pátek 9. října 2009
Pět let
Dnes je tomu pět let co jsem povila své třetí a poslední dítě. Pět let je v životě člověka strašně dlouhá doba, což si vždy uvědomím právě při pohledu na něj. V současnosti mě totálně dostávají jeho otázky či úvahy, takže proč si jich pár nezapsat.
* Stáli jsme spolu frontu na zmrzlinu a najednou mi povídá: Víš, že se Zeměkoule točí?
Já: Ano...
M: Ale točí se pomalu, abysme nespadli, takže to skoro nevíme...
* Mami? Jak se tu objevil první člověk?
Ufff.... Vysvětlili jsme mu teorii evoluce i stvoření. Potom jsem se ho zeptala: Co myslíš, jak to tedy bylo?
M: Já myslím, že to udělal Bůh.
(Sára: A kde se vzal Bůh?)
*On: Víš, Země je malá
Sára: Jak víš, že je malá?
M: No vlastně to nevím. Musel bych vyletět do vesmíru, abych se na ní kouknul z výšky a pak bych teprve viděl, jaká je
*M: Mami, co je za vesmírem?
Já (raději): to nevím
M: Asi nějaký další planety, viď?
*Sára: Jé, Martínku, já se ti musím k něčemu přiznat, já Ti vzala z pokladničky šedesát korun. Víš, potřebovala jsem na poplatky u doktora.
M: To nevadí. A víš co? Tak mi za to dej papírovou stovku...
*M: A mami, až umřeme, asi tak za sto let, umřou i čerti?
Já: To nevím, ale myslím, že čerti neumírají.
M: Hm. A až se pak za týden zase narodíme, budu kluk nebo holka? Asi bych měl být holka, viď? Abych si to taky zkusil, to by bylo spravedlivý (to ano...!)
*Hrozně krásně se na mě kouknul a povídal: Prosím tě, nikdy mi neumři. Já Tě totiž hrozně miluju!
*Někdy půjdu s Aničkou po "o" a budeme se tady pusinkovat...
*Babička povídá: To je krásně, takhle by mohlo být pořád.
M: A to si jako myslíš, že se Země teď přestane kutálet, aby bylo pořád jaro?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Koukam, ze ve vsem podstatnym ma jasno :) Akorat ti certi, to je zahada...
jééé, to už je 5 let, co jsme byli na výletě v Mikulově? ....a pak že to neletí:)
Supeeer, přidávám také trošku do mlýna:
"Maminko,budeme si hrát. Já budu tobogán a ty budeš liška, která umřela hlady."
"Nejradši se na sebe dívám do zrcadla, když se svlíknu."
"Maminko já tě miluju, nechám si tě navždycky jako svojí hospodyňku."
Na brášku, miminko: "Adámku, ja už jsem velká a teď se čeká na tebe."
" Já mám dobrý oči, ale koukaj mi tam, kam nechci."
"Ty jsi nejkrásnější maminka na světě, jsi tak krásná, jako chcíplý rybičky a taky jako pyžamko. "
"Honzo, ty jdeš zase běhat?! Měl by ses už koněčně usadit!"
V lese: "Co se tu válej ty kořeny, copak nevědí že tu teď jdeme my?!"
"A mami, když nebudu zlobit, už nebudu muset chodit do školky?"
Okomentovat