pátek 17. dubna 2009

Zmutované viry


Měl to být krásný týden. Týden bez Martínka. Věděla jsem naprosto přesně jak ho využiji - budu běhat, půjdu do posilovny a zajdu si někam na kafe. A možná i něco poklidím. Ale to jsem nechala jako otevřené téma, protože kdo by uklízel, když je venku konečně hezky.

V neděli jsme tedy nechali Martínka u babičky a přemístili se na chatu. Bylo hodně teplo, ale i tak jsem se asi ve čtyři oblékla a šla běhat do lesa. Běžela jsem opravdu hodně pomalu, abych třeba nedostala infarkt a často upíjela vodu, abych nelekla. Snažila jsem se vyhnout hlavnímu bruslařskému tahu, ale asi 200 m jsem se tomu nevyhnula. Co jsem stačila zaznamenat, bylo narváno. Nejen bruslaři, ale i cyklisty. Vzpomínala jsem s nostalgií na časy, kdy tudy projelo občas pár kol, nebo prošla noha turisty. V současnosti to tam vypadá jak ve Stromovce, což nesu dost nelibě. Ne že bych těm lidem nepřála klid a krásu "mého" lesa, ale právě díky davům, které si koupily v zimě brusle a kola, to přestává být oáza klidu. No každopádně trénink v horku jsem zvládla bez větší újmy.

Velikonoční pondělí jsem prospala. Zřejmě na mě dolehla jarní únava. A úterý konečně zase do práce, vše mi pěkně šlo a už jsem se těšila na odpoledne až zapadnu do posilovny. Asi v deset mi volala máma - Martin má neštovice! A tak se nám po dvou dnech vrátil plný pupínků a tím přerušil mé plány.

Ne, tím to nekončí. Samozřejmě, že mým večerním výběhům nemůže zabránit pár svědivých pupínků, ale kupodivu jsem neměla sílu jít. Cítila jsem se vyčerpaně a slabě, pořád jsme spala. Ve čtvrtek ráno jsem naprosto dobrovolně naklusala k doktorce. Přehodila mě jak horký brambor na ORL a tam jsem se dozvěděla, že můžu mít jakýsi zmutovaný vir planých neštovic, který se u dospělých projevuje právě bolestmi v krku, hutnou rýmou a únavou. I dostala jsem antibiotika a na kontrolu jdu až 27.4.!

Na běh ani žádné jiné činnosti nemám zatím náladu, ale až prášky zaberou, budu mít určitě silné nutkání. A že bych běhat měla je nasnadě, neboť... Ne, neřeknu :o))

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Přeju ti uzdravení.Ještě, že jsi se nepřihlásila do Pardubic. A pokud to máš virové onemocnění, tak antibiotika jsou na nic.Evžen.

Pulec řekl(a)...

Díky. Myslím, že bude líp. Každopádně po dvou dávkách už jsem přestala smrkat - od února jsem poprvé spala bez ucpaného nosu :o)

Anonymní řekl(a)...

Tak vidím, že je to opravdu vysoce nakažlivé.Martinovi přeji méně pupínků než měl Dan a Vám rychlé uzdravení. Přeji hezký den Eva

Pulec řekl(a)...

Díky, však my to přežijeme. Martin má skoro všechno pryč, zůstalo jen pár nejsilnějších jedinců, no a já díky tomu, že jsem se vlastně také nakazila, konečně po několika měsících léčím všechny své neduhy a odpočívám :o) Tělo si prostě řeklo dost
Hezký víkend

Anonymní řekl(a)...

Ahojky Leonko, tak tady čtu, že jsi fakt nemocná...že je v práci za Tebe Maruš jsem už zjistila, ale myslela jsem, že máš paragraf na Martínka. Celých 14 dnů se "válet", to by nebylo špatný....Přeji pořádný relax a do práce nespěchej:)Eva K.

Pulec řekl(a)...

Ahoj Evi,
původně jsem si vzala 3 dny dovolené s tím, že s ním prostě zůstanu doma, protože jsem se cítila totálně vyčerpaně, takže mi to přišlo celkem vhod. Ale pak mi bylo hůř a hůř ... Zbytek víš. Neschopenku ale nemám, díky novému systému vyplácení náhrad za nemoc je lepší zůstat u OČR. Kupodivu ani nemám černé svědomí, že jsem si dopřála ten luxus konečně se pořádně uzdravit :-))

Machy řekl(a)...

Mám drobnou výčitku. Doufám, že nejhorší máte za sebou. Abys neřekla, tak to dneska odběhnu i za tebe :)

Pulec řekl(a)...

Klííííd, už jsem zdravá, v noci jsem brala poslední prášek. Myslím, že od zítřka můžu zase sportovat, sílu na to mám. I když pravda - trochu jsem za těch 14 dnů zlenivěla.