Hektický závěr ledna

Jak nemoc přišla, tak odešla. Do práce jsem šla dřív než jsem musela, však prášky můžu zapít i ranní kávou, a už jsem se těšila, že jakmile polknu poslední pilulku, vyběhnu si. Na počátku, když mi bylo blbě, jsem smutně přeškrtala dva tréninkové týdny, teď jsem tedy přes čáry luštila, co že mám uběhnout. Našla jsem 8 km v sobotu a 15-21 v neděli. 21, panečku, další půlmaraton! Nařízený čas 126 minut jen vyvolal úsměv na mé tváři. To bych neuběhla ani na suchém ovále v nejlepší kondici, natož na na zasněžených a namrzlých chodnících po angíně.

Sobotní výklus jsem si dala s kamarádkou. Ona nebyla po nemoci, ale po dlouhé běžecké absenci, takže docela bojovala a už po dvou kilometrech mi oznámila, že nemůže a že si to zkrátí. To jsem jí ale nedovolila a tak nakonec uběhla skoro osm. Po běhu mě vytáhla Sára do kina. Vybrat si mezi Avaterem a Sherlockem bylo velmi jednoduché - na misce vah jednoznačně vyhrál sexy Robert Downey Jr. Po dlouhé době film, který mě nadchl, byť nesklidil úplně nejlepší kritiku. Zřejmě jí psali nějací nesexy Robertové :o)



V neděli jsem studovala jednu ze svých hraček a velmi litovala, že nejsem Ječmínek (nebo Renda), který by nejen věděl, na co jsou všechny ty čudlíky, ale ještě by napsal několikadílné pojednání o tom, co to umí a co ne, a co umí blbě a co nejlíp a možná by svou studií překvapil i samotného výrobce. Hračka se jmenuje Garmin EDGE 705 a pořídila jsem si jí v září na kolo. Jenže v září jsem kolo zazimovala a na strojek ne přímo zapomněla, ale odložila ho na dobu vhodnější. Až tuhle jsem si říkala, že když je na kolo, že bych ho možná (snad... asi...) mohla použít i na běh. Vzala jsem si brožurku a úplně mě nadchlo, co všechno umí a že samozřejmě pro běh je také určený. V první chvíli jsem od něj chtěla jediné - záznam trasy a spočítání uběhnutých kilometrů. A tak jsme spolu vyběhli vstříc dlouhému běhu. Pro jistotu jsem si vzala i Suunto, kdybych něco blbě zmáčkla, abych nějaký ten záznam měla.

Ač jsem se na běh těšila, nebyl nic moc. Nejdříve pohoda po sněhu, pak pohoda po asfaltu, ale pak jsem lehce sběhla z cesty, nechtělo se mi vracet a tak jsem v úplné tmě běžela po hlavní silnici. I když jsem byla celkem dobře vidět, raději jsme před každým autem skákala do závěje u silnice a čekala, až přejede. To mě značně vyčerpalo a zmohlo a tak mi bylo jasný, že 21 km neuběhnu ani náhodou, leda by přede mnou byl už jen umetený povrch, což nebyl. Dala jsem tedy jen 18 v příšerném čase, ale plán jsem splnila a to bylo fajn. I z tak krátkého použití Garmina můžu napsat, že:
- má pěkně blbej hrudní pás, docela mě odřel
- v mapě jsme se nevyznala ani když jsem stála před vlastním domem (ale za to jistě nemůže chudák navigátor)
- rozdíl naměřené trasy Suuntem a Garminem byl cca. 180 m! JEN 180 m. Tady je vidět, jak moc dobře jsem Suunto zkalibrovala :o)
- Suunto ukazuje kcal a Garmin kJ. Samozřejmě na číslo 4337 kJ se kouká líp jak na 1004 kcal byť je to totéž :o)

Pak přišlo přetažení do PC a kochání se různými barevnými čárami, zde např. profil trasy



Něco mi říká, že EDGE plně nahradí Suunto a je mi to trochu líto, protože jsem si k němu za ten rok vytvořila velmi silné pouto. S tím si rady nevím, ale určitě se to nějak vyvrbí.

Lednové ohlédnutí:
Mraky sněhu, závod na 15 km, dva týdny s angínou.

Leden v číslech:
Běh: 113,73 km
Nemoc: 20 polknutých tablet atb á 500 mg, sto litrů čaje, padesát obkladů na krk