Termínovka z hospody

Některý lidi jsou děsně naivní. Myslí si například, že když nám jen tak, zničeho nic napíší, že se jde do hospody na jedno, že nevíme, že je to vlastně pozvánka na oslavu narozenin. Ale ne nějakých narozenin, ale těch kulatých. K těm hodně naivním patří Iva.

Jen co takový mail s pozvánkou došel, dala jsem odpovědět všem s tím, že mám pocit, že Iva slaví kulatiny. Věděli to naprosto všichni :o)), takže jsme rovnou přešli k domlouvání dárku. Ale protože už nás vycvičila příprava na Honzovu oslavu, žádná e-mailová smršť se nekonala. Prostě padl návrh, ten byl jednohlasně schválen a tečka.

Ve středu jsme se tedy nahrnuli do naší mateřské základny v pizzerii Corleone s tím, že "jdeme na jedno". Vypsala bych, co vše se dělo, ale normálně Iva to sepsala z jejího pohledu. Což je ještě lepší, jak z mého a tak to sem s jejím souhlasem dávám:

Bylo nebylo, 1.4.2014 se blížilo. Dobrý důvod se sejít a posedět napadá mi..jak to ale udělat, aby z toho nebyla  oslava? V hlavě ještě živý vzpomínky  na konspiraci Top Secret12, na to, jak z toho Leu málem kleplo a prohlásila..prosím vás, tohle už ne..příště jen řekněte: Pojďte na pivo! A tak sonduju, jestli by se hodila příští středa zajít na pivo. Uznávám, je to trochu narychlo a před půlmaratonem se to ani moc nehodí. Ale moje časové vyhlídky jsou do příštích týdnů tak napjatý, že mi z toho vychází-středa nebo nikdy. Kupodivu souhlasí skoro všichni, jen Bubo, švihák lázeňský se povaluje mimo Prahu :) Pro jistotu vypouštím po jedný linii, že jako jdeme JEN posedět, nic neslavíme.. dáme pivo, probereme běhání  a šup domu. Dostavá se mi ujištění, že PŘESNĚ TAK to bude. Spokojeně si oddychnu (ach, jak jsem naivní)

Ve středu odpoledne mi volá nešťastné Slunéčko, má horečku, chudák skoro nemůže mluvit a míří místo do hospody rovnou do postele. Moc jí mrzí, že nemůže přijít a mě zas, že je jí zle jak psovi. A tak posedíme jindy, uťěšuju jí. Prej..musíš se ale zítra stavit.. teď už ti to můžu říct..máme tu pro tebe růže, růžový-hele-tuhle barvu miluješ, že jo :)no ale teď je teda nedostaneš..tak skákni zítra.

Tak přece jen to nemělo být „jen tak na pivo“..no ale je to od nich hezký..jako každá liška dostávám kytky ráda, na barvu nehledě :)

Do hospody dorazím skoro poslední. Cestou se stavuju ve Vodafone a z výměny sim karty, což považuju za 5minutovou záležitost, se stává snad 20minutovej monolog prodejce, kterýho plachá liška není schopna utnout.

Než se usadím, tradičně si odskakuju a při cestě zpět mi servírka s úsměvem povídá..takže už slavíme? Znejistím. Oplatím jí úsměv a krčím rameny. V hlavě to šrotuje..jaký slavíme? Kytka je přece ve Stodůlkách, co na mě ještě upekli? Víc toho v hlavě nestihne proběhnout, protože od baru ke stolu je to jen pár metrů. A tam to vidím. Dort upekli! Krásnej, s růžovou mašlí, s cedulkou, aby bylo jasný, že teda komu a kolik..a s malou kámoškou liškou (kde tu jste sehnali?)

A pak mi všichni gratulují a objímají a já se dojímám..a pak, pak už se mi neptejte, co dál.. celý to mám v mlze. Mozek mi zaplavují endorfiny, usmívám se jako pako, mám ohromnou radost ze všech dárků a z toho největšího, z toho málem radostí omdlím :)

Bylo to strašně milý, nečekaný..doufám, že jste to všechno viděli. Lišku překvapenou, lišku dojatou, lišku naměkko, lišku se zařícíma očima, lišku šťastnou, že má kolem sebe tak úžasnou smečku.

Moc děkuju!!

No, prostě to bylo fakt úžasné a dort výborný a víno opojné. A to víno, to víno rozjelo plánování závodů. Nejdřív jsme samozřejmě rekapitulovali Liberec a to nás dokonce bavilo tak moc, že jsme se k tomu za večer několikrát vrátili. A plánování? Šílené! Samé: Dáme Krušovický soudek? A kdy je? Mám dojem, že... A co Silva? Alespoň maraton.... Jó, tam jdu na devadesátku. Na devadesátku? No ty jsi máslo, proč ne na stotři?! Ty nejedeš na Zermatt? Pojeď.... A nechcete s námi do Davosu? Jo a slyšeli jste, že v Nymburku se běží půlmaraton? A mohla bych pokračovat, kdybych si to ovšem všechno pamatovala. Padl dokonce návrh, že bychom si vytvořili soukromou termínovku, abychom měli přehled o tom, co kdo kde tropí nebo se chystá tropit. Což mi přijde jako prima nápad a snad se ujme a zrealizuje.

Servírka ta z nás vážně nemohla, říkala něco jako že jsme vtipný a že jí baví nás poslouchat. A my odcházeli lehkým krokem a plní plánů. Díky Ivo, že jsi nás na to "jedno" pozvala. A ještě jednou hodně štěstí!