Dnes jsem si zaběhla svůj třetí a poslední půlmaraton letošní sezóny. Začalo to tím šíleným trápením v březnu, kdy jsem nevěděla čí jsem, myslela jsem, že zahynu, a prožila jedno z největších zklamání v životě, pokračovalo během v německé prádelně, v kopcovitém terénu ve stejném čase, ale už ne s takovým zklamáním, a končí to Drážďany, během na super úžasné rovině s pocity různorodými.
Vlastně dokud jsem nedofuněla do cíle, byla jsem ze sebe docela (dost) nadšená. Běžela jsem od startu do cíle bez přerušení, což je první zásadní obrat k lepšímu (a to byl i můj cíl na tomto závodu). Běželo se mi dobře, byla jsem v pohodě od prvních metrů. Z počátku bylo těžké získat pro sebe nějaký prostor, trochu mi to připomínalo start Běhu žen, nějak jsme se za startem štosovali a chvilku i stáli.
Ale pak už to bylo jen o běhu. Sára i Lucka mě na druhém předběhly, ale byly na dohled. Na desátém jsem je předběhla já a utekla jim. Co bylo taky skvělé, že jsem se držela pořád mezi stejnými lidmi, většinou mě nikdo nepředbíhal, akorát u pití jsme si vždy vyměnili pořadí. Ke konci jsem i hodně předbíhala ty, co nemohli, což mě také dost povzbuzovalo. Cílovou rovinku jsem zaběhla naplno čímž se konečně dostávám k času: 2:20. Přiznám se, že mě to docela překvapilo a lehce i zklamalo, protože na hodinkách jsem celou dobu měla rychlost přes deset km v hodině, průměrná byla 10,2, takže celkový čas byl vyšší než jsem čekala. A vůbec mě mé Suunto tentokrát nějak vyšplouchlo - neukazovalo správně kilometry a zjevně ani rychlost (v cíli jsem měla skoro 24 km). Ale s tou rychlostí nevím, nevím. Poznám, kdy běžím devítkou a vím, co je to běžet přes deset, tohle mi nějak nehraje a trochu mě to trápí. Protože jestli tam mám nějakou odchylku, běhám celou dobu špatně (?). Ale přitom na ovále mi měří správně, alespoň tedy km... Ach jo, no co nadělám.
Závod, trať, zázemí, organizace - to vše bylo neskutečně úžasné a skvělé. Jen to počasí se moc nevytáhlo - celých deset km jsem běžela v dešti, nejdřív jen mrholilo, pak lilo a až chvilku před cílem přestalo. Krizi jsem měla jednu a sice na 19 km, kdy mi mé zpropadené suunto ukázalo 21 km a tím pádem se zastavil můj běžící program, který dostal úkol uběhnout jen 21 km a ne 24 jak mi ukázaly hodinky v cíli, čímž měl úkol splněn a dál se mu nechtělo, takže jsem trochu víc bojovala s vytuhlými svaly. Na rozdíl od předešlých závodů jsem měla konečně sílu vnímat i dění kolem trati, či krásy památek a párkrát jsem i někomu zamávala.
Musím tu vyseknout poklonu Sárušce, která má pár dnů před operací menisku a přesto si nedala říct a běžela. A běžela velmi dobře s časem 2:31 a skoro celou trať táhla Lucku, která jí nakonec o pár minut utekla.
Musím i poděkovat Martině, která díky svému válečnému zranění byla nucena přenechat své číslo Machymu, zajistila odvoz a i s nachlazením nám zajišťovala na závodech servis. Díky, díky, díky
15 komentářů:
Diky za diky a jeste jednou gratuluju :) A tesim se na jaro, do Vidne :)
Bylo jenom otázkou času a lepšího počasí, kdy se ti to podaří zlomit. Stáhnout čass na půlmaratonu o 23 minut - to mluví za vše. Tak ještě jednou gratuluju. A ať to Sáře dobře dopadne.
Gratuluju!
Velká gratulace. Peggy
a co vlastně znamená konec sezóny? Přece začátek nové! Řekl bych, že dvouhodinová hranice na půlmaraton se chvěje v základech:-).
Přeji příjemnou zimní přípravu.
Gratulace k úžasnému zlepšení (ještě jednou). Krásný čas...
A přidávám se k Ječmínkovi, je to přesné.
Děkuji moc za gratulace, moc si vážím vaší přízně. I jsem na vás, Komentátory, myslela, když jsem běžela a říkala si, že vám to nemůžu udělat, abych tu zase skučela, že jsem to zpackala. Takže vám děkuji za to, že jste!
Jinak ke Konci sezóny. Správně asi mělo být Konec letošní půlmaratonské sezóny. Snad by nikoho nemohlo napadnout, že končím a budu přes zimu jen koukat na seriály... ;o)
Když v březnu dělala moje vrána Sára Leoně vodičku, tak jsem měl do cíle připravenou lahvičku Bohemky. Tu jsem se pak neodvážil vytáhnout...však tušíte proč. Na slavnostním večeru jsem ji už vytáhl, ale nějak na ni nedošlo. A tak mám návrh ji konečně zlikvidovat (plus nějaké další). Co na to Machy (rád bych Tě poznal), Martino, případně další (to bych nechal na úspěšné půlmaratonkyni).
Evžen a Sára (vrána)
Zakončit sezónu Bohemkou si docela představit umím, takže směle do toho. Kdo se přidá? Domluvíme se když tak na mailech, ne?
Jakypak copak... Bezelo se ti dobre, krize jsi prekonala, cas neni zase tak dulezity:)! Uzij si to!:)
Jsem opravdu v pohodě a klidu a začínám chápat význam slovního spojení: užít si závod. Vnímala jsem v podstatě vše, co se tam dělo. To se mi zatím u těch dvou dlouhých závodů nepovedlo, vždy jsem bojovala o každý metr.
Rád se přidám, akorát nejsem moc termínově flexibilní :)
Ja se taky rada pridam k oslavam zakonceni sezony :) A casove jsem az na vyjimky flexibilni docela dost, takze mi poslete navrh a ja snad budu moct :)
Blahopřeji k času, který vůbec není špatný. To zlepšení je také o tom, že jsi běžela podle své hlavy a nestresovala se okolím, které tě honí do jejich představ, takže máš pocit, že jsi zklamala. Hranice 2 hodin je hezká, ale tvým cílem by mělo být užít si závodění a ten čas je až na druhém místě.
Hm, já to všechno vím, ale někdy "zapomenu". Ale jsem na dobré cestě k nápravě. Myslím, že Dresden byly hodně o pohodě, bylo dobře, že jsem se na hodinky podívala opravdu až v cíli, jinak bych byla vystresovaná. Takhle jsem si běžela a běžela a byla spokojená... no však jsem to popsala v článku.
Okomentovat