Vlastně jsem ani nedopsala pokračování svého prvního jarního výletu a pobytu na chatě a i když samozřejmě nejde o nic výjimečného, proč si to prostě nezapsat.
*
Takže - po dvou hodinách jízdy (na mapě jsem opravdu naměřila 38 km), jsem se vrhla na přípravu oběda a úklid chaty. Byla jsem taková celá .... v pohodě. Odpoledne jsem pak lehce plela, šla na procházku s Martínkem a četla si. Krásná sobota. Trochu jsem i koketovala s myšlenkou, že bych se jela ještě i večer projet, ale zvítězila knížka a posezení u krbu.
*
Ráno bylo nádherně, snídani jsem prostřela na zahradě a v klidu jsem si popíjela kafíčko. Asi v deset jsem vzala kolo a jela se projet. Mám své okruhy, kterým říkám "hubnoucí". Jeden měří asi 11 km, další 16 a třetí 26. Se starým kolem to byla pěkná makačka, byť je to prakticky jízda po rovině, s novým kolem, které jsem si pořídila loni v létě, je to brnkačka. Vzala jsem si tester, abych se držela v hubnoucím režimu, takže jsem jela opět tak 20 km/h (kde je můj tachometr, bééé) a vyrazila vstříc novým zážitkům.
*
Cesta začíná silničkou vedoucí švestkovou alejí měnící se pozvolna na les a lesem se pak jede asi 5 km. Kolem silnice, kam nesmí auta, kvetly už konvalinky a všechno se zelenalo jak zjara :o)) Od vlakového přejezdu k takovému odpočívadlu je silnice hladká a krásná čehož právě díky zákazu vjezdu motorových vozidel využívají hojně inlajnisti. Úsek měří 2,2 km, silnice se všelijak klikatí, kolem lesy, louky, prostě nádhera, takže je tam občas lidí jak na Václaváku. Když jsem projížděla, napočítala jsem jich 31! Nové bylo, že zmizel pruh lesa, taková lesní školka, která rostla společně s našimi dětmi, a teď najednou nic, všude jen tráva. Po odbočení další změna - tam, kde byly koleje, bylo další NIC. Bože ochraňuj nás, snad se tam nebude stavět. Všude se teď staví, už mě to bere. Louky a lesy ustupují hnusným řadovkám s malinkými zahrádkami, každý má pak dvě tři auta, aby se dostal zase do města do práce a za zábavou a příroda, která zbyla, úpí a trpí. Naštěstí se jedná o ochranné vodní pásmo, tak budu doufat, že nějaký byrokrat neprdne razítko POVOLENO tam, kam nemá. Jela jsem až do Lysé, pak chvíli po silnici a šup zpět do lesa. Říkám mu pohádkový les, protože je krásný, bez lidí. Je plný břízek a buků a trávy a ticha. Někdy to zkusím nafotit, ale nevím, jestli se mi podaří zachytit tu krásu a pohodu. Jezdila jsem skoro hodinu a pak opět vaření a pak pletí a pak balení a pak, zahněte doleva.... chi
*
Doma jsme vyložili milion zavazadel z čehož jsem se vzpamatovala až hodně pozdě. Ale ten náboj mi zůstal a já se po dlouhé době cítila neuvěřitelně šťastně.
Žádné komentáře:
Okomentovat