Střední věk

Nej běžecká bunda - NIKE Cyclon

je tu. Už patřím oficiálně mezi střední generaci a mohu tak v klidu tvrdit, když bude nejhůř, že mám krizi středního věku a ať mi tím pádem všichni vlezou na záda. No, to by mi vrozená slušnost nedovolila. Ale své chmury za takovou krizičku občas schovávat můžu. Ve středním věku mě přivítala bunda NIKE cyclon (o které jsem snila) a nové kolo (o kterém jsem ani nesnila).

Bunda v první chvíli vypadá jak dětská pláštěnka. Takové malé roztomilé nic. Jak říká reklama: Jen nic je lehčí. A má pravdu. Test ovšem v nedohlednu, protože pařit se v těch vedrech v bundě, to bych nemusela přežít. Ale nějak se nade mnou počasí smilovalo a jeden večer se lehce ochladilo a lilo. Tak jsem vyrazila. Čekala jsem, zda bunda splní očekávání - že bude sedět a že nepromokne. No a že mi třeba bude i slušet. Což neposoudím. A normálně - do puntíku splněno. Běžím si a nic mi nepřekáželo. Nic nevydávalo zvuky. Nic se mi nikde nehrnulo. Dokonce i kapuce prostě seděla na hlavě tak, abych byla v suchu. Byla jsem nadšená. Pak pršet přestalo, oteplilo se a já se pomalu začala škvařit ve vlastní šťávě. Takže jsem jí sundala a uvázala jí kolem pasu. A opět - ani se nehnula. Já mám s běžeckými bundami jen ty nejhorší zkušenosti, proto když už jsem běhala v dešti, tak leda s čepicí, protože bunda jako taková mi vadila - takové ty zvuky a to jak se mi motala kolem těla... No, takže Cyclon můžu vřele doporučit.

Dámské kolo :o)

Test kola jsem také musela odložit, přišla mi do toho oslava, ale jen bylo po všem, vyrazila jsem. No o kole toho moc nenapíšu, prostě kolo, no :o) Šlapu a jede, nešlapu, jede taky. Nebo zastaví. Po rovině frčí jedna báseň a hezky se naklání v zatáčkách (sofistikovaný popis jízdních vlastností, že?). Nemůžu si úplně zvyknout na řazení, přijde mi, že jsem víc sžitá s tím minulým, ale třeba si zvyknu. Nejvíc mě dostala jedna kamarádka, která se na něj podívala a povídala: TY máš dámské kolo? Nevím, co je na tom divného, když má žena dámské kolo. A co jsem tak zkoušela pánské, z toho mě bolí všechno, hlavně břicho a záda. Takže ano, JÁ mám dámské kolo :o))

Myslela jsem, že na něm pojedu delší trasu, která na mě čekala o prodlouženém víkendu, ale vyšlo to na to staré. Staré, ehm, je mu jen pět let, takže je to ještě předškolák.

Veselé budky pro unavené sportovce

Co začala horka, tak trpím. Jsem pořád ulepená, schvácená, běhat nemůžu, ale kolo, kolo to mi jde. A tak jsme se vydali podél Labe na Mělník. Od Lázně Toušeň vede nově upravená cyklostezka, sice než až do cíle, který jsme si určili, ale dojelo se po ní v pohodě až do Kostelce nad Labem. Byla jsem - jak jinak - nadšená. Fakt to tam jelo samo. Rovina, skoro nikde nikdo, akorát v místě, kde byl nejužší průjezd si to zrovna šmrdolili dva důchodci a při předjíždění mě málem sejmula větev. Občas se objevila roztomile pokreslená budka, takový plácek pro děti nebo unavené cyklisty či bruslaře, kterých snad bylo víc jak lidí s kolem. Labe bylo plné leknínů, kachen a rybářů. Opět idilka.

Z Kostelce to bylo docela dobrodružství, cesta byla rozbahněná a po deštích tak trochu nesjízdná, tak jsme museli po silnici. Samozřejmě frčelo jedno auto za druhým, ale přežili jsme. Labská stezka je pohodová, spíš pro děti, ovšem ten krpál k mělnickému zámku, to bylo něco. Ufff. Musela jsem fotit soutok a zámek a nějakou mříž, aby to nevypadalo, že nemůžu ;o)

Zpět jsme nejeli podél vody, ale po nějakých terénních vlnkách. Tam jsem měla vážně dost. Nehnul ani lístek, slunce nemilosrdně pražilo a vycucávalo z nás vodu, ehm, spíš život. Pak u Labe to zase bylo super. Ujeli jsme 90 km s malou pauzou na oběd, ale někde jsem Edu občas vypnula, takže zachycených mám o něco méně. Naštěstí jsem měla záložní měřidlo ;o) Záznam vypadá roztomile - uprostřed roviny se tyčí hrad :o)

Labská stezka, Lázně Toušeň - Mělník a zpět

Další den jsem regenerovala, čti: neustále spala a četla, takže na další výjezd jsem byla připravená až zase v sobotu. Ovšem to už jsme nezkoumali Labskou stezku, nýbrž středozemí. Bylo mi děsně nepohodlně, unaveně a nechtělo se mi vůbec šlapat. Pořád jsem se oháněla svým středním věkem, ale bylo mi to prd platný - makat jsem musela. Přitom je to trasa, kterou si dávám jen tak po obědě, abych se projela, ale tentokrát mi prostě nesedla.

Polabí

Lysá nad Labem - Benátky nad Jizerou - Milovice

Když to vezmu kolem a kolem, hezky jsme se projeli. Spálila jsem si záda a nějaké kalorie a hlavně jsem si psychicky odpočinula (fyzicky nepíšu, abych příště nemusela jet 2x tolik...). Takže jo, i ve středním věku se dá sportovat. Možná to v pohodě dotáhnu až do raného stáří :o))

Nějak to gůgl zlobí a jakmile dám obrázky do textu a ještě to zarovnám do bloku, text podtrhne a podbarví. Vypadá to samozřejmě hnusně, ale nevím, co s tím... :o(

 *

Polabí