
*
Ale tenhle měl být mým novým milníkem....

pondělí 25. srpna 2008

Kuk!

Jsem zpět z dovolené a mám mnoho psaní o trénování. Otázka je, kdy se k tomu dostanu....
Prosím tedy své tři přiznivce o trochu strpení, brzy sesmolím článek

pátek 8. srpna 2008

Červencové ohlédnutí

Červenec byl prima pohodový měsíc s týdnem dovolené. Sport sice nic moc, jen bezmála 300 km na kole, ale jezdila jsem většinou sama, což mě většinou dá víc. Trochu, ale opravdu jen trochu, jsem zhubla. Martin měl angínu, Nicolas chodil na brigádu, Sáruš nejdřív lenošila, ale pak začala chodit také a dokonce přistoupila na doučování z matematiky, aby si ve třeťáku vylepšila prospěch.
*
Dnes jsem naposledy v práci, od pondělí mi začíná vytoužená a zasloužená dovolená. Předsevzetí se sice dělat nemají, ale já bych ráda dovolenou využila nejen k jízdám na kole, ale i na trochu běhání. Musím se zase rozběhat. Doufám, že bude nějak normálně, protože když je horko, tak prakticky vůbec nemůžu dýchat, musím si několikrát denně foukat dýchátkem. Jednou jsme v tom horku jeli z chaty do Prahy, bylo 29 stupňů, 25 km prakticky jeden velký táhlý kopec, no to jsem přijela úplně fialová :o(
*
Co se týče běhání zjistila jsem následující: věnuje se mu daleko víc lidí než před rokem. Tak za prvé v Praze - cestou do práce jsem kdysi vídala jen jednoho běžce. Toho sice už nevídám, ale vídám asi 3-4 jiné ranní běžce. To samé odpoledne a navečer. Možná je to i tím, že se na sídliště postavilo a obydlelo spousta nových bytů a přistěhovaly se mladší ročníky, které na sport ještě mají čas. Sice vídám i starší ročníky, ale těch mladých je pořád ještě víc. A na chatě - tam jsem NIKDY nikoho běžet NEVIDĚLA. A co jsem tamní podmínky vychválila do nebes, už jsem tam potkala 3 běžící muže!

Připadá mi, že mezi 30-40 lidi skoro nesportují, alespoň ne v mém okolí a v práci tedy rozhodně ne. Udělala jsem si malý rozbor:

V naší firmě pracuje 56 lidí (98 % vysokoškolsky vzdělaných)
věkový průměr: 42
žen: 22
mužů: 34
do 30: 14
nad 30: 30
nad 55: 12
Sportuje příležitostně: (občas kolo, lyže, pochod): 22
Sportuje pravidelně: 7, z toho 2 nad 35 a 1x padesátník

Nevím, jaký z toho vyvodit závěr - asi ten, že by lidi klidně mohli sportovat víc. Neberu výmluvu, že nemají čas. Když se chce, čas se najde. Třeba místo depresivních večerních zpráv .....

neděle 3. srpna 2008

Štěstí

Co mě udělá šťastnou?
Nákupy se Sárou, 30 km na kole s Nicolasem, noc bez Martínka, prolenošený den.
A když se to všechno sejde v jeden víkend a přidá se k tomu tahle písnička



tak to prostě JE štěstí (promiň Martínku, promiň Michale, prostě občas potřebuji totálně vypnout, což se mi tentokrát beze zbytku podařilo).

No dobrá, jdu uklidit vaší skříň :o))