čtvrtek 29. ledna 2009

Konec modelky ze stadionu

Minulý týden, někdy ve středu, mi volal produkční ze ŽaŽ, že ty fotky, co jsme nafotili v hale, se jim nehodí do koncepce článku, a že by potřebovali jiné. I co jsem měla dělat, domluvili jsme si schůzku na pátek dopoledne, že je nafotíme znovu. Tentokrát jsem už věděla do čeho jdu a nijak to neprožívala. Prostě jsem v deset naběhla a čekala, co bude.
*
Začalo to špatně. Na sebe jsem si měla obléknout světlé džíny, červený rolák a baloňák typu Úchyl v parku. Postupně mi měnili kalhoty až jsem skončila u černých. Baloňák mi vyměnili za šílenou křiklavě zelenou bundu. NESNÁŠÍM ZELENOU a NESNÁŠÍM ROLÁKY!
*
Pak líčení. Ne jako posledně - lehce zvýrazněné oči a rty přetřené leskem. Ne, tentokrát mě namalovali hodně výrazně prý kvůli focení venku. Ach, plakat se mi chtělo. Pak jsem se asi 5x prošla před Mafrou a byl konec.
*
A proč to všechno píšu? Protože dnes jsem dostala náhled fotky, která nakonec vyjde. A opět bych nejraději plakala nad svým údělem zhrzené modelky. Na fotce jsem vrásčitá (tuna make-upu se vryla i do těch neviditelných) stará a tlustá. A jestli na té fotce vypadám jako stará, vrásčitá a tlustá ŽENSKÁ, neznamená to náhodou, že tak vypadám i ve skutečnosti? Ba určitě JEŠTĚ HŮŘ?
*
Tedy já samozřejmě vím, že na vzhledu nezáleží, ale.... :o))

úterý 27. ledna 2009

Hitovka tepovka

Jestli se na nějakou písničku dobře trénuje, tak je to tato písnička. Včera jsem na ní a jí podobné uběhla na ovále přes 5 km za 34 minut. Ten pocit pak.... Ách


pondělí 26. ledna 2009

Začátek přípravy na můj velký den


*
Zjistila jsem, že díky psaní pro behej nepíšu nic do blogu. Obírala bych se tak o materiál pro články :-) Ale abych tu deset nebo kolik týdnů měla prázdno, to mi přijde líto, tak si sem budu vkládat články, které už budou přečtené a okomentované. Tento byl první ze seriálu o přípravě a je to jeho původní verze i s uvedením přesného plánu, kterého se držím.
***
Blíží se datum začátku mé oficiální přípravy na ½ PIM. Tentokrát jsem na to šla zcela jinak než při přípravě na podzimní pětku a tak jsem si v prvé řadě zaškrtla datum závodu a od něj si odpočítala 10 týdnů. Snad jsem se nespletla, ale vychází mi to na 19. leden. Poté jsem si plán upravila tak, aby končil právě sobotním závodem. Následujících deset týdnů budu trénovat v pondělí, ve středu a v sobotu, v úterý a ve čtvrtek půjdu do posilovny a v neděli budu relaxovat. Doufejme…

Přestože je letošní ½ PIM můj první půlmaraton v životě, nemám v úmyslu přiběhnout do cíle až když už tam bude nastoupená úklidová četa. Mít moc ambiciózní cíl by na druhou stranu mohlo znamenat, že pět metrů před cílem vypustím duši, a tak jsem si dala celkem reálný cíl a tím jsou 2 hodiny a 15 minut, maximálně 2:30. Dlouho jsem hledala na různých stránkách jak trénovat, abych tohoto času dosáhla a musím říct, že většina tréninků plné značek a čísel jako třeba BO, RB, Zb, 3x, 2x, 6 km, 10 km ve mně vzbuzovala skepsi, a možná jsem si dokonce v koutku duše říkala, že takto tedy ne, že prostě budu jen běhat a běhat a nějak to dopadne. Až jsem na jednom serveru našla pro mě ideální plán – běhat podle času a tepu. Je samozřejmě potřeba mít sporttester, protože bez něj by to nešlo, a taky vědět, jakou má člověk maximální TF. Sporttester vlastním Suunto t3c, který je ještě neopotřebovaný, teprve teď v neděli jsem se s ním jakžtakž naučila zacházet. Umím zmáčknout start, mezičas a stop. Následně si umím přečíst záznam, čistě teoreticky tento i uložit, ale už ho neumím zpět vyvolat. Proto si vždy po tréninku vše zapíšu, aby mi data nezmizela v propadlišti dějin. No a nejvyšší TF jsem si vypočítala podle vzorce 210-(0,65*věk).

S neoficiální přípravou jsem začala už koncem listopadu. Obávala jsem se vánoční pauzy a také nějakého nachladnutí a kupodivu jsem se obávala oprávněně. Tak či tak mám lehce naběháno dopředu a mám pocit, že opakovat první 2 týdny je asi zbytečné. I když: opakování – matka moudrosti, že? Dobrá, raději si je zopakuji. Zde jsou první dva týdny tréninku. Jak vidno, jsou to hodně lehké týdny:

1. týden
Po: 30 minut běhu s tepem na 80 % maximální TF
St: 35 minut běhu s tepem na 80 % maximální TF, na konci 2 x fartlek, což je intervalový trénink, který mě osobně hrozně baví. To se běží třeba 100 metrů děsně rychle a pak se přejde do poklusu, protože se člověk potřebuje vydýchat, a když se vydýchá, vyběhne znova. Samozřejmě se nesmí vydýchávat pět minut, ale mělo by mu na to zhruba stačit zase těch 100 metrů.
So: 60 minut běhu s tepem na 70-75 % maximální TF

2. týden
Po: 30 minut běhu s tepem na 80 % maximální TF
St: 35 minut běhu, tentokrát to bude hra s rychlostí – zrychlovat, zpomalovat, prostě blbnout podle libosti. Taky úžasný trénink.
So: 70 minut běhu s tepem na 70-75 % maximální TF

V konečném důsledku asi člověk naběhá tolik kilometrů, jako nařizují plány plné záhadných značek, ale z psychologického hlediska je pro člověka asi lepší vidět, že má jít 30 minut poskakovat na ovál, než když vidí, že musí uběhnout 6 km.

sobota 17. ledna 2009

Půl dne modelkou, aneb focení pro časopis


6:10 zvoní budík, zamáčknu ho a spím dál
*
6:40 probírám se, udělám kakao pro Martina a vypravím ho do školky
*
7:05 všichni odcházejí, byt utichnul. Dávám nádobí do myčky , ustelu postel v ložnici a poklidím časopisy v obýváku
*
8:00 konečně se dostávám do koupelny. Z vody se mi nechce, ale slyším v zámku klíč - přichází paní na úklid, a tak se rychle obalím osuškou a jdu otevřít bezpečnostní zámek, kterým jsem před tím pro jistotu otočila. Sakra, proč jsem jí neřekla, ať přijde až v půl deváté?
*
8:30 pořád kecáme. Nemám udělané nehty, nemám vyžehlené vlasy, ani jsem nesnídala, jsem ve skluzu. Vbíhám do ložnice a honem se obléknu. Make-up nanáším jen lehce, abych mohla do metra, zbytek se dodělá na místě.
*
8:45 čistím si boty od soli a vybíhám z bytu
*
9:00 konečně sedím v metru. Nasadila jsem si sluchátka a poslouchám muziku. Vyhnala jsem z hlavy všechny myšlenky, které by mě mohly zavést o pár hodin dál
*
9:30 u Anděla nasedám do tramvaje číslo 9 a popojíždím o jednu zastávku dál. Sraz s produkčním mám právě v půl 10 před redakcí, 2 minuty zpoždění snad nebudou vadit
*
9:40 pobíhám po Arbesově náměstí a nevím, kam se vydat. Volám spojku Michala, ať mě nasměruje. Vydám se určeným směrem. Došla jsem na náměstí Kinských. Opět volám spojku a jdu zpět. Celou dobu volám produkčního, ale ten má vypnutý mobil. Jestli to celé náhodou není skrytá kamera!
*
9:45 volá produkční, kde že jsem.
*
9:50 konečně sedím v recepci redakce a čekám na štáb. Jako první přichází produkční a stylista, který je ověšen taškami nike store a adidas.
*
9:55 přichází i redaktorka Blanka. Všichni nasedáme do VW Passat a jedem na Strahov
*
9:58 Blanka zapíná diktafon a klade mi otázky, na které odpovídám v klidu a s rozvahou. Však se týkají mého milovaného běhu.
*
10:05 Stojíme před nafukovací halou na Strahově. Začíná se mě zmocňovat neklid.
*
10:07 Jdeme dovnitř. Pánové vyřizují formality s vrátným a já se seznamuji s dalším členem týmu, s vizážistkou.
*
10:10 Jsme v šatně. Stylista vyndal věci z tašek a rozložil je po lavičkách. Kouká na mě, měří si mě pohledem a pak mi podal 3/4 elasťáky a růžové tílko. 3/4 elasťáky s díky odmítám a dožaduji se dlouhých. Převlékám se. Růžové tílko není nic moc, oblékám modré. Modrou mám nejraději a sluší mi, což uznali všichni. Dostala jsem ještě bílou bundu a bílé boty. Škoda, že jsem si nevzala své Suunto
*
10:50 ke slovu přišla vizážistka. Trochu mě přepudrovala, zvýraznila oči a rty přetřela leskem. Vlasy mi sepnula do culíku.
*
11:00 čekáme na fotografa a dlouhou chvíli si krátíme povídáním o dětech a sportu
*
11:30 fotograf dorazil, přesouváme se do haly
*
11:32 a sakra! Hala není liduprázdná, je plná trénující mládeže. Běhají, hopsají, chodí po špičkách, skáčou s tyčí, nebo se protahují. Prvně mě zachvátí panika. Já, která běhá po tmě a s kuklou, mám tady, přede všemi běhat a nechat se u toho fotit? Ó jé! Mám zimnici a stáhnutý žaludek.
*
11:45 Fotograf si rozmístil potřebné pomůcky, upevnil foťák do stativu, vybalil štafle, rozprostřel nějakou plachtu a dal mi pokyn.
*
12:15 běhám a běhám a běhám, 5 m pořád do kola. Jsem zase v pohodě, nikdo samozřejmě nekouká. Na druhé straně haly sedí sám velký TOMÁŠ DVOŘÁK, který zde trénuje své svěřence. Dýcháme tak stejný vzduch, ách. Fotograf leze po štaflích, opírá se o zábradlí a pak si lehne na zem. Snaží se mě zachytit v pohybu
*
12:35 přesouváme se k blokům, přivolávám na pomoc nějaké kluky ať mi řeknou, jak se používají. Taková veselá vsuvka před focením statických záběrů.
*
12:45 konec zvonec, nafoceno. Balíme. Jdu do šatny. Loučím se nerada se značkovým oblečením. Nerada se loučím i s těmi milými lidmi, se kterými jsem strávila dopoledne.
*
13:00 sedím v buse č. 143 a jedu na Dejvickou. Na tváři mám nablblý, spokojený výraz. Za měsíc budu na všech trafikách
*

sobota 10. ledna 2009

Zima v Praze


*

"Můj" ovál
*

Naše ulice

Výletníci

Představme si skupinu výletníků, kteří se vydali na cestu, aby zdolali obtížný vrchol, a podívejme se za nimi několik hodin poté, co vyrazili. V této chvíli je můžeme rozdělit na tři rozdílné skupiny.

Jedni litují, že opustili přístřeší. Únava a nebezpečí se jim zdají být v nepoměru ke zdárnému výstupu. Rozhodnou se, že se vrátí.

Druhé nemrzí, že se na cestu vydali. Slunce svítí a je nádherný výhled. Ale k čemu stoupat ještě výš? Není lepší užít si hor tam, kde jsou, uprostřed louky nebo lesa? A sednout si do trávy nebo se toulají okolím v očekávání příjemné chvíle pikniku.

Ostatní zbývající, praví alpinisté, nespouštějí oči z vrcholu, který si předsevzali, a chtějí jej zdolat.

Unavený, požitkář a nadšenec. Tři lidské typy, které každý z nás v zárodku nese v hlubinách svého já, a na které se odjakživa lidstvo kolem nás dělí.
(Zdroj: Lunární kalendář Krásné paní)

Pohled zpět i dopředu

Našla jsem notýsek a mohu se tedy konečně kouknout, co jsem celý rok dělala. I bez čísel se dá říct, že jsem se rozhodně neflákala. Ona stejně čísla moc neřeknou. Neřeknou, kolik je za nimi potu, dřiny, odříkání, bolesti, ale samozřejmě - a to je to, kvůli čemu člověk sportuje - radost, štěstí, vítězství, zdraví.
*
Takže:
Kolo: 1.640 km
Běh: 437 km
Posilovna: 40x
Pochod: 54 km
*
Několikrát mě zradilo tělo:
- v lednu mi trhali zub - 4 dny auau
- na začátku dubna jsem měla střevní chřipku - 7 dnů na gauči u televize
- v prosinci zánět zvukovodu - týden v klidu
Nic z toho bych ale nedokázala nebýt rodiny a paní na úklid, za což jim tímto děkuji.
*
Další plusy v roce 2008:
+ až na výjimky jsem byla zdravá
+ až na výjimky jsme byla dobře naladěná
+ objevila jsem kouzlo blogu
+ zlepšilo se mi astma
+ získala jsem nové přátele (zde musím vypíchnout Komentátora Machyho a i jemu za všechno děkuji
+ stará přátelství se prohloubila
+ své třetí dítě jsem dovedla do školky
+ své druhé dítě jsem dovedla do dospělosti
+ začala jsme běhat na ulici
+ dala jsem dohromady 4 kluky z firmy, kteří poběží firemní štafetu na 1/2 PIMu

Mám ale i mínusy:
- nejsem schopná číst knihy
- nejsem schopná setkávat se dávnými přáteli tak často, jak bych chtěla (ale to asi nikdo)
*
Výhra roku
+++ účast na GP Adidas Běh žen - 5 km za 31:41 minut
*
A totální a absolutně NEJ-PROHRA roku
---- Vlastní blbostí jsem přibrala 7 kg!!!!!!
Ta blbost tkví v milné představě, že když přestanu brát hormony, že zhubnu (přišlo mi, že vážit 60 kg je děs). Stal se přesný opak. Co bych teď dala za 60 kg :o(
*****
Pohled dopředu bude o něco kratší asi proto, že se raději nesnažím moc vidět.
*
Co je jisté:

- zaplatila jsem si registraci na 1/2 PIMu
- zaplatila jsem si registraci na GP 2009 Adidas běh žen
- čekám, až bude možné zaplatit si registraci na Běhu žen ve Frankfurtu
- doprovodím nejstaršího syna na maturitní ples
- v květnu s ním chci podniknout cyklo-výlet na Korsiku, ale možná se spokojíme s Českými luhy a háji
- budu psát seriál pro behej o své přípravě na 1/2 PIM

Co je možné:
- třeba alespoň lehce zhubnu :o)
(to jsem si prostě nemohla odpustit...)

pátek 9. ledna 2009

Začátek nového roku

je ve znamení chaosu a různých změn. Věřím na znamení shůry, proto i věřím, že to, co jsem z olova odlila na Štědrý večer, bylo skutečně kolo a nic jiného.
*
Vezmu-li události popořadě, tak musím začít pondělím, kdy ráno dorazil kolega a v tašce mu cinkaly tři lahve Bohemia Brut. Já měla pod stolem další dvě a v lednici se také jedna chladila. Velmi zdařile jsme přivítali nový rok, připíjeli jsme na zdar a rozkvět firmy, na naše zdraví, na zdraví pana ředitele, a na zakázky, a na krásu koní a rychlost žen, a když už jsme nevěděli, na co bychom si ještě připili, tak jsme si připili na pošťáka, čímž jsme konečně dopili a šli jsme na oběd. I já, což běžně nečiním. V úterý jsem pak samozřejmě musela den natáhnout. Po jedenácti hodinách takřka nepřetržité práce jsem vypla počítač a vydala se domů. Jakmile jsem do sebe nasála mrazivý vzduch a viděla kolem to krásné bílé nadělení, okamžitě jsem ožila a lehkým poskakováním jsem se ubírala k metru. Díky deseticentimetrovým podpatkům, které se zapichovaly do sněhu na chodníku jako ostré cepíny, jsem dokonce ani neupadla. Věděla jsem, že až přijdu domů, natáhnu na sebe běžecké věci a půjdu běhat. A jak řekla, tak udělala.
*
Doma se sice divili, že se mi chce, ale nikdo mi nebránil. Běželo se mi krásně, lehce a i když bylo -8 nebo -10 ani jsem to necítila. Míjel mě jeden lyžař a jeden pejskař, prostě ideální stav. Ovšem jen první půlku, v druhé jsem se dostala na horní sídliště, kde byla místo udusaného sněhu totální nasolená břečka, ve které se nedalo nic, ani jít, ani běžet, ani nic. Lýtka jsem měla úplně ztuhlá a do chodidel mě braly křeče z toho, jak jsme se snažila nepadnout. A kromě toho byl na každém třetím metru pejskař, takže jsem neustále přecházela z poklusu do chůze! Mých 5 km mi trvalo 48 minut! No nic, nevadí, alespoň jsem měla tep dole a tím pádem pěkně spalovala. Usnula jsem v osm jak mimino.
*
Ve středu jsem tak dorazila do práce vysmátá, odpočatá a natěšená, zapla počítač a otevřela net. Většinou jdu buď na mail, nebo na behej.com, tentokrát to bylo behej.com. A tam... "Panebožepanebožepanebože, já se asi zblázním, panebožepanebože, já umřu" Holky koukaly, jak se držím za hlavu a lamentuju. "Co je?" "Panebože, mě uveřejnili na netu článek, panebože, já asi umřu." Pak jsem pobíhala po kanceláři a vůbec jsme nevěděla, co mám dělat. Zkrátím to: byl to tento článek a jak vidno, zaujal.
*
Všechno to byla jedna velká náhoda. Mezi svátkama jsem na webu uviděla v tipech dne výzvu, ať pošleme něco o svých začátcích, tak jsem sedla, napsala, odeslala a vůbec mě nenapadlo, že bych tím mohla strhnout lavinu, která následně přišla. Ale o tom jindy, abych nepředbíhala. Jen lehce poodkryji roušku tajemství - napsala mi Tereza Rozehnalová s tím, jestli bych pro behej.com nechtěla psát seriál o své přípravě na půlmaraton. Myslím, že taková nabídka se neodmítá...

pondělí 5. ledna 2009

Rok 2009

Hej, už je rok 2009! Neměla bych sepsat ohlédnutí za prosincem a ohlédnutí za rokem 2008? Asi ano, ale nějak nic nestíhám. Potřebuji klid a svůj notýsek. Notýsek mi někam zapadl při vánočním úklidu. Doufám, že nevyplave až při úklidu jarním.

než ho najdu tak přeji všem

PF 2009
hodně štěstí, zdraví, spokojenost, spousty naběhaných kilometrů a uplavaných metrů. Kdo sportuje, je spokojený a šťastný a nepříjemnosti zvládne levou zadní.
Takže - sportujte!
To není reklamní slogan, to je má rada na tento rok, rok Bůvola, který by nám měl dát sílu se se vším poprat a zvítězit.


Glitterfy.com - Glitter Graphics