Tučňákova terapie

Mé obnažení duše, čili striptýz jak to nazval Martin, strhlo spoustu všemožných reakcí, většinou pozitivních a chápajících můj stav mysli. Bála jsem se, že mi někdo pošle žádanku k psychiatrovi, ale naštěstí se tak nestalo. Potvrzuji, že se mi opravdu udělalo lépe a považuji to za uzavřenou věc. Podaných rukou bylo hodně, ovšem ta jedna... No o té prostě MUSÍM napsat.

V úterý se mi ozvala Renata, že má taky depku. Co s tím uděláme, ptala jsem se? Půjdeme si někam sednout? Půjdeme, zajuchala. K Sádlům? Okamžitě pípla odpověď: K Sádlům!  A tak jsme druhý den vyrazily do víru velkoměsta.

Měla jsem dost času, i vymyslela jsem, že až vystoupím z metra, půjdu koupit něco velikonočního, abych nepřišla s prázdnou. Vylezla jsem ale špatnou stranou metra, což mě nijak netrápilo. Rozhlédla jsem se, zvolila směr a šla. Strašně foukalo, koukala jsem tedy pod nohy a snažila se si cestu prorazit. když jsem pak zvedla hlavu, byly kolem neznámé domy, neznámé ulice, neznámé náměstí...

Poznáte, kam jsem došla?

Ach, já zase zabloudila! Vytáhla jsem mobil abych si zapnula navigaci a vtom se otevřelo nebe a někdo na mě vysypal pytel zmrzlých vloček. připadala jsem si jak badatel za polárním kruhem. Zkřehlou rukou jsem vyťukávala ulici, kam jsem mířila a ukázalo se, že jsem opravdu nabrala špatný směr a že musím zpět. vyťukávala jsem to asipětkrát neb mapy padaly stejně jak ty vločky)

Poměrně blízko Sádlů mi ovšem vtipná navigace sdělila, že jsem odbočila špatně, ať se vrátím. Chodila jsem kolem jednoho bloku domů jak blázen, celá mokrá a zmrzlá a závistivě koukala lidem, co seděli ve vyhřátých kavárničkách, do talířů a šálků. No, nakonec se zadařilo. Přestala jsem poslouchat, co mi ta vtipná paní povídá a šla a šla až jsem došla.

Já tedy přišla s prázdnou, ale Renata ne. Ze sloganu: Tady jsem ti dones...lahvinku, se stal slogan: Tady jsem ti donesla něco proti chmurám. A pak jsem četla, Renata z velké tašky lovila "rekvizity", čili dárky, a já se radovala a taky hodně dojímala...

Tučňákova Terapie:

1. Nejdřív sníš rakvičku a věneček na „Konec starých časů a zahnání všech chmur a zlých duchů“.

 

2. Při pojídání rakvičky a věnečku si budeš prohlížet novou kuchařku a najdeš si nějaké dobré jídlo, které si uvaříš, protože dobré a chutné jídlo je základ dobré nálady.

3. Zapiješ to pivem, protože z členství v iTB se jen tak nevyvlíkneš paní předsedkyně!

4. Pak si chvilku zahraješ s Pusinkou (kdo neví - je to můj benjamínek) novou hru Výletníci na kolech, protože spokojenost rodinných příslušníků je také velmi důležitá pro Tvoji psychickou rovnováhu a kolo je Tvým věrným společníkem.

5. K svačině si dáš marcipánovou žábu, abys nezapomněla, jak jsi začínala jako Pulec, pak jsi dospěla v Žábu, 

aby ses nakonec proměnila

6. V Kamzíka! (no, není to úplně kamzík, je to divoká koza, slítala jsem čtyři hračkářství, abych sehnala kamzíka, ale nepovedlo se…. Takže si představuj kamzíka)

7. Veselá žába – na tu se budeš dívat pořád v práci – je prostě pořád veselá! Neb veselá mysl – půl zdraví!

8. Na závěr dne si dopřeješ klidu s oddychovou úsměvnou knihou (no můžeš při tom popíjet i pivo nebo rulandu nebo Obst Schnaps, to už záleží zcela na Tobě)

Howgh!

Je jasný, že tohle mě tedy rozložilo a dojalo. Objednaly jsem si dvě lahve rulandského šedého z vinařství Baloun, daly si k tomu kus flákoty a bylo nám úplně nejlíp. A dokonce jsme vůbec neplánovaly žádné závody, ani výlety ani nic.