Občasník - 2.

Další tři týdny uběhly jak voda, ale pokud se ohlédnu, přešlapuju pořád na místě. Tedy spíš se neustále kloužu na místě (né, běhátko né, nikdy, nejsem 12Honza, tedy chtěla jsem říct: nejsem blázen :o)

A co že jsem tedy dělala:

4. týden
NIC, angína

5. týden
- 1. - 3. trénink - ještě angína
- 8 km, fartlek: 8,5 km
- 15-21 km: 18 km
celkem: 26,5 km

6. týden
- intervaly 3x1200 m: Nějak moc to klouzalo, dokonce jsem s sebou sekla, takže jsem si jen běhala různě dlouhé rovinky - 3,6 km
- 8 km: 8,46 km
- 3-3-3 km: dost náročné s ohledem na podmínky. Když už někam doběhnu a měla bych přejít do rychlého běhu, stojím většinou na úpatí kopce. Šla jsme se kouknout na ovál, ale ten spí spánkem spravedlivých a nedá se na něj ani stoupnout: 8,9 km
- 8 km fartlek: dala
- 18-24 km: 21,3. Můj čtvrtý půlmaraton v čase mého prvního, ale s úplně jinými pocity. Prostě jsem běžela a běžela a poslouchala písničky. Některé úseky tedy vpravdě dovolily jen obezřetnou chůzi, jednou jsem si musela odskočit a hlavně jsem první desítku velmi bojovala s flaškou na pití. Nevím proč jsem si myslela, že dvě lahvičky jsou málo a vzala jsem si půl-litrovku. Bože, jak ta mi překážela! Asi po 3 km jsem jí dala do sněhu, že si jí pak vyzvednu a než jsem se vrátila, tak jsem v ní měla ledovou tříšť! Každý lok jsem pak předehřívala v puse aby mi do žaludku nepadla kostka ledu. Toto jsem zopakovala ještě jednou a pak jsem flašku prostě zahodila s tím, že to nějak přežiju. A přežila. Po doběhu jsem si udělala rychlou česnečku (rozetřený stroužek česneku se solí + majoránka, po vzoru Peggy jsem si do toho hodila i vajíčko), abych zahnala případné viry a bylo mi blaze. Dokonce jsem ještě normálně uklidila kuchyň. A dnes mě nebolí ani jeden sval, což považuju za velký posun. Asi na 18tém jsem měla krizi a říkala si: Hlavně nechtěj běžet maraton, to by byla tvoje smrt!
celkem: 50,26 km

Zde profil mé trasy: