Březen byl, no jak to říct slušně... to asi nejde slušně, hm, tak to řeknu po ostravsku: dojebaný. Proč? Tak předně bylo hnusně, dále mi neustále něco bylo, tréninky mi nešly a zlatý hřeb - zpackaný závod. K tomu se netřeba vyjadřovat, všechno jsem o něm napsala do článku na behej.com. Dnes už bych ho napsala s lehkou nadsázkou, ale těsně po závodu, jsem z toho byla špatná. Byla jsem špatná ještě v pondělí a v úterý - to byla depka na vzestupu - koukala jsem na net, četla svůj článek a komentáře a říkala si: "Ježíš co je na tom, že někomu bylo horko a nechtělo se mu běžet, co s tím tak nadělají?" Středa byla lepší no a nakonec přišel čtvrtek a já se z toho zlého snu probudila. A najednou jsem konečně měla radost (i když jsem čekala větší záchvat štěstí), že jsem ho nakonec nějak dala, že jsem se dostala mezi 508 holek v republice, které si půlmaraton zaběhly, a že díky svému pokročilému věku jsem dokonce mezi 77 nejstaršími.
Reakce lidí na můj "neúspěch" byly vesměs hodně povzbuzující, hodně mi pomohly. Dokonce se mi dostalo povzbuzení od Miloše Škorpila, ale stejně - nemohla jsem brečet až doma? Jak že je to v té písničce:
Když jsem se později zamýšlela nad příčinami svého neúspěchu, narazila jsem ještě na jednu věc, která byla také možná důležitá: zdráhala jsem se uvěřit v úspěšnost tréninku. Nikdy jsem podle něj nejela, neměla jsem zkušenost, že by mohl fungovat. Loni jsem vlastně jen běhala a běhala, běhala jsem jen rychle a postupně zvyšovala časy. Ale tohle bylo něco jiného, mělo to řád, ale přesto jsem necítila upokojení ze zlepšování. Možná jsem měla, tak jako loni, jen běhat a běhat a běhat a dala bych to stokrát líp. No nic, už to nemá cenu řešit.
Den po závodu jsem si dala pětku kolem sídliště - tep 70-75%, tedy very pomalu a čas: stejný jako na závodě. Dá se k tomu něco říct? Nedá. Snad jen, že jsem pako.
13 komentářů:
Tak vidím, že se vracíš k 1/2PIMu stále negativně, ale už se objevují optimističtější tóny :-)
Při štafetě na PIMu si spravíš náladu.
Nebo třeba už na Vinařském 1/2M v Pardubicíhc?
Po každém dalším výběhu se mi nálada lepší. Sice si dál moc nevěřím, ale alespoň mi to v rámci možností běhá. Dokonce jsem zase zařadila posilovnu.
Do Pardubic bych se i docela ráda podívala, ale jestli jsem na PIM naklusala dobrovolně a ráda, tak tam by mě musel někdo odtáhnout smykem :o))
Prosím, prosím už nenaříkejte. Vaše příspěvky jsem ráda četla pro humor a nadhled, ale tohle se už nedá. Copak je to všechno jen o nějakých stupidních minutách? Takových lidí Vás na netu utěšovalo a s Vámi to nehne! Jak dlouho se chcete utápět ve smutku? Není čas jít dál? Omlouvám se za upřímnost.
Nebojte, už jsem v pohodě, vážně jsem. Zase běhám, cvičím, mám nové písničky na mp3, venku je jaro a zhubla jsem 2 kila!
Mě je bááááječně!
Opravdu JE :o)
Další příspěvky už budou jen v tomto duchu.
Tak se mi líbíte :-)
Četla jsem poctivě všechny Tvé příspěvky na běhej.com, takže jsem si lehce spočetla, cožes to už vše za svou poměrně krátkou "běhací kariéru" vše dokázala, no, páni!!!Není toho vůbec málo a přesto sis to málem zkazila několika zrádnými slovy "závod,závazek,odpovědnost,důvěra,výkon" a to jsem možná ještě na některá zapomněla. Teď mě těší, že už to vzalo zas pozitivní vývoj a věřím, že až se příště kdykoliv rozhodneš postavit na startovní čáru, bude to proto, že tě běh baví :) žádnádáma
Žádnádámo, dnes jsem kroužila na ovále a přesně na tohle jsem myslela! Jsem vážně truhla. Jestliže se rozhodnu zase někde "závodit" tak to bude čistě pro radost z účasti. Nejsem prostě závoďák, mě se líbí atmosféra.
A tak hlásím, že JIŽ BRZY se zase jednoho závodu zúčastním :o))
Dodatečně gratuluji k uběhnutí půlmaratonu a taky Vám chci poděkovat za návštěvu. Chlapi kvůli Vám hezky pouklízeli:o))Moc se mi to líbilo.
Hezký den, ať Vám to běhá
Eva
Díky Evo. A kdyby bylo potřeba, zaběhneme každý týden :o))
Doufám, že kluci od Martina něco nechytli. Podezřívala jsem ho, že se lekl Dana když viděl tolik pupínků, ale zrovna mu začínal zánět průdušek, tak byl takovej neakční a nechtěl si ani hrát.
To je ale spiknutí :)
Donesli jste toho jak Tři králové do Betléma a neodnesli jste si ani ty blbé neštovice. To bude asi reklamace. Ale co, inkubačka je 14 dní.. :)
S anonymem nesouhlasím. Je normální být zklamaný, když se nenaplní plány. Úspěch je udělat z neúspěchu běžecké palivo a napravit to příště.
Třeba se ale spokojíš s tím, že máš zaběhnuto a půlmaraton se nestane tvou srdeční tratí. Bude úplně v pořádku když nepodlehneš tlaku okolí a budeš si běhat kratší trasy čistě pro sebe a pro radost..
My holky musíme držet pospolu :o))
Co se 1/2M týče - to nebylo mé poslední slovo. Určitě nikdy nebudu lámat rekordy, ale když jsem běžela, tak jsem cítila, že nemůžu v hlavě. Z toho jsem vyvodila, že pokud budu v pohodě, dám to mnohem líp. Ne rychle, ale dám. Baví mě to
Taky myslím, že za jiných podmínek to pro tebe bude příjemnější.
Ještě bych si dovolil zdůraznit, že jediný směrodatný názor na tvé běhání je ten tvůj. Ostatní si můžou přečíst o tom, jak to vnímáš ty, ale nikdo ti nemůže diktovat, ať to vidíš pozitivně.
Je to přece sport a tam je lepší, když věci nejsou tak, jak se naplánujou :) Jak říká moje sportovní kredo: "Všechny malé prohry jsou součátí jednoho velkého vítězství".
Okomentovat