neděle 24. června 2012

Olomouc je nej!!!!!

Ne, nezaběhla jsem osobák. Byla jsem ráda, že jsem ve zdraví doběhla do cíle. Vlastně jsem skoro neběžela, byl to spíš takový pochod smrti, jak to nazvala Hanka, ale stejně to bylo úžasný. 

Vše začalo někdy ve středu. Napila jsem se ráno kafe a jedním zubem mi projela šílená bolest. Rozumbradové kolem se shodli, že když zub reaguje na horké, je to vždy průser... No, tak jsem tedy pila kafe vlažné a byl klid. V pátek ráno ale klid nebyl, zub se hlasitě a bolestivě dožadoval mé pozornosti. Zklidnila jsem ho pilulkou. Ale navečer se bolest rozjela do neuvěřitelných rozměrů. Ležela jsem u televize s mozzarellou na tváři a tiše úpěla. No, mohla jsem jet na pohotovost, ale přišlo mi, že tam by se se mnou nepárali a zub by mi rovnou vytrhli. Raději jsem si dala další prášek, dvě bezinkové vodky a do pusy jsem si nacpala hrst hřebíčku. Totálně oblbnutá jsem si šla lehnout a prožila jakžtakž pokojnou noc. Pokojnou do té míry, že jsem o bolesti sice věděla, ale dalo se to přežít.

Večer jsem si tedy nestačila nachystat ani nic, takže ráno jsem zmateně pobíhala po bytě a dávala dohromady jakési zavazadlo. A hlavně výběr oblečení na cestu. Usoudila jsem, že krátké tepláky, běžecké boty a sportovní triko jsou na takový výlet vlakem dostačující. I Sára byla oblečená podobně - sportovně. Asi v půl jedenácté jsme nahodily batohy na záda a vyrazily vstříc zážitkům. Na Florenci k nám najednou přistoupila modelka s kufříkem na kolečkách, dlouhé lněné kalhoty, svůdně upnuté tílko s kytičkou na ramínku, z řemínkových sandálků čouhaly nalakované prstíky ... No fakt nám chvíli trvalo, než jsme zjistily, že je to Martina. Dle oblečení by asi nikdo nehádal, že jede kamsi sportovat. Vysvětlila nám celkem logicky, že jak dělá v té bance, tak vlastně vůbec nevěděla, jak se má na takový výlet obléci :oDDD

Chápete? Růžový záchod! A jak jsem tak pózovala, najednou se rozrazily dveře a z budky vyběhla... chlap! :oD
Cestovaly jsme RegioJetem, naprosto neuvěřitelně komfortní vlak a jízda, na záchodě orchidej a čisto. Já si chladila tvář lahvičkou s rumem a nebylo mi zrovna do nějakého hlaholení. V Pardubicích přistoupila ještě Jana, takže jsme byly kompletní a ta pravá jízda mohla začít. 

V Olomouci jsme si nejdříve vyzvedly věci, pak jsme šly na oběd a hurá na pokoje. Holky se účastnily Rodinného běhu, tak jsem se omluvila a místo abych je doprovodila, šla jsem si lehnout, aby mi bylo líp. A kupodivu bylo. Nespornou výhodou našeho penzionu je, že je kousek od náměstí a můžeme se tudíž ke startu vydat až takřka na poslední chvíli. Nijak extra jsem se na běh netěšila. Člověk už pozná, jak na tom je, kdy se bude trápit, kdy se mu poběží skvěle. Aniž bych to tedy nějak moc řešila, byla jsem připravená prostě si trasu odběhnout. Na nějaký super výkon jsem s ohledem na své současné pobíhání, probdělou noc  a vysoké teploty ani nepomyslela

Na startu jsem potkala Barborku (chtěla mi dělat vodiče na dvě hodiny :o)), a pak si v koridoru povídala s holkama, s Hankou a Alenou. Trocha rozptýlení a bum - běh začal.

Běžela jsem nad očekávání v pohodě. Byl příjemný chládek, písničky duněly. Kolem mě se hnaly davy lidí dopředu, ale strhnout jsem se nedala. A hlavně - zub najednou vůbec nebolel. Vyběhli jsme na okruh a tam to začalo. Slunce se do nás opíralo v plné síle, lilo ze mě, lilo ze všech. Na občerstvení jsem si do bot nalila vodu, protože mě neuvěřitelně pálila chodidla. Pak jsem si dala trochu gelu. V ten moment jsem ucítila nutkavou potřebu. Ještě jsem netušila, kudy přesně to vyjde, ale bylo to hrozný. Silou vůle jsem se zpacifikovala a pokračovala. Můj výkon se začal propadat do mínusu. Šla jsem, měla jsem mrákoty a vůbec jsem nemohla. Probrala jsem to zleva zprava a usoudila, že to ukončím. Na druhé kolo jsme neměla.

ještě je mi hej...
A tak jsem běžela a těšila se na náměstí, jak proběhnu bránu a skončím, jak se půjdu vysprchovat a už nebudu muset vůbec běžet. Přibíhám, ale na křižovatce před náměstím stál dobrovolník a ukazoval rukama doprava. Volal: Druhé kolo! Druhé kolo! Povídám: Druhé kolo? Musel si myslet, že jsem magor když se tak blbě ptám, ale trpělivě opakoval: Ano, druhé kolo. A já jak ovce prostě běžela dál to druhé kolo.

Na desítce seděly holky a fandily mi. Sára se mnou chvilku běžela, ale rozčilovalo mě to, tak jsem jí poslala zase zpět (byť jsem jí sama řekla, ať se mnou kousek běží). Jakmile se odpojila, odpojila se i mp3!!! Má černá můra - běh bez hudby. Myslela jsem, že se zabiju. Bez písniček dalších jedenáct kilometrů? To bude fakt něco. Ale běžela jsem. Příjemný jogging podvečerní Olomoucí, se skvělým publikem, úžasnými fanoušky. Díky tomu, že jsem neměla ucpané uši jsem slyšela, jak se fakt snaží. Jeden vilný stařík volal: To je figura! To musíte dát s takovou figurou! Cha, zřejmě nějaký příznivec slovanských plných tvarů. Ale bylo to milé. Nějaké paní zase volaly: Jsi úžasná, jsi skvělá. Musíš být na sebe pyšná, když takhle běžíš! Ještě kousek.. No to se přiznám, že jsem měla slzy v očích, protože jsem si v té chvíli o sobě nemyslela, ani že jsem dobrá, ani že běžím.

Trochu mi to připomínalo Pardubice - liduprázdná ulice a v ní se plahočím já. Volno přede mnou, volno za mnou. Na občerstvovačce stála řada dobrovolníku, všichni drželi kelímky a volali: Tady je nejlepší voda! Tady je ještě lepší. Tuhle si vezměte.. Prostě komfort - celá řada kelímků jen pro mě samotnou :oD 

Letová fáze v cíli :oD
Musím uznat, že bez těch sluchátek to bylo zajímavější. Za prvé jsem slyšela, co mi kdo kolem říká a za druhé jsem si zvolila tempo, které mi v tu chvíli sedělo. Pomalu a jistě jsem se přesouvala k cíli. Slunce zapadalo, na obzoru byly krásné červánky, vpravo od nich srpeček měsíce, kolkolem ticho. Romantika letního večera. A jak jsem si tak cupitala, začala jsem dobíhat lidi. Dobíhat a předbíhat. Asi na 18tém km jsme si najednou uvědomila, proč asi mi mp3 nejde a začala jsem to řešit. A hle, zase šla. Sice jen tři písničky a dost rychlé, ale táhly mě do cíle. V parku čekaly holky, přidala se ke mně Martina aby mi dělala společnost, ale i tu jsem poslala pryč, protože jsem potřebovala být sama. Ještě jsem dotáhla pár lidí a byl tu cíl.

V cíli si se mnou pleskli dva kluci a já šla tak trochu mimo sebe pro medaili. Stojím u nějaké paní, ta žvýkala jablko a k předávání medaile se nějak neměla. Povídám: Nevypadám snad, jako bych právě doběhla? A ona se smála a kroutila hlavou. No, nakonec mi jí dala :o)) 

Úplně mrtvá po jídle...
Byla velmi, velmi vydřená a když si vzpomenu na ten úsek mezi 5-8 tak bych nevěřila, že jí získám a že závod dokončím. Nesmutnila jsem, necítila jsem žádné negativní pocity i když ten výkon za nic nestál. Ale ty lidi kolem, ta atmosféra, kterou vytvořili jak dobrovolníci tak fanoušci, to mi stačilo. Proto za rok zase pojedu a zase se budu s tratí, a hlavně se sebou, prát. Mě nejde o časy, i když nějaký lepší jako bonus je vždy super.

Pak jsme ještě zašly na večeři, já si dala úžasnou česnečku, dvě kofoly a kousek palačinky. Dala bych si celou, ale najednou jsem měla záklopku a nepolkla už ani sousto. Dlouho do noci jsme se pak se Sárou na pokoji čemusi smály. No čemusi. Stačilo říct: Und! Und.. a byly jsme v křeči :oD


Domů jsme zase jely žlutým vlakem, daly si bohatou snídani, kafe a opět jsme se smály hláškám pana Septima. Krásných dvacetpět hodin. Krásných...

16 komentářů:

Summer řekl(a)...

Mam teda opravu (k necemu se radsi ani vyjadrovat nebudu:D): nebyl to RUM, ale UM :)
A fakt uzasny vikend :)

Advid řekl(a)...

Leono, my se s Majkem trápili s tebou. :-))

Leona Pulec řekl(a)...

Sum: na fotce je jasně vidět, že nekecám ;o))

David: To se mi těžko věří. I když... :o)

12HonzaDe řekl(a)...

Tobe se taky vzdycky zadari nejaka silenost!:)
Mozna dobre, ze spolu nejezdime na zavody, to se bojim pomyslet, co by se mohlo stat..? Prevrat? :)
MSF! At se dari! 12:)

K. G. řekl(a)...

Leono, gratuluju!

Advid řekl(a)...

Leona: Věř mi. :-) Maraton s průjmem a křečemi byl plnohodnotnou alternativou tvého půlmaratonu bez sluchátek. :D Tím nechci nijak snižovat tvůj výkon.

Mimochodem, Majk myslel, že může sluchátka mít a na triatlonu se to nesmí, tak z toho by celej špatnej. :-)

R V M řekl(a)...

Já se snad musím do té Olomouce příští rok vypravit taky :-)
Jinak SUPER, že jsi doběhla. Přeju dál, ať se daří i v přípravě na maraton..

ll řekl(a)...

Krasne ste si to uzili A to že ti nechtela dat medajli ty se diviš když vypadaš jako bys šla z nakupu nebo od kadeřnice :)) Musíš do toho běhu příště dát víc aby to vypadalo :)))

Anonymní řekl(a)...

..prostě "nevíš, jak se vzdává"...Tak ať to tak zůstane!Gratuluju.Megatr

Renda řekl(a)...

Ano,neopodstatněný smích, první známka závislosti (na čemkoliv) :-)

Anonymní řekl(a)...

Zdarví a moc gratuluju!
A trošku závidím... Nepřihlásila jsem se, protože jsem měla odjíždět na týden do svých milovaných Tater. Po tvém holčičím závodě jsme byly s Kamčou další týden v Kolíně (7,5 km), za další týden v Nové Vsi u Kolína (8 km) a pak minulou středu Běh olympijského dne na Monaku, Slatiňany. No a tam jsem v lese při seběhu z kopce brkla, švihla sebou a zlomila si ruku v lokti! Takže teď mám na 6 týdnů sádru a černočernou depku - žádné hory, žádný běh :-(
Monika

Leona Pulec řekl(a)...

Tak, omlouvám se, já byla nějaká mimo (taky jsem trochu slavila - ne tedy výkon, ale čísi narozeniny... :o)) takže se pokusím všem odpovědět:

12: A víš že jsme o tobě mluvili v tom smyslu, že na takovéhle závody nejezdíš? Takže by to byl fakt převrat, kdybys jel ;o) Opožděně přeji vše nejlepší k svátku

K.G. Díky. Bylo to o vůli :o)

Advid: Vůbec nesnižuji vaše utrpení :o)

R.V.M. A víš že tam byl člověk, co ti byl podobný? Ještě jsem si říkala, žes někde psal, že je to daleko takže to asi nejsi ty. Rozhodně to za rok přehodnoť ;o)

ll: Většina fotek je z předstartu :oDDDDD

Meg: A já ti už měla tak super nadpis v hlavě: Tak jsem to dala - čili vzdala :oD

Renda: Jednou jsem jela s nějakýma puberťačkama, a těm přišlo děsně vtipný slovo šála. Pokaždé, když to někdo řekl, propukly v hurónský smích. Už chápu proč :oDDD

Moniko, hlavu vzhůru. Je to sice na prd, ale najdi si nějaké pozitivum: můžeš si třeba číst. Držím pěsti, aby se to rychle a dobře zahojilo. Teď si chvilku odpočineš a pak se běžecké tabulky otřesou v základech! ;o)

1bubobubo řekl(a)...

Gratuluji Leono, pěkný výkon. Článek jako obvykle super a k němu i krásné fotky. Není nad to si závod pořádně užít :-), jen doufám, že zuby už nebolí. Vzpomínal jsem na vás, co jste běželi v sobotu a pak jsem si horko do sytosti užil v neděli v Novém Veselí :-)Tam mi poprvé v životě na závodě zakázal pořadatel běžet s MP3, tak že jsem dopadl jako ty - užíval jsem si běhu :-)))

Leona Pulec řekl(a)...

Bubo, nerada přijímám gratulace za takový to nevýkon... Když si vezmu, co každý z vás dokáže, ať je horko, mráz či vám něco je.

P.S. Už chodí spamy - nahé celebrity, nabídka viagry apod. :oD Asi dám zase robotí kontrolu ;o)

Kopretina řekl(a)...

Lei, tak nemám gratulovat? :-)
Ne, ne, blahopřeju, protože jsi to nevzdala a běžela jsi, i když třeba jiný by to třeba zrovna kvůli těm zubům zabalil. Překonalas slabou chvíli a šla si dál.... a nakonec doběhla do cíle, užila sis to - takže, jsi vítěz.A ještě jsi to takhle skvěle pro nás sepsala. Díkes za motivaci:-).

Leona Pulec řekl(a)...

Tak jo Jani, děkuji :o)) Je pravda, že jsem vlastně ani nechtěla jít na start, ale pak když je člověk v tom expu a má ten svůj batoh a číslo, tak mu to prostě nedá :o)