*
V lese bylo nádherně, nemohla jsem se vůbec nabažit zeleně a klidu, takže jsem jela i večer se Sárou.
Ráno jsem přemýšlela nad důvodem, proč vyrazit do Lysé (je lepší mít cíl, ne?). Cíl se záhy našel - jela jsem pro šalvěj, protože Jitka hrozně kašlala. A opět ten zelený klid...
Kolo samozřejmě paráda, ale nějak jsem měla nutkání jít si zaběhat. Zkusit si tu přírodu vychutnat ne ze sedla kola, ale pěkně po svých. Večer jsem nakonec i vyrazila. Bohužel jsem si nevzala kalhoty ani tričko a běžet v cyklokalhotách by asi bylo k popukání, takže jsem vzala obyčejné tepláky a tílko, ale kalhoty mi padaly a tílko lezlo nahoru... No děs. Samotný běh byla nová zkušenost. Všude kolem naší chaty je rovina, tedy hlavně směrem k Praze. Když jedu, většinou ani moc nepřepínám rychlosti, běžně mám převod 3/5-8, málokdy si dávám malý převod. Jo, to když jedu směrem na Benátky, tam je to horší, to i jednou slezu a tlačím (ve vesničce Čihadla). Měla jsem tedy představu, že běh po rovině rovná se běh na oválu. NE, bylo to něco jiného, bylo to samozřejmě těžší. Běžela jsem pomaličku, snažila jsem se chytit tempo, ale nějak mi to nešlo. Tep se mi ale kupodivu držel na 140, což mi přijde dobré, ale i tak jsem funěla jak lokomotiva. První tři km jsem byla taková nějaká rozhozená, pak jsem se chytla a zbytek, 3 a půl, už docela šel. Dokonce jsem se ani nestyděla a přeběhla náves. Psi štěkali jak pominutí, nevím, co mají proti utíkajícím lidem. Myslím, že to půjde, že je to prostě super běžet přírodou. Sice jí člověk vnímá spíš podprahově, ale je tam. Cítila jsem každý kámen pod botou, každou mouchu v oku, švihající větve, jo a málem mě skolil jelen. Cílem letošního léta pro mě bude uběhnout můj větší malý cyklo-okruh, čili 13,5 km. Natrénuji si nejdřív těchto 6 k jezu a zpět a dál se uvidí. Musím se naučit jinak přendavat nohy a dýchat a vůbec si najít jiný rytmus než na ovále. Protože už se trochu znám tak vím, že to zvládnu, byť to samozřejmě nebude ihned. Na kolo nezanevřu, to je pro mě symbol svobody.
V sobotu se mnou Sára odmítala jet, ale vyzvala mě sousedka. Jenže ta mi nakonec ujela, takže jsem konečně mohla jet podle sebe. Vydala jsem se tedy na odvrácenou stranu, čili do lehce zvlněného terénu. Trasa měří asi 26 km a patří k náročnějším. Tedy pokud se jede od Lysé, tak je to docela v pohodě, ale pokud se jede od Skorkova, tak to je horor, to je asi 8 km prakticky jen stoupání, těch pár sjezdů člověk prakticky ani nevnímá. Jak říká kamarád: Kopce jsou kořením výletů, tím pádem tento výlet patřil k těm lehce opepřeným. Třeba s jízdou po kopcích kolem Slavonic či v Beskydech se to ale samozřejmě nedá srovnávat. Taky musím říct, že jsem nejezdila jako obvykle (čili hodně rychle), ale nasadila jsem hubnoucí tempo - 115-125 tepů/min, což je zhruba 20 km/h, čili 2 šlápnutí/sek, a za čtyři dny se mi podařilo zhubnout 2,5 kg. Vidím tedy budoucnost dost optimisticky - 7 zimních kilogramů bych mohla shodit bez větších problémů.
*
Celkem jsem za 4 dny najela 100 km a uběhla 6,5, zasadila kytičky a postarala se dům a rodinu.
*
Jo, ještě jsem si vyfotila ukazatel, který mě dojal, protože jsem si vzpomněla, jak jsem minulý týden ujela skoro 40 km, než jsem chatu našla...
Žádné komentáře:
Okomentovat