úterý 8. dubna 2014

Praha zakletá, Praha prokletá

Mezi těmi rozjuchanými ódami na pražský půlmaraton se ten můj příspěvek bude opět skvěle vyjímat. Protože já si ho neužila a trápila jsem se. A kdo má rád mé ufňukané zápisky, ten si počte :o))

Ale ne, nebudu to nějak moc pitvat. Mě prostě dlouhodobě není úplně dobře. Začalo to střevní chřipkou a tááááhne se to dál a dál. Jsem od té doby jako když mě někdo vycucne. To vycucnutí se netýká jen té fyzické stránky, ale i té duševní. V mém okolí se objevili mozkomorové, kteří škodí, co to jde. A i když vím, že nejvíc jim vadí radost ze života a obyčejné lidské štěstí a spokojenost, nějak se mi nedaří v jejich blízkosti své štěstí a spokojenost dávat na odiv.

Takže poslední dva měsíce chodím a pořád si stěžuji


což už nikoho nebaví :o)) Věděla jsem, že jediný, koho by mé nářky mohly zajímat, je má praktická lékařka, ale bála jsem se, že když k ní půjdu před závodem, že bych taky nemusela vůbec běžet. No, na jednu stranu by se fakt nic nestalo, ale takové to:  JÁ chci být u toho, se chtělo postavit do davu.

Letní počasí před závodem, to mě také vždy nažhaví. To se úplně tetelím nedočkavostí, až se mi na trati bude vařit hlava a nohy. Mám registraci někomu věnovat? Nemám registraci někomu věnovat? Mám běžet? Nemám běžet? Má mě rád? Nemá mě rád...?  No tisíce otázek a váhání. A ráno v den závodu najednou šedo. Trochu chladněji než hlásili, bezmála ideální podmínky. Krása. Z domova jsem odcházela s Nicolasem, který svou přípravu opět pojal po svém - 2x si zaběhal. Poprvé po letech jsme byli sami dva. Sice jsme byli v týmu, ale nedomlouvali jsme si předzávodní setkání. Přiznám se, že to je vždy hodně stresové, protože zázemí pro závodníky je jedna velká nehybná masa a prodírat se jí chce tvrdé lokty a trpělivost. Jsem raději sama se sebou než s někým. Půlhodinová fronta na WC je také kapitolou samo pro sebe. Ale to už je vždy a všude, tady je trpělivost na místě.

Krátce před startem jsem zapadla do káčka a potkala Hanku! Hanku, co jí to běhá jako nikdy. Můj vzor a ideál :o)) Povídám jí: Jak to, že ti to letos tak jde? A ona: No zjistila jsem, že když chci mít lepší časy, musím fakt běžet rychle! Ahahahahaha. Tak to možná nikdy nebudu umět :o)) Společně jsme se zaposlouchaly do Vltavy, chvilka husí kůže a zamávání do kamery a byly jsme na trati. 

Běžela jsem lehce, držela dobré tempo, které mě neunavovalo, nevyčerpávalo a "opravdu si to užívala", jak všichni píší. Spíš jsem se krotila, protože zpočátku jsem schopná, jako kde kdo, to napálit a umřít na druhém km. Na pátém jsem se pochválila za dobrý čas, 31 minut, to vypadalo zajímavě a nadějně. I první vážnou překážku - výběh na most jsem zvládla bez ztráty kytičky. Ještě si říkám: Škoda, že tu dnes nestojí ten pán, co mi tu vždy říká, ať nechodím, ať běžím, ten by měl radost. No a pak jsem zaběhla mezi ty domy na Smíchově a byl konec zvonec. Zamotala se mi hlava, přišly na mě mrákoty, chtělo se mi zvracet. Od té doby jsem se po trati sunula indiánem, chtěla to (tradičně) zabalit, bylo mi šíleně a šíleně špatně. Jediné co mě drželo v chodu bylo, že až v centru přeběhnu na druhou stranu, že tam dole u Vltavy bude líp, protože tam bude vzduch. Ale tedy na Smíchově jsem si ještě nebyla jistá, zda se tam dostanu.

Jak jsem se dostala do cíle ani nevím. Mlha přede mnou, mlha za mnou, ve 2:29 jsem se tam dokutálela. Pocity smíšené. Radost, že je to za mnou, smutek, že mi to nešlo. Prodrala jsem se vlastně už řídnoucím davem pro batoh, prohodila pár slov s kámoškou a šla hledat Nicolase. Ten můj kluk mě jednou umučí - zaběhl to za 1:34:57. Šikula :o))

V pondělí jsem se konečně vypravila k doktorce. Víc jak 40 minut se mě vyptávala, prohlížela, psala a listovala. Dala mi dva archy na prozkoumání mé krve, tři různé ampulky a také neschopenku. Ta nevolnost, co mě tak trápila celý závod, byla nejspíš od zablokované krční páteře! To bych vážně neřekla ani náhodou, že právě odtud vítr vane. Zítra budou výsledky, tak jsem zvědavá, zda mi něco najdou, nebo zda mě pošlou do Pelhřimova.

12 komentářů:

R V M řekl(a)...

To vypadá, že sis zaběhla takový svůj standard. Přesně jako já :)
Ne, dělám si srandu.. Jsem rád, že jsem ten závěr doklusal.

Hlavně přeju, ať se dáš pořádně do kupy! Je to naprd, když se člověk potácí mezi nemocí a blbou náladou z toho, že to nejde.

Anonymní řekl(a)...

Mozkomory vyhnat ! Nikdo Ti nevezme tolik energie, než negativní lidé...A že Ti nevyšel jeden běh - sama víš, že jich bude ještě spousta a že si je pořádně užiješ :-)Držím palce.
Marcela

Leona Pulec řekl(a)...

RVM: spíš je to můj (nad)standard :o)) Umím to i lépe a bez nějakých mrákot. Ale co, ono se z toho nestřílí, já stejně ty časy většinou zapomenu :o))
A máš pravdu, teď se potřebuji soustředit na zdraví a dát se do kupy :o)

Marcela: jj, máš pravdu. Už jsem z toho fakt unavená. Čert vem nějaké časy, jen když mozkomorové zmizí. Závodů bude letos víc, už se těším teď. Hlavně tam k vám až si dáme v trávě pivo :o))

12HonzaDe řekl(a)...

:) klidek... "Pelhrimov" to jisti.. zadny zmatky si nepripoustej... Ted jsi zacala behat v lese a v horach.. tak se toho drz! 12:)

Richard Strouhal řekl(a)...

...nenapadá mě nic "vtipnějšího" než - hlavně, že nás to baví :-) ...ale podle sebe vím, že jsou dny, kdy mi to vůůůůbec nejde a říkám si - tak kdybych dnes běžel nějaký závod tak přecházím do chůze na 10km... RS

zuzu řekl(a)...

Držím Ti palce, ať se z toho dostaneš.

To víš, že jsem se koukla na Tvůj čas a říkala si, že kdybych tam byla a trochu hnula zadkem, mohly jsme si zase pokecat :)A to bych ráda. Ne, že bych Ti přála, abys běhala pořád stejně "rychle" jako já :-)))) Zuzka Součková

Anonymní řekl(a)...

Jasně že pivo bude..a teď tu máme pravýho nefalšovanýho nepasterizovanýho Metternicha 12, ještě lepší než plzeňský :-)

Marcela

Kulhající Stařík řekl(a)...

Jak říká Honza. V terénu je líp, možná spousta zdravotních problémů zmizí sama.

Leona Pulec řekl(a)...

Zuzu: no i kdybychom nemluvily, alespoň bychom o sobě věděly :o)

Tak třeba někdy někde...

Marcela: hlavně aby bylo to počasí co loni, to by nám pak chutnalo, co?

K-Stařík: ono se to nezdá, ale na jaře už vybíhám do přírody víc. Přeci jen v zimě ve tmě to si netroufám a běhám jen podél silnice ve městě. Jen co mi to tady teď skončí, vyrazím

Barbora Soukupová řekl(a)...

Připomíná mi to zážitek z Amsterdamu ... nemůžu dýchat, chce se mi zvracet = zablokovaná žebra, takže bych tomu věřila .. jdu číst další příspěvěk o tom, jak to dopadlo. Držím moc palce, kdybys potřebovala nějaké lékařské kontakty, tak dej vědět!

Leona Pulec řekl(a)...

Bára: vidíš, na to jsem si nevzpomněla, jak jsi tenkrát bojovala. To jsou věci někdy mezi nebem a zemí...
Za nabídku pomoci děkuji, jsi moc hodná. Kdyby něco, volám a píšu :o))

Leona Pulec řekl(a)...

Jsem přeskočila Richarda (promiň :o)) No náhodou je fakt: hlavně že nás to baví. My už kdysi s holkama řešily, že je zvláštní, že ten běh prostě někdy jde a někdy ne. A příčina neznámá. Stačí se asi jinak najíst, jinak vyspat, jinak se napít a už je vymalováno :o)