Cherchez la femme

aneb Za vším hledej ženu. A když je ta žena narozena v měsíčním znamení Býk, je váš osud zpečetěn. Můj tedy ano. 

Charakteristika ženy-Býka je plná silných slov: 

• Býci nejsou žádné padavky. Málokdy naříkají nebo si stěžují
• Žena Býk je velká žena. I když měří pod stopadesát centimetrů, dokáže dosáhnout dost vysoko, aby zvládla téměř každou krizovou situaci, kterou jí život přihraje do cesty
• Průměrná žena Býk má tolik sebekontroly, že kdyby se rozhodla ji uplatnit, zastavila by koňské spřežení
• Žena Býk může projevit vůči svým nepřátelům pozoruhodnou lhostejnost, ale počítá-li vás k přátelům, bude vás podporovat při všech úspěších i prohrách

Při čtení posledního bodu mám pocit, že jsem její přítel, protože mě svou silnou vůlí vždy nenásilně vmanipuluje tam, kam chce :o))

Jednou jsem někde četla, že každého, koho v životě potkáme, tedy každý, kdo projde naším životem, pro nás bude mít nějaký přínos, nějak nás obohatí. Asi tedy bylo víc myšleno obohacení duševní stránky, protože ne každý je ochotný nám hned něco nacpat.. Ale co jsem se tak jednou nad tímto moudrem zamýšlela, je to opravdu tak. Neříkám, že všichni mě obohatili tak, jak bych očekávala, ale většinou to platí. Občas, když potkám nějakého blba, zoufám si a říkám si: No, to jsem zvědavá, čím ty mě obohatíš!? A ono se fakt vždy něco najde, i když je to totální magor. Prostě když jsem potkala Renatu, můj běžecký život udělal jakousi otočku a vede jinudy. 

Renata je fakt fatalistka. Do všeho se děsně žene. Kdyby ona se hnala třeba za vidinou návštěvy filatelistické výstavy, nebo sbírání oblázků na pláži, či lovení nejlepší fotky ranního slunce v horách, ne, ona hledá drsné a ještě drsnější výzvy. Ne, žádné malé výzvy, ty by jí fakt nebavily, ona potřebuje mít pocit, že si "hrábla" na dno, že bojovala, že se vydala ze všech svých sil. Relaxační proběhnutí po louce? Nuda!  Procházka pod Sněžkou? Dvě nudy! Ona chce dál a výš a pokud možno rychle. Ona ani tep nemá nudný, protože v klidu má tolik co já, když běžím tempo.

Samozřejmě je to chválihodné. Protože ustrnout na místě, to je o ničem. Každý se vyvíjí. Co nám přišlo těžké na počátku našeho snažení, za nějakou dobu považujeme za nehodno vůbec zmiňování se. Ovšem když se stanete "obětí" takového nadšence, co vyhledává jednu výzvu za druhou a s úplně andělským úsměvem vám vykládá, že to bude skvělé, že si to "báječně užijeme", tak se prostě přidáte. Protože báječně si něco užít, to chceme všichni, že jo?

Skutečnost je pak taková, že zatím co já na všech jejích vybájených akcích zdechám a trpím, ona se tam úplně tetelí blahem s úsměvem od ucha k ucha. A je fakt jedno, zda je krásně, nebo hnusně, do kopce, nebo z kopce, prostě pořád se usmívá, pořád je v pohodě, pořád nad věcí.

Poslední její počin, za který jsem jí spílala asi tak dvacet kilometrů z těch jednadvaceti, bylo přihlášení se na K21, čili na horský půlmaraton ve Švýcarsku. Ale to bude jiný článek. Tenhle je jen pro ni. Pro Tučňáka Renatu, která má tak šílené nápady, že nechápu, kam na ně chodí.

Nevím proč, ale mám potřebu tohle o ní napsat veřejně, ne si to jen myslet, nebo jí to někdy v žertu říct u kafe. Bez ní bych si běhala dál své neviditelné kopce, možná nezničená, ale rozhodně ochuzená o spoustu báječných a drsně intenzivních zážitků. A proto tak nějak v koutku duše doufám, že mě bude dál zasvěcovat do svých šílených plánů, a že budu dál smět být její totálně usoužený a zdechlý stín.

P.S. Aby toho nebylo málo, tak mám kolem sebe ještě další ženy-Býky, které Renatu chápou: Martinu a Petru. Z toho lze usoudit jediné: jsem chudák, co? ;o))