sobota 25. ledna 2014

Románek na pokračování

1. kapitola
Běžím a myslím na Honzu. Ve vší slušnosti samozřejmě. Myslím na to, že měl kulatiny a nejsem jistá, jestli je oslavil. Se mnou tedy určitě ne. Že by... Vkrádá se podezření, že třeba slavil, ale nebyla jsem pozvaná. No jasně, nemusím být všude. Ale.. Ale! 

Jestli si myslel, že své životní jubileum oslaví pouze zakázaným během po Stromovce, kterého se zúčastnilo hodně lidí, ale ne já, ne David, ne Machy, ne Luboš..., tak to se tedy hodně zmýlil.

Začnu spřádat plán.

2. kapitola
Odchází sondovací mail na Davida. a hnedle i uspokojivá odpověď:
Říkal, že je moc neslaví a že je jede slavit k rodičům a jeho táta měl taky kulatiny, takže budou slavit hlavně ty. Takže to zazdil. :) Jsem pro. :)

Prvního spojence bychom měli. Spojím se ještě se Slunéčkem. Rychlými tahy naznačím, o co mi jde. Potřebuji znát Honzův přibližný rozvrh akcí. Zvolili jsme pátek. Ne proto, že já mám zrovna trenýrkové volno, ale proto, že bude možnost posedět o něco déle, a že se mohou zúčastnit i přespolní. Okénko v kalendáři 24.01.2014 zeje prázdnotou... 

3. kapitola
Hledám mail, který jsem rozesílala o vánocích, abych našla kontakty na všechny, co tam byli (pozvaní). Ten seznam byl doplněný Honzou, čili tam pronikli lidi, co do té doby s námi v hospodě nikdy nebyli. Z toho jsem usoudila, že když je chtěl mít na besídce, uvidí je rád i na oslavě svých padesátin.

Mail odletěl do světa. Na nadšené reakce jsem nemusela dlouho čekat :o))

4. kapitola
Můj úkol zněl jasně - pozvat ho na pivo. Na tom není nic divného, občas se scházíme ve výrazně menším počtu. Říkáme tomu Mušketýrská setkání. Pár dnů nic nedělám a pak začnu sondovat. Honza je nadšený. Půjdeme na Starou poštu. Jé, a nemohli bychom spíš k Sádlům? O vánocích mi tam neuvěřitelně chutnala ta šedá rulanda, tu bych si ráda dala ještě jednou, pěkně v klídku, lžu až se mi práší od klávesnice. Normálně mi i buší srdce vzrušením. Vím, že lžu a stydím se. Co když to prokoukne? Souhlasí, žádné velké protesty se nekonají. Divné! Co když něco tuší?!?!?!?!?

Dohodli jsme se, že pošlu zvací mail na zbylé mušketýry. 
Klik a mail je pryč.

Kluci odpovídají kladně. Nejtěžší úkol splněn - Honza bude tam, kde ho chceme mít a kdy ho tam chceme mít.

5. kapitola
Rozjíždíme přípravu dárků. Napadlo mě, na základě jeho příhody z Ameriky, dát mu padesát párů běžeckých ponožek... Ovšem, chudák, kam by jich tolik nacpal? 

Přilítne návrh udělat fotoknihu. Jen z fotek z blogu. Jen z některých fotek. Nakonec je z tohoto nevinného návrhu několikadenní vyzobávání milníků a postřehů z celého blogu. Rozdělujeme si s Richardem Strouhalem úkoly, padá na mě rok 2011-2013. Probírám se třemi lety Honzova života. Jeho běžeckého života. Všedního života. O některých zásadních věcech píše tak skromně a okrajově, že je těžké zachytit je.

Po dvou dnech Richard píše: ... Honza toho nejen hodně naběhal, ale i hodně napsal ... už mi z toho šibe .. :o))

Rozšiřujeme termín odevzdání o dalších pár hodin. Nebylo by lepší jít si raději zaběhat? CTRL+C, CTRL+V, CTRL+C, CTRL+V, CTRL+C, CTRL+V, CTRL+C, CTRL+V... Taky mi šibe. Ale Honza nám za to stojí!

6. kapitola
Maluju návrh dortu pro cukrárnu. Plním obdélníček dvanáctkami. 12 12 12 12 a ... 17. Nevím proč. Skartovala jsem papír a maluju to znovu. 12 12 12 12 a .... 17. Jsem asi magor. Raději to udělám v PC pomocí CTRL-C a CTRL-V. V této disciplíně jsem od včera přeborník.


Nakonec vypadal takto:



7. kapitola
V pondělí se strhla v našich mailech šílená lavina - řešíme hlavní dárek.

Vlastně to začalo už o víkendu, kdy Ďuri navrhl čelovku. Slunéčko naprosto bezelstně šlo za Honzou se slovy: Já teď budu běhat ve tmě, co bys mi doporučil?, a dostala dlouhou přednášku i s praktickými ukázkami a popisem všech čelovek, které Honza vlastní. Účel však splněn, mohla poreferovat, že čelovky má čtyři, lepší či horší.

V pondělí se tedy na vyšší úrovni (noční a dálkoví pobíhači) řešilo, zda Ďurim navržená čelovka odpovídá vysokým nárokům ultramaratonce. Když už to bylo víceméně schváleno a odsouhlaseno, přišel odkudsi návrh, pořídit mu hole... Další 50 mailů se tedy točilo kolem holí karbonových, hliníkových a francouzských.

Richard má nový úkol. Jistě je rád, protože klikne maximálně třikrát :o))

Sladkou tečku tomu na konec dal Sudetský Veverka, který si vzpomněl, že do hospody mají vejít s písní na rtech a poslal verše od Machyho, aby se tyto doplnily o další sloky a společně se básnička nacvičila... :oD

Co básnička - Pražský Veverka chce vzít kytaru...!

8. kapitola
Volali mi z dortů. Vůbec nepochopili, co po nich chci. Přitom úkol zněl jasně: dort, placka, dvanáctky, fotka. Co na tom kdo nechápe? Ale hodný pan majitel se mnou tak dlouho probíral mou vizi, až jsme se dohodli. Nevím ale, zda si prosadil svou, nebo přistoupil na mou. Hlavně že v pátek bude dort hotový a dokonce ho zavezou do hospody. Alespoň že tak.

9. kapitola
Přibyl další mlčenlivý účastník. Bolí už mě břicho z toho tajnůstkaření. Adrenalin by mohlo být mé druhé jméno. Když přijde mail od Romany, který začíná RH, což při letmém pohledu začíná jako mail od Honzy který má HH, normálně se mi sevře žaludek a klepou se mi ruce. Máme to prý všichni. Všichni se bojíme, že to nějakým způsobem praskne a naše snaha přijde vniveč.

10. kapitola
Kruh příprav se pomaličku uzavírá. Je domluvený dort, je domluvená hospoda, dárky objednané, pokyny pro účastníky zájezdu rozeslané, jsou připravené hnědé podšálky...

Je to divný, ale i přesto, že akce je opravdu velmi tajná, pořád se hlásí lidi, že by byli rádi u toho. JAK JE TO MOŽNÉ? Jestli mi napíše Honza, že se doslechl..., má mě Martin u sebe na stole. Studenou samozřejmě.

Abych se uklidnila, dala jsem si vaječňák.

Zabral do té chvíle, než napsal Evžen:
Teď mi přišel mail od Honzy mezi mailama s Tebou. Hele, asi 3 vteřiny jsem měl skoro infarkt, jestli jsem něco v odesílání nezvoral.:-) Chápu, jak Ti asi občas je. Vydrž, ještě dva dny a 5 hodin

Po půlhodině resuscitace, kterou mi poskytly holky v práci, jsem si mail přečetla znovu a pochopila, o čem přesně píše! V první moment mi z toho vyšlo, že Honza mu přeposlal celou naši SEKRET korespondenci!

Dala jsem si třezalku.

11. kapitola
Den D. Ještě že, protože déle by se to nedalo vydržet. Je fakt, že včera už byl klid, maily utichly, dárky dorazily, lidi jsou natěšení. 

Ráno jsem si u Honzy ověřovala, zda ta dnešní hospoda vůbec platí. Odpověď mě totálně zrušila. Smála jsem se jako už dlouho ne (když nepočítám včerejšek, kdy David napsal do oběžníku, že na sraz přijde s cedulkou: Jsem pro styk).
Takže odpověď zní:

pocitam s tim!!!
samozrejme muzu i drive..
ovsem.. musim kolem 8 odejit..
D. je nemocna, a Deri bude cely den sama:)

Vážně si myslíš, že půjdeš v osm venčit Deri? LOL LOL LOL (to byla má myšlenka, ne písemná reakce). Ve skutečnosti jsem odpověděla, že to nevadí, že chci být taky brzy doma... ;o)

Až mě z toho rozčilení zebou ruce!

12. kapitola
Do hospody jsem jela s patřičným předstihem. Potřebovala jsem si ověřit, že personál opravdu pochopil, co jsem domluvila po telefonu, čili že je to akce tajná a slovo tajná, že nesmí před prvními příchozími vůbec vyslovit, neb jeden z nich bude ten, pro nějž se akce pořádá. Ano, přesně jako je tato věta krkolomná a zamotaná, tak přesně krkolomně a zajíkavě jsem jim to tam vysvětlovala. Zdálo se, že nechápou skoro nic. Ale když jsem do vysvětlování zapojila i ruce, nakonec jsem se domluvila.

V zadní místnosti byly připraveny stoly s cedulkami Rezervace. Dva dlouhé byly připravené pro nás a jeden menší pro někoho, kdo měl dorazil v 19 hodin. A ten se mi náramně hodil pro můj záměr - posadit Honzu zády ke vstupu. Strategicky jsem obsadila místo u stěny, po mě příchozí Luboš si sedl naproti a když dorazil Honza, zákonitě musel obsadit místo v čele stolu - ale zády. Výborně.

Ve chvíli, kdy dosedl a objednali jsme si tatarák, bylo tak nějak jasné, že to může dopadnout už jen dobře. Pokud něco tuší, je to vážně PAN herec. I přesto jsem ale stále byla nervózní a pořád běhala na záchod. 

A pak... konečně...s písní... vešli všichni gratulanti. 

Honza zrovna něco vykládal. Místnost se pomalu plnila lidmi. Přišli potichu, takže Honza o nich vůbec nevěděl. Začali zpívat ... No a už to jelo... Asi to nejsem schopná popsat. Prostě si představte naprosto vykolejeného Honzu, kterému všichni přejí, dávají mu dárky a on do toho neustále hledá Slunéčko a pokládá jí dokola pořád tu jednu otázku: Tys o tom věděla?! Tys o tom věděla?! No, byl krásně zmatenej :o)) 

Po předání dárku přišel přípitek, který pronesl David a pak už se zábava patřičně rozjela. Celý večer byl báječný. Přišli úplně všichni pozvaní (až na zahraniční dopisovatele a Budějovickou buňku - tři maratonci, kteří si vzali za své: V Budějovicích by chtěl běžet každý...).

Drobnosti:


Styčný důstojník David byl pro sraz gratulantů patřičně vybaven :o))


Bonbony ode mně


Renata vyrobila pro Honzu jeho vlastní voodoo-figurku





P.S. Mám pocit, že ponožky nakonec nedostal ani jedny, ale fidorek si odnášel 54

15 komentářů:

Advid řekl(a)...

Krásně sepsáno.

Jen doplním, že den předem Leona vyplašeně psala, že okna ze sklepa vedou na chodník před hospodou a nesmíme tedy hlučet. Tak jsem všechny účastníky pověřil výrobou cedulek a hodně jich cedulku opravdu mělo. :-)

V 17.45 už jsme byli skoro v plném počtu, ale ještě jsme chvíli počkali na Veverku (pletou se mi
:) a pak jsme se vyfotili a ostatní si nacvičili píseň. Vznikly trochu zmatky na téma jaké sloky a jakou verzi vlastně zpíváme (já uměl tu od Digiho, al vyhrál origunál :))

Během nácviku jsem v tichosti vnikl do hospody s pocitem tajného agenta a vyžádal si dort. Jen co jsem ho vyndal z krabice, slyšel jsem na schodech tichý šelest. Zbývalo jediné - splnit misi. :D

Potichu jsme se přiblížili k Honzovi zezadu a zbytek už víte. :)

P.S. Žádná okna ze sklepa na chodník nevedou. To už jen Leona měla stihomam. :-)) A navíc je podle Sluníčka Honza - cituji: "Hluchý jak poleno. " :)

Leona Pulec řekl(a)...

S laskavým svolením Slunéčka:

Moc dík!! Bylo to naprosto dokonalé!!!

Že nevyjde Honzova představa, jak v 8 večer venčí Deri,jsme věděli všichni.Já si zas mylně myslela,že pojedeme domů půlnočním metrem:).Domů jsme jeli v 1 v noci taxíkem a já mu pak do 3!!!!!!! musela předčítat maily z iPhonu a odpovídat na dokola se opakující " a co napsal? ....a co napsala?....:)))) Celé moje převyprávění uplynulých 14 dnů pak Honza opakovaně (aspoň 50x :)))) ) přerušoval duchaplným "já tomu pořád nemůžu uvěřit" případně " ono mi to pořád nedochází" a " já když jsem vás tam najednou viděl- tak jsem si říkal, co tu všichni dělají, a tolik lidí najednou a já je všechny znám"!
A v 9 ráno už jsem vesele instalovala "sbírku darů" pro památeční foto a Honza mi to, co jsem naaranžovala, zase bral a "kochal se".

Takže ještě jednou díky všem! A víte vy co? Já se vlastně na ty běhy v terénu s hůlkama temnou nocí s čelovkou na hlavě děsně těším!d.

AprilRuns řekl(a)...

Leono, to byla teda poradna Zimni vyzva! Z tech hromadnejch emailu se klepu jeste ted, na dalku. Predpokladam, ze ted prinejmensim balis kufr do lazni (na srdce jsou Podebrady), aby ses z toho trochu sebrala. A dekuju tobe i vsem spoluorganizatorum!

12HonzaDe řekl(a)...

Vsichni!!!

Jsem dojaty na uroven 12!!:)
Opravdu, jsem jednak nic netusil, ale byl jsem (jak bylo zcela evodentni) uplne mimo.. Kdyz se tam objevilo hafo lidi a ja je vsechny znam, koukam Veverky, David, Jitus.. a zacinaji zpivat skal a stepi.. Tak si rikam chytre:).. aha.. neco se slavi. ale co??? :)
Bylo to uplne mimo cas a prostor, tam kde konci realita a zacina sen.. Uplny Hollywood!!!:)
Moc diky, jste naprosty jednicky! Vsichni! Ovsem ty, jako tradicni hybatelka si zaslouzis jeste tu hnezdicku!:)
12:)

Richard Strouhal řekl(a)...

...mám pocit, že takové "šílenosti" se dějí jen kolem Honzi a kdo je mu poblíž je tím také smeten...:-) Jsem rád, že jsem byl poblíž :-)
RS

Jitka Sečková řekl(a)...

To je taaaak krasny a skvěle napsaný. :) úplne jsem to prožívala s vámi. Gratulace Honzovi. ;)

Iva řekl(a)...

Souhlasím s Richardem - vyskytovat se kolem Honzy, to je zážitková tsunami..jsem ráda, že mě ta vlna tentokrát taky smetla :)

Martin VP řekl(a)...

To je tedy raport, čtu si to několikrát abych si to ještě chvíli úžíval. Tu kytaru nakonec syn odnesl ale i a capella myslím že to byl hodnotný pěvecký vstup :)

tucnak řekl(a)...

no tu partyzánskou ne a ne vyhnat z hlavy :)

Leona Pulec řekl(a)...

April: ne, jen jsem si zaběhala a jsem v pohodě :o)) No a taky jsem měla tu rulandu a dort O:o))

RS: rádi jsme tě poznali. Tvé zásluhy na akci byly nemalé a moc ti děkuji, že ses do toho všeho tak pustil a zařídil jsi oba hlavní dárky včetně zabalení!

12: no, muselo to napadnout mě, protože se nemůžu účastnit žádných vašich ztřeštěných oběhů, seběhů a výběhů. Do hospody trefím :o))

Jitka: dojemné to bylo :o)

Leona Pulec řekl(a)...

Martin: zpívali jste krásně! V reportu chybí ty naše maily, ale to už by byl vážně román na pokračování :o)

Tučnák: hele a víš že já si to taky notuju? :o))

Iva řekl(a)...

Leo, stihli jste se vůbec-než jsme přišli-dostat k tématu Krize psaní?Každopádně jsem ráda, že jsi psát nepřestala..to by byla prostě věčná škoda :))

Leona Pulec řekl(a)...

Mám Ivo pocit, že mluvil jen Honza. Já byla rozrušená. No a kromě toho - krize pominula ;o))

Renča řekl(a)...

Je to krásný a dojemný i takhle z raportu na dálku :)

ll řekl(a)...

Krásně si to napsala a bylo super se te akce zůčasnit i z druhé strany barikády :)