Cooperův test

zná asi každý: to se běží 12 minut co to jde a dle uběhnuté vzdálenosti člověk zjistí, jak na tom se svou kondicí je.

Už dlouho jsem si ho chtěla zaběhnout, ale nějak pořád nebyl čas. Teď mám takové nějaké běžecké volno, dobírám léky, běhám jen tak relaxačně, abych to nezapomněla, a protože jsou venku ideální bežecké teploty, vypravila jsem se včera na ovál, abych to zkusila. Vím, že moje fyzička je teď velmi slabá, od Vídně (18.4) jsem běhala jen málo neb zdraví neslouží, a právě proto jsem do toho šla. Abych, až mi bude líp a budu rozběhaná, si mohla udělat srovnání.  Sice jsem všude narazila na varování, že test mohou absolvovat jen zcela zdravé osoby, no ale kdo je dneska úplně zdravý, že?

Vlastně jsem ani nevěděla, jak se k testu postavit, jakou zvolit strategii, takže jsem se jen rozklusala, protáhla svaly a zmáčkla Edu. Pak jsem kroužila a kroužila, píchalo mě v krku, v uších, chrčela jsem jak v posledním tažení a nadávala si. Mohla jsem skončit, ale to bych pak neměla potřebný údaj.

Doma jsem si stáhla data a třásla se, abych nebyla úplný poleno, protože dostat se třeba do skupiny Velmi slabá, to bych šla rovnou do Švadlenky pro vyšívací přízi. Ale tak hrozně na tom nejsem jak ukázal Eda - uběhla jsem celkem 1.960 m. Na ženu v mém věku zdatnost Dobrá. Od Vynikající mě dělí 291 m, od Velmi dobrá 140 m.

Jsem ráda, že jsem žena, potažmo starší žena, protože třeba u mužů by tento výkon s odřenýma ušima prošel jen těm ještě starším než jsem já. A těch už zase tolik není :o) 

Na podzim zkusím zaběhnout opravku, protože komu by asi tak stačilo označení Dobrá....