úterý 31. března 2015

Obnažování duše aneb na vážnou notu

Mám pocit, že můj poslední příspěvek naznačil, že končí období mé trudomyslnosti, a začíná období radosti a světlých zítřků. Tedy přála bych si, aby to tak bylo. Abych se opravdu pohnula, musím sepsat následující řádky. Minulý týden jsem hodně, hodně moc přemýšlela a konečně jsem se asi dobrala k něčemu, co by mi mělo pomoci. Řekla jsem si (jako už tolikrát): je to v hlavě. Pokud srovnám hlavu, uzdravím se. Jenže to nestačí, to vážně nestačí. Je potřeba najít počátek, nějaké vodítko, něco, čím se všechno vysvětlí. Pak bude líp...

Psychika má velký vliv na vznik nemocí což je známá věc. Tělo a psychika jsou spojené nádoby, takže pokud se něčím trápíme uvnitř, v srdci, v hlavě, projeví se to něčím na povrchu. Nuže - pokud si vyřeším nějaké své vnitřní problémy, budu zdravá. Doufám. Jenže jak hluboko jít, abych našla nějaký svůj problém? Mám sílu vůbec něco hledat? 

Gůglila jsem o sto šest, hledala jsem informace, o tom, kudy se vydat a tedy uznávám, že toho je tolik, že mi šla hlava kolem. Ale vesměs jsem se dozvěděla, že mám pravdu, že "je to v hlavě".

Co mě však dostalo je toto:

Antibiotika

Antibiotika berou lidé, kteří si sami nevěří, že dokáží zvládnout určité životní situace. Takoví lidé mají pocit, že jsou méně schopní, že si neumí poradit s určitými nároky, které po nich požadují ostatní či život sám. Přitom je opak pravdou.

Jenomže tito lidé se podráží svými vlastními myšlenkami typu: na to nemám, to nezvládnu apod. Jsou to lidé, kteří neumí ani přijímat pochvaly a ani ocenění. Ale také jsou to lidé, kteří, když nejsou chválení od ostatních, sami sebe málo chválí, či vůbec nechválí, nebo sami sebe nepovzbuzují.
Přitom sebechvála nesmrdí. Pochvala je sdělení příjemné pravdy.

Je však rozdíl zda se jedná pravdu, nebo polopravdu či nepravdu: v případě sdělování nepravdy či polopravdy by se jednalo ne o pochvalu, ale o podlézání.

Když člověk nesděluje sobě či jinému příjemnou pravdu, tak vlastně uvádí sebe či druhého v omyl. A pak v tomu omylu setrvává. Proto je důležité si nic nenalhávat, ale ani se neochuzovat o příjemnou pravdu.

Lidé beroucí antibiotika by potřebovali více sebejistoty a více sebedůvěry ve své schopnosti a ve své vlastnosti.

Nevím, co na to říct. Je v tom asi kus pravdy :o(

Poslední rok byl o výkonech. Nejen mých samozřejmě. Ano, vím to a je to logické: běh se dá změřit stopkama, takže jde samozřejmě o časy. A v případě našeho itb také o to, kdo dál, kdo víc, kdo ještě víc, kdo úplně nejdál. Objemy vystřídaly megaobjemy. Horské výzvy. Megavýzvy. Maratony. Ultramaratony. Nešlo o to si jít na hodinu zaběhat. Šlo o běhy trvající hodiny a hodiny. O víkendu méně jak dvacet kilometrů? I ty flákači... :o)) Ano, šla jsem do spousty věcí ráda, a po hlavě, a měla jsem i radost, že jsem je zvládla. Ale co si budeme namlouvat: já jsem prostě takový ten normální pobíhač co ke štěstí nepotřebuje tři hodiny běhu v terénu, ale hodinku kolem sídliště. Nechává mě chladnou to, že ačkoli běhám roky, jsem vlastně pořád na začátku, pořád běhám stejně. Nemám potřebu neustále kontrolovat výkony ostatních a srovnávat se. Závodivost, to hecování se, to jsou mužské vlastnosti, ti spolu neustále soupeří, my ženy, až na výjimky, takové nejsme. A já už vůbec ne.

Nepíše se mi to dobře, ale jak jsem tak ve svém sebezpytování šla hluboko do svého nitra, což je pro úplné uzdravení potřeba, došla jsem k názoru, že tenhle můj stav vznikl oficiálním zapojením se do itb. Je to šíleně silná skupina skvělých lidí, šíleně dobrých běžců, ultraběžců nebo budoucích ultraběžců, rychlých běžců, prostě a zkrátka běžců. A pak jsem tam já. Nesnižuji své výkony, jsou jaké jsou. Ale já už nemám sílu být někde do počtu. Vážně ne. Omlouvám se všem členům, ale je to tak. Možná proto jsem "vysadila" v hlavě a onemocněla. Abych nemusela být součástí, abych se nemusela vymlouvat, že to nebo ono neuběhnu i když třeba ano. Neuměla jsem už jinak čelit výzvě: To dáš! To zvládneš! Tak si to vysvětluju a proto na nějaký čas vystupuju (což neznamená, že přestanu chodit do hospody ;o))

K tomu všemu jsem si navíc minulý týden vyslechla větu, která mě totálně uzemnila a sice: Já se divím, že ještě běháš, když ti to vůbec nejde a pořád na to nadáváš. Až tak špatně působím se svými zápisky psané často v nadsázce? Tak to je zlé...  O to víc zlé, že to řekl člověk, který mě pár let zná, sám sportuje, čili ví, jak to s tím sportem někdy je.

Jestli tu brblám, tak je to na danou situaci, většinou na závod, na kterém já sama očekávám, že sklidím, co jsem zasela. Očekávám, že se nějak projeví ty hodiny běhání. Já mám běh ráda. Víc než to. Už mnohokrát jsem se vyznala za své lásky k němu. Běh mě naplňuje a rozhodně, opravdu nikdy bych nepřestala běhat jen proto, že mi to nejde. To, že mi to nejde jako těm kolem, mě nemůže srazit na kolena. Nebo může?!

Běhání miluju. Ano, jsem ze sebe nadšená, jsem nadšená z každého vyběhnutí (no někdy možná o něco méně, ale to mají jistě všichni), jsem ráda, že mi to jde. Většinu závodů ale odběhnu hůř jak tady výklus kolem golfu. No, jsem patla, ale přečtu-li si to o atb, dá se to vcelku pochopit. Protože já když přijdu na závod a vidím tam všechny ty superběžce, co mi za chvilku zmizí v dálce, předem nemám chuť si nic dokazovat a honit se za nimi. Jsem prostě taková, s tím neudělá nic ani deset hospod a pět soustředění v Alpách. Pro mě je důležitá radost. Čistá radost z pohybu. Ale někdy je těžké se radovat, to uznávám.

Z tohoto důvodu je i má další cesta poněkud jiná, než byla dosud. Tříměsíční výpadek stejně jen tak nedoženu a tak jsem se rozhodla své aktivity, tedy svůj běh, rozmělnit ještě mezi kolo a posilovnu. Pevně věřím, že mi to pomůže najít ztracenou duševní rovnováhu a že třeba za rok, nebo už za půl, budu v pohodě.

Je to trošku zmatené, asi jako já teď. Možná toho mám na srdci ještě víc, ale už to nechám. To podstatné jsem řekla, Jestli jsem se někoho dotkla, omlouvám se. Není mým úmyslem narušit naše vztahy, jen si potřebuji v sobě uklidit a být chvilku sama. Myslím, že se to dá pochopit. Pro mě bylo neuvěřitelně těžké přesně pojmenovat problém tím správným jménem, přiznat si určité věci a postavit se jim čelem.

17 komentářů:

ll řekl(a)...

Pěkné :)
Chce to cas a pravelně podavanou dávku rulandy a ono se to srovna i ta motivace se pomalu navráti.
Tak kam vyrazíme na kolo ? :))

Advid řekl(a)...

Myslím, že zastavit se a trochu se zrestartovat nemůže být nikdy na škodu. Ale nelíbí se mi ten článek o atb. Atb bere buď ten, kdo je pako a bere to jako někdo vitamíny a nebo ten, kdo už zkusil všechno a už nemá jinou možnost (to je myslím Tvůj případ, potažmo i můj). A rozhodně nemám z Tvých příspěvků pocit, že by Tě běh nebavil. Každý máme stavy, kdy se nám nechce, sám jsem za leden a únor běhal prd (ani ne 200 měsíčně) a nijak mě to nedrásalo. Bylo prostě hnusný počasí. Takže si to zařiď, jak potřebuješ, hlavně se do ničeho nenuť, nebo dopadneš jako já s kolem a plaváním. :-)

Summer řekl(a)...

Mno, Advid to napsal za me :) ATB prece neberes Ty, ale dava Ti je doktor. Zkratka holt obcas cloveka napadne nejaka potvora, ktera se jinak nez ATB zastrasit neda. A pak je clovek trochu oslabeny a je vetsi sance, nez normalne, ze ne nej skoci jinak podobna potvora.. se to obcas trochu zkomplikuje. Ale kolikrat se kazdemu z nas uz tohle stalo a az par mesicu jsme byli zase jako rybicky! :) Neber ty veci na internetu zase tak vazne. A jestli jo, tak ja sem na internet pisu: "Leona je silna osobnost a pres vsechny kopecky nahoru a dolu, vsechno vzdycky zvladla a zvladne." A je to. Je to napsane na internetu! A dokonce jsem to napsala ja a ja tomu opravdu rozumim. Dyt jak dlouho Te znam... je to pravda, bez pochyb! :) Ne, vazne, udelej si veci tak, abys byla Ty spokojena. To je prece to nejdulezitejsi. Mimochodem ja v klubu nejsem nejen, kvuli pivu, to je jen takova vymluva... ;)

Leona Pulec řekl(a)...

ll: No jo rulanda, tu už jsem neměla dloooouho, to musím napravit. A kolo dáme jen co se vyjezdím. Zatím trénuj;o))

Advid i Sum:
Atb dává doktor a dává je proto, že se s tělem něco děje (u mě záněty v krku). Většina lidí posuzuje zánět jako prostě nemoc. Tak jako píše Sum: no tak jsem něco chytla. Jenže když se tím začnete zaobírat zjistíte věci, které mohou (ale uznávám, že nemusejí) s těmi záněty souviset. Když si dáte dohromady souvislosti, dojde vám, že na tom něco je. Pro mě neplatí, že co je na netu, je pravda. To já si to nejdříve ověřím. Tentokrát se domnívám - a to jsem napsala i v článku - že na mě ta charakteristika v tomto případě sedí. Věř a víra tvá tě uzdraví. Takže já tomu chci věřit, neb se chci uzdravit. A upřímně říkám - po té, co jsem si spousty věcí ujasnila a následně to i sepsala, ulevilo se mi.

aprilruns řekl(a)...

Do bezecky hospody nechodim, na ceskych zavodech nikoho nepotkavam, ultra nebeham, casy nepomeruju, clenstvi neplatim... a presto se citim byt clenem iTB. Myslim si totiz, ze je to jeden z mala klubu, kde o vyse uvedene nejde. Vidim to tak, ze iTB je v hlave. Misto behani kolo a posilovna? Fajn. Co tam mas dal?

Leona Pulec řekl(a)...

April: nenapsala jsem místo běhání kolo, ale běh rozmělním kolem.. :o)
Dál bych tam měla: Nespim. Klouby... Já nejlíp vím, jak mi je ;o))

tucnak řekl(a)...

to by chtělo Obst Schnaps :-)

aprilruns řekl(a)...

Mame! Prijedte!

kotouc01 řekl(a)...

Celá léta jsem závodil na běžkách ... dlouhý laufy ... až mi tak jednou přišlo, že už se mi nechce. Zimy ubíhaly, lyže zůstávaly opřené v koutě a najednou mě tak napadlo, že bych šel na běžky. Mezitím uběhlo sedm let. Neboj ... iTB si na Tebe počká !!

Martin VP řekl(a)...

Vidím že příspěvky se točí tak trochu kolem obdobného tématu. Myslím, že v tom Tvém striptýzu se nějakým způsobem najde každý. Ta soutěživost, porovnávání se, výkony to je prostě mor dnešní doby a být vůči tomu úplně imunní se vždy nedaří. iTB spolek ale naproti tomu vnímám jako něco co je právě trochu proti tomu, není primárně sportovní, ani soutěžní, nakonec ani pivní spojuje lidi, kterým běhání a společné setkávání přináší prostě radost. A k těm ATB - nepřesouvejme odpovědnost za své zdraví na doktory. ATB nedává doktor to my si pro ně k doktorovi jdeme a běda kdyby je nepředepsal, půjdeme k druhému protože ten první je přece blbej. Místo toho abychom tělu dali čas se s nemocí porovnat, zkusili se zamyslet proč přišla, chceme se jí pomocí atb za 3 dny zbavit abychom ve svém výkonovém a soutěživém blbnutí mohli pokračovat. To ale není problém antibiotik (zaplať pámbu že jsou) ale nás všech.

Advid řekl(a)...

Martin: Moje doktorka je vyloženě blbá. Jednou jsem tam přišel, koukla do krku, koukla do karty a řekla: "Dlouho jste je neměl, dáme antibiotika". Ale určitě jsou i tací lidé, jak popisuješ.

12HonzaDe řekl(a)...

Psal jsem ti soukromne.. Nicmene, se pripojim i verejne:).
IMHO, v mych "lamskych" zasadach je c. 1... neporovnavat se!!!, a pokud prejdu rovnou k c.10.. tak "vsechno dobre dopadne!.. Pokud to zrovna nevypada dobre.. tak jeste neni konec!"
MSF!
Nenech se do niceho tlacit, ani od nejlepsich kamaradu, ani od iTB.. Co ja vim, tak je rada naprostych silencu!:).. Ty by zahubili i daleko odolnejsi jedince..:)
At se dari!, at to beha.. ci cokoliv.. 12:)

1bubobubo řekl(a)...

Leono, Martin to napsal dobře. iTB není o tom porovnávat se a soutěžit, ale strávit pár chvil ze svého života s lidmi, kteří jsou našimi kamarády a to ať běháš rychle či pomalu, vypiješ 5 piv či jedu Rulandu, prostě kamarádi, se kterými setkat se přináší radost. Drž se, najdi kořen tvého problému, a pokud se ti podaří ho vytrhnout, tak dobrá, pokud ne, tak se tím netrap. Každý z nás má nějaký v sobě „kořen", z kterého občas vyraší nějaký ten „negativní šlahoun“. Hlavu vzhůru :-)

Anonymní řekl(a)...

Vím přesně, o čem mluvíš...Ačkoli se osobně neznáme,mívám často pocit, že si jsme dost podobné.I proto se tě držím jako klíště- bereš mi slova z pusy....A já mám pocit, že nejsem v těch nejistotách a pocitech sama..Moje opakovaný pauzy ,jsou vlastně o tom samým...zmatek..Běhat chci, ale ne na výkon...chci si to hlavně užít a radovat se z běhu/ a fakt to umím/.
Ale na druhou stranu,bez výkonu a hlavně cíle není cesta...Prostě bordel v hlavě.
Navíc moje parťačka je vyloženě vytrvalec...já toho naběhám 2xtolik/asi i víc/ ,než ona,přesto se proti ní jen ploužím,Lenka má prostě zhůry dáno,já nikoli...společné akce se scvrkly na přijít, odběhnout/ na mě se musí počkat/.. za kolik.. a domů...
Ta radost ze společných zážitků se vytratila a nahradil je zápis o výkonu.Ale takhle to nechci...chci mít sport jako zpestření stereotypu a rutiny života...
Takže milá Leono,přesně v těhle chvílích,jsme minimálně dvě !/ ale určitě je nás víc/,které řeší v podstatě stejnou věc....JAK dál...Držím palec a přeju ti , abys tu svojí cestu našla hned napoprvé...mě se to nepovedlo.
Snad teď...jsem na křižovatce.
Ještě musím dojet, co jsem rozjela a pak...uvidíme uvidíme uvidíme

Krásný jaro v pohybu
a piš...potřebuju tě
Mega

Leona Pulec řekl(a)...

Kotouč: To jsem měla s cuketou - jednou léto se jich urodilo tolik, že jsem je snad i snídala. Samozřejmě jsem je pak nemohla ani vidět. Až tuhle, po x letech jsem si jí zase dala a byla moc dobrá, vychutnala jsem si ji... Chce to čas, jak vidno :o)


Leona Pulec řekl(a)...

Martin: máš pravdu :o)

12: nenechám, neboj

Bubo: Hlavu vzhůru, nebo zakopneme... Poopravila bych Honzovo okřídlené rčení: ti kamarádi tě přivedou akorát do průšvihu, protože mě se od nich tentokrát dostalo od všech neuvěřitelně silné podpory. Příště už si na nás udělej čas ať se podpoříme i naživo.

Meg: cituji tě: chci mít sport jako zpestření stereotypu a rutiny života... A k tomu dodávám: ANO! ANO! ANO!!!!! Tak to přesně chci také. Dejme se do toho :o))
A děkuji za milá slova :o)



Anonymní řekl(a)...

Leono, myslím, že to na příští schůzi pořádně zapijeme ;-) To bude restart, už se těším ! tb