pondělí 24. listopadu 2008

Zimní výběh


Tak nám trochu nasněžilo a sněhová přikrývka zůstala kupodivu ležet. Nevím, jak někde jinde, u nás se uklízením nikdo nezabýval, chodníky jsou jeden led. V sobotu jsem si chtěla jít zaběhat, ale odradil mě člověk, který běžel silnicí a to ještě very opatrně. Jenže v neděli sněhu přibylo a mě to nedalo. A vrátila jsem se z pokorou na ovál. Ovál byl schovaný pod sněhovou přikrývkou a spal. Byla jsem ten den první a jediná, kdo ho probudil. Nejdřív jsem si ovšem musela prošlapat cestičku sněhem, což se mi moc líbilo. Při druhém oběhu jsem koukala na své stopy ve sněhu, krásně a pravidelně se střídající, špičky trochu stočené dovnitř. Při dalším a dalším obíhání jsem si cestu pěkně vyšlapala a bohužel tím pádem i uklouzala, takže bylo docela náročné se udržet. Ale je pořád lepší po ukouzaném běžet než jít.

Šla jsem běhat s cílem vydržet hodinu a dodržet jeden z pokynů našeho západního souseda - běžet vždy dvacet minut, pak dvě minuty chůze, a hlavně hlídat tep. Čtyřicet minut jsem to vydržela, ale na posledních 20 minut jsem to pěkně rozjela. Celkem jsem uběhla 7,5 km (na to, že to bylo ve sněhu a občas mě brzdil vítr, to byla pohodě).

Při svém posledním neúspěšném výběhu, kdy jsem půl trasy jen šla (možná za to mohla tetanovka, kterou mi odpoledne píchli) jsem zjistila, že se mi výrazně vylepšil tep. Kdysi jsem i při rychlé chůzi měla tep 136, to pak bylo těžké mít ho nízko při běhu. Ale teď jsem ho měla na 100! A to je sakra rozdíl.
Mám z toho pokroku radost. Je to jedno z těch vítězství, které člověk poctivě vydřel a o to víc si ho váží.

úterý 18. listopadu 2008

Únava materiálu

Nějak mi to neběhá. Dnes jsme si vyběhla a po pár metrech jsem věděla, že daleko nedoběhnu. I stalo se. Ztěžkla mi lýtka, pak se mi do nich daly křeče a uf, uf, nešlo to. Stočila jsem trasu přes spodní sídliště a vrátila se. Půl trasy jsem jen šla, běžet nešlo. Myslela jsem, že ani nedolezu. Doma jsem si dala nohy do výšky a namazala je koňskou mastí. Asi to pomohlo, každopádně, teď mě nic nebolí, ale jinak mě to docela dostalo. Asi potřebuji víc odpočívat, nebo tělo dává najevo, že mu něco chybí. Přestávám mu rozumět - obaluje se tukem a nechce běhat :o(

No teda!

Večer u PC
Já: Jé, to je paráda. Když někdo navštíví můj profil, tak mi pošle známku a ono je mi to oznámeno na mail!
Michal: Ale, ale, co je to za profil?
Já: No na těch sportovních stránkách
Michal: Na sportovních stránkách Tě někdo známkuje? To jsou věci! A jak se jmenují ty stránky?
Já: wéwéwélíbímseticézet
Michal: Aha, tak to jo. A v jaké tam jsi kategorii?
Sára: Na odpis a Zadarmo

pondělí 17. listopadu 2008

Příprava na půlmaraton

Ne, cíleně trénovat ještě nezačnu, jen popíšu své hledání za co nejjednodušší přípravou. Kdysi jsem se dokonce zabývala myšlenkou nechat se trénovat někým z PIMu, ale nakonec jsem došla k názoru, že až tak velké mé běžecké ambice nejsou a taky mi bylo líto peněz. Na netu je dnes tolik informací, že stačí mít vůli a jde to i bez dohledu.

Má první cesta vedla na behej, kde se na jaře připravovala na půlmaraton jedna holčina pod vedením Miloše Škorpila s cílem uběhnout ho pod dvě hodiny.
Mám podobný sen, byť o něco menší - stačilo by 2:15 (nebo nejhůř 2:30). Hledala jsem tam její tréninky a i nějaké našla. Moc se mi nelíbily (přestože vím, že ona to podle nich zvládla). Jsou takové so-fi-sti-ko-va-né. Jsem laik, amatér, tragéd, prostě někdo, kdo se běhu bude vždy věnovat jen na té amatérské úrovni, stačí mi jako trénink úkol: jdi a běž. A já poběžím :o)) Ale nacvičovat zakopávání, předkopávání, poskakování... Na to jsme stará (jj, samozřejmě to taky zkusím :o) Kromě toho jsou na dvacet týdnů, což znamená, že jsem s přípravou měla začít už minulý týden. A to je další věc, která mě od nich odradila, protože tím pádem zahrnují (pravidelné) trénování přes vánoce. Ne že bych se chtěla o svátcích ulejvat, ale třeba loni jsme měla pěkný zápřah a navrh jsem dostala angínu, takže se chci předem vyvarovat toho, že budu ve stresu ještě z toho, že nedodržuji tréninky. A v neposlední době mě odradila četnost, čili běhání prakticky denně.

Včera jsem tedy hledala nějaké další způsoby, jak půlmaraton natrénovat. A hledání přineslo ovoce v podobě úžasných stránek:

http://www.runnersworld.de/

A zde jsem nalezla to, co jsem si tak nějak představovala. Spousty tréninků pro různé úrovně a pro různé tratě. Vybrala jsem si tedy trénink 3x týdně po dobu 10ti týdnů (až přijde čas, tak sem přesný rozpis napíšu). To mi přijde optimální, protože stihnu i posilovnu a relax. Zda to bude stačit, to se teprve uvidí. Pokud mě tato forma dovede k mému cíli, použiju jí potom i na další cíle - třeba na 5km do 25 minut apod.

Oficiální příprava na můj první půlmaraton začne tedy v půlce ledna. Do té doby budu běhat tak nějak pro radost jako dosud, žádné stresy, žádné časy, čistě běh pro udržení formy. Zatím jsem přešla z 5ti km na 8. Do půlky ledna bych se měla v pohodě dostat nejméně na 12, no a pak to rozjedu.

středa 12. listopadu 2008

Další LEVEL

Ano, Machy, jsem v dalším levelu :o)
V pondělí ráno se mě kolega Blecha zeptal, jestli ještě platí nabídka, že se mnou může chodit běhat. Jéje, no jasně že jo! Pro vysvětlení - kolega Blecha je kluk 2 roky po vejšce, vypadá ale spíš jako Nicolas, takovém děcko, co by mu člověk nejraději utřel nos a dal na svačinu. Je z Třebové a bydlí přes týden na firmě. Ale přihlásil se do firemní štafety a to ho ctí.
Náš první výklus se neobešel bez šumů v domluvě, takže čekal jinde, než jsem mu řekla (pravda, nejdřív jsem mu řekla ať počká pod kopcem, ale pak jsem mu řekla, že bude lepší, když počká na kopci, aby ho nemusel běžet 2x). No nic, nakonec jsme se sešli a běželi. Hlídala jsem si tep i to, abych mohla mluvit, ale on měl samozřejmě tendenci běžet rychleji. Stejně to nechápu - já makám 3 měsíce a mám toho akorát a on si běží vedle mě, bez běžeckého oblečení, v nějakých pohorkách či co to měl, láhev vody v ruce a nezavře pusu. Dalo by se říct, že to uběhl s prstem v nose. Včera už mi poslat jinou trasu, čili plán na další level - běh v přírodě, konkrétně kolem Kyjského rybníka. Jsem moc ráda, že se mnou běhá, čili že budeme běhat i jinde než kolem sídliště. Tím vzrostou i objemy. Mých 5 km mi nějak přestalo stačit, cítím, že mám sílu na delší trasu a bylo tedy načase přidat si nějaký ten kilometr.


***
Včera jsem měla nějak chuť si jen tak párkrát oběhnout ovál. Normálně jsem měla mít posilovnu, ale byli jsme nakupovat a tak jsem to nestihla. Nerada chodím později než v půl páté, protože je tam pak hodně lidí.

Cítila jsem, že mám tak na 3 km, byla jsem unavená a taky v lehké depresi a doufala jsem, že mi ovál pomůže. Nepomohl. Tak za prvé mě to nějak nebavilo. Běhání po oválu je velká nuda, ani jsem neměla trosku pro zabavení, no prostě - nevstoupíš 2x do stejné řeky. Za druhé jsem kolem páté snědla asi 3 stripsy a tyto se začínaly asi po 15ti minutách ozývat. Nejdřív nenápadně, ale pak mi bylo hodně blbě. Uběhla jsem 4 km, ale domů jsem došla jak po deseti - bylo mi na zvracení a měla jsem neuvěřitelné bolesti v lýtkách, čímž se mi už tak blbá nálada ještě zhoršila. Lýtka mě bolí ještě teď a ještě víc. Asi jsem si něco natáhla, nebo jsem unavená, nevím, ale sejít schody mi dělá problémy. Ale zase jsem si tep držela hodně nízko, asi jen 135, i když chvílemi i 150, v průměru to bylo prostě nízko, to mi přijde jako úspěch.

pondělí 10. listopadu 2008

Hustý!


Tak tedy to je něco. Jak jsem psala, že jsem našla německé sportovní stránky sportiversum.de , kde lze zaznamenat své výkony do tréninkového deníku, tak jsem si tam ihned napsala i ty své. Dá se říct, že to nejsou výkony nijak oslnivé. Běhám jen pro udržení psychické pohody a cvičím kvůli špekům, které stejně zůstávají, takže víc jak 5, 6 hodin tomu sportu v týdnu nevěnuji. A i přes to jsem se dostala do tabulky 15ti nejlepších sportovců! HEČ. Mezi běžci jsem dokonce byla na 5. místě (1. měl naběháno 9 hodin). No, není to krása? JE! To by se mi u nás ani náhodou stát nemohlo. Takový dílčí úspěch člověka i nakopne k dalším tréninkům. S tím nejlepším (a stačí i 20 hodin) se vedou rozhovory, a jeho profil je hned na úvodní straně. No jasně, tam být nemusím, ale je hezké se do nějaké tabulky vůbec dostat. Mám z toho radost. A i se mi líbí, jak lidi můj profil navštěvují a přejí hodně úspěchů. Fakt pohoda. Asi pojedu běhat do Německa. I když - hledala jsem své milované Passau a jediný běh tam byl jakýsi noční kdysi dávno. Přitom je to univerzitní městečko, přece se tam musí něco dít, ne?

středa 5. listopadu 2008

Druhá sezóna


Vstoupila jsem do druhé sezóny svého běhání. Spíš by se dalo říct, že jsem do ní skočila oběma nohama, a že jsem nadšená z toho, jak mi to jde. Ano, zní to asi trochu nabubřele, ale je to tak, jsem se sebou spokojená. Podvečerní tma a chladné počasí mi umožňuje vyběhnout i kolem šesté, nebo i dřív, což je zásadní posun k lepšímu, protože chodit až po uspání Martina mi leckdy dělalo problémy. Takhle udělám večeři a když je dítě nejvíc protivné, zanechám ho s čistým svědomím ostatním rodinným příslušníkům a na 3/4 hodiny vypadnu. Super!! Oproti loňsku běhám delší úseky, tedy vyměnila jsem svůj 250m ovál za 5ti kilometrový. Dobré je, že mě to nemůže po dvou km přestat bavit, protože bych zůstala daleko od domova. Takto mám takřka 100 % jistotu, že těch 5 km dám. Snažím se běhat podle návodu zkušených harcovníků i podle rad Cuchty, čili držet si tep dole, a i se mi to daří. Už 3x jsem zaběhla s tepem kolem 140 i méně. Kromě kopce u Rajské, ten mám kolem 160. Od listopadu jsem si zvolila nové tréninky - obden běh střídaný s posilovnou, 1-2 dny volno - dle potřeby. Uvidím, jak dlouho mi to vydrží, zatím (po prvním zkušebním týdnu) s tím nemám problémy.
***
Včera jsem něco hledala na netu a doklikala jsem se na zajímavé stránky http://www.sportiversum.de/
Hned jsem se tam zaregistrovala, protože se mi líbí, že si tam můžu zapisovat výkony do tréninkového deníku. Hledala jsem už dlouho něco podobného, ale většinou jsem narazila na deníky v angličtině, kterou bohužel neovládám, takže jsem nebyla schopná si ho ani vyplnit. Takže hurá - druhou sezónu budu mít i mediálně hlídanou :o))

pondělí 3. listopadu 2008

Muž v domácnosti (celkem vtipné :o))


(DENÍK muže)


Pondělí

JSEM SÁM doma. Žena na týden odjela. Je to skvělý pocit. Velmi příjemná změna. Myslím si, že tu prožijeme se psem nezapomenutelný týden.
Udělal jsem přesný plán a rozvrhl jsem si čas. Vím přesně, kdy vstanu, kolik času strávím v koupelně a kolik přípravou snídaně. Propočítal jsem také čas na mytí nádobí, úklid, psí procházky, nákupy a vaření. Když jsem odhadl celkový čas, velmi příjemně mne překvapilo, že budu mít spoustu volna.
Nechápu, proč ženy tolik mluví o domácnosti a dělají z toho takovou vědu, když je to činnost, která vyžaduje tak málo času. Jde jen o to, jak si ho zorganizovat.
Večeříme každý kotletu. Já i pes. Na stole mám svíčku, protože to dělá pěknou atmosféru, také sváteční prostírání a ve vázičce růži. Pes měl paštiku - paté de canard - jako předkrm, pak maso s jemnou zeleninou a keks jako dezert.Piju víno a kouřím doutník.
Už dlouho jsem se necítil tak dobře.

Úterý

MUSÍM SE znovu podívat na svůj časový rozvrh. Zdá se mi, že bude vyžadovat malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není ovšem svátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které pak musím umývat. Při snídani jsem si všiml, že výroba pomerančové šťávy má jednu nevýhodu. Ovoce znečistí celý přístroj. Jiná možnost – udělat šťávu rovnou na dva dny. Pak bych nemusel stroj mýt denně.
Objev: Zjistil jsem, že párky mohu ohřát v polévce a ušetřit tak jednu nádobu, kterou nemusím mýt. Rozhodně nemíním denně luxovat,
jak si to přála žena. Úplně postačí jednou za dva dny. Důležité je se přezout a otřít psovi packy - to je vše.
Jinak se cítím skvěle.

Středa

MÁM POCIT, jako by mi domácnost zabírala více času, než jsem odhadoval.Budu muset svou činnost zracionalizovat.
První kroky: Koupil jsem jídlo v sáčku. Nemusím přece ztrácet čas neustálým vařením. Jídlo se nemá připravovat déle, než se jí. Stlaní je problém. Nejdřív rozhazovat přikrývky, pak větrat a pak složitě stlát. Myslím si, že není nutné stlát každý den, když zase půjdu večer spát. Mám při stlaní pocit marnosti. Také psovi už nepřipravuji složité jídlo. Koupil jsem už hotové jídlo pro psy. Tvářil se divně, ale nedá se nic dělat. Když mohu já jíst už hotové jídlo, musí se přizpůsobit i on.

Čtvrtek

UŽ ŽÁDNÉ pomerančové šťávy! Jak takový nenápadný pomeranč dovede ušpinit přístroj, to je neuvěřitelné. Kupuji hotovou šťávu, v
lahvích.
Objev: Podařilo se mi vylézt z postele tak, že jsem skoro vůbec nenarušil přikrývky. Pak stačilo jen trochu uhladit deku. Ovšem
chce to cvik a je nutné, aby se člověk během spánku v posteli moc
nevrtěl. To znamená nestřídat často polohy. Bolí mě kvůli tomu trochu záda, ale to lze odstranit horkou sprchou. Přestal jsem se každý den holit. To je tedy opravdu zbytečná ztráta času. Navíc tím získám čas, který mi chyběl a kterým disponuje žena, která se neholí.
Zjištění: Je zbytečné jíst pokaždé z jiného talíře. Přidělává se tím nádobí, to je hotové mrhání. Mýt neustále nádobí mi začalo jít na nervy. Také pes jí z jedné misky. Je to koneckonců jen zvíře.
Poznámka: Dospěl jsem k závěru, že luxovat stačí maximálně jednou týdně. K obědu i k večeři jsem měl párky.

Pátek

KONEC ovocným šťávám! Láhve jsou moc těžké.
Zjišťuji následující: Ráno párek chutná dobře. V poledne méně. Večer vůbec. Když člověk jí párky déle než dva dny, může to způsobit i lehkou nevolnost.
Pes dostal sušené jídlo. Je stejně výživné a hlavně nemaže to misku. Jinak bych si už připadal jako automatická myčka nádobí. Přišel jsem na to, že polévku lze jíst rovnou z hrnce. Chutná stejně. Žádné talíře, žádnou naběračku! Přestal jsem vytírat podlahu v kuchyni. Tato činnost mi už šla na nervy jako předtím stlaní. Mám dojem, že mám moc odpadků. Nevím, odkud se berou. Musím s ním běhat ven.
Poznámka: Konzervy nepadají v úvahu, protože se umaže
otvírák.

Sobota

NAČ SE VEČER svlékat, když se ráno zas musím oblékat? To si raději déle poležím. Navíc se nemusím vůbec přikrývat, takže postel zůstane perfektně ustlaná. Pes nadělal drobečky. Vynadal jsem mu. Nejsem jeho služka! Zvláštní, uvědomil jsem si, že takhle se mnou občas mluví žena
....
Dnes je den holení, ale vůbec do toho nemám chuť. Můj nervový stav není dobrý. Snídat budu jen to, co se nemusí rozbalovat, otvírat, krájet, mazat, vařit nebo míchat.
Všechny tyhle činnosti mne rozčilují.
Plán: Oběd sním přímo ze sáčku, rovnou nad sporákem. Žádné talíře, žádné příbory, žádné prostírání a jiné nesmysly.Trochu mě bolí dásně. Možná že je to nedostatek ovoce, které je moc těžké na dopravu. Třeba je to začátek kurdějí? Myslím na Amundsena ..
Odpoledne telefonovala žena a ptala se, zda jsem umyl okna a vypral prádlo. Hystericky jsem se rozesmál. Řekl jsem jí, že na takové věci nemám vůbec čas. Mám problém s vanou. Ucpala se špagetami. Moc mi to ale nevadí, protože už se stejně nesprchuji.
Poznámka: Jíme - li se psem rovnou z ledničky, je zapotřebí to udělat rychle, aby nezůstala dlouho otevřená.

Neděle

POZOROVALI jsme se psem z postele, jak v televizi jedli lidé nejrůznější pokrmy a lahůdky. Oba jsme měli plné pusy slin. Jsme oba zesláblí a mrzutí. Ráno jsme snídali něco z psí misky. Ani jednomu to nechutnalo. Měl bych se umýt, oholit, učesat, udělat psovi jídlo, jít s ním ven, umýt nádobí, uklidit, nakoupit a udělat celou řadu dalších věcí, ale už se mi nedostává sil. Mám pocit, že se neudržím na nohou a že mi slábne zrak. Pes přestal vrtět ocasem. V posledním pudu sebezáchovy jsme se odplížili do restaurace. Jedli jsme skvělá jídla na různých talířích víc než hodinu. Pak jsme odešli do hotelu. Pokoj je čistý, uklizený, útulný. Rozházel jsem postel a opět spal jako na začátku expedice. Myslím si, že je to ideální řešení, protože takhle skutečně ušetřím spoustu času. Až se zotavím, budu přemýšlet, k čemu ho použiji!