neděle 21. února 2010

Jak mě lenost potrestala


Na dnešní dlouhý běh jsem se hrozně těšila. Plán 18-24 km se mi líbil a tak nějak jsem věřila, že překonat konečně magickou hranici 21 km by neměl být problém, zvláště když na víkend hlásili oteplení a jasno. V sobotu večer jsem si krátce zaběhala, protáhla nohy, a před usnutím jsem si v duchu probíhala trasu. Tentokrát jsem neměla v úmyslu běhat po sídlišti, rozhodla jsem se běžet na chatu.

Na chatu je to od nás kolem 26 km, čili ideál. Jak jsem tak snila o své trase, došla jsem ve své lenosti k názoru, že běžet od domu do hornopočernického a zelenčského krpálu je zbytečně namáhavé, že se nechám kousek přiblížit, nejlépe přiblížit do Mstětic, odkud je to pořád a pořád z kopce až k Labi a pak rovinka. Viděla jsem se, jak sbíhám nějakou svou nadzvukovou rychlosti zmíněný kopec, přeletím splav a pak klídek piánko doběhnu na chatu.

Ráno jsem to ještě trochu přehodnotila a nechala se nakonec vyklopit na konci Zelenče. Nasadila jsem sluchátka a frrr začalo mé putování.

Počasí se vytáhlo. Sluníčko snad prvně po dlouhých týdnech poslalo na Zemi teplé paprsky, takže to mou dobrou náladu ještě umocnilo. Tedy asi deset minut, než mi začalo být horko k nesnesení, něco jako při loňském PIMu. I odložila jsem jednu z vrstev, uvázala jí kolem pasu a běžela dál. U Labe jsem byla coby dup, krása. Vytáhla jsem Edu (říkám tak svému Garminu Edge) abych se pokochala čísly a z něho na mě koukala uběhnutá vzdálenost 8 km. Osm! Sakra, to je málo. Pozor! To je moc málo, protože když přeběhnu řeku, chatovou osadu a vyběhnu k vodárnám, budu už prakticky u chaty a celkem tak uběhnu prd. V tu chvíli mi někdo nalil olovo do nohou a sklesla jsem na duši, protože jsem začala horečnatě vymýšlet, kde ty zbylé kilometry naženu. Přes osadu se moc běžet nedalo, rozbředlý sníh po kotníky nebylo nic pro mě. Ale za chatama bylo už zase sucho, což mi v tu chvíli bylo nějak jedno, elán a nadšení pryč a nohy plné kyseliny mléčné. I sluníčko zalezlo aby se na mě nemuselo dívat.

První změna trasy vedla do Káraného a zpět. Nahnala jsem tak skoro 5 km takže při troše dobré vůle dám dvacet. Na překonání osobního vzdálenostního rekordu jsem neměla, to jsem věděla moc dobře. Dál už mi to vůbec, ale fakt vůbec, nešlo. Čím dál častěji jsem přecházela do chůze a přiznám se, že v jednu chvíli jsem chtěla zavolat domů, ať si pro mě přijedou. Maratonkyně! Chacha.

Těsně u vesnice jsem měla na výběr: buď proběhnout po silnici vesnicí - delší cesta, nebo běžet zadem - kratší cesta. Podruhé se ozvala lenost a tak jsem se brodila sněhem a bahnem a nadávala si do všeho možného. Nejhorší je, že jsem neuběhla ani půlmaraton, má cesta skončila na 21,05 km.

Doma jsem si dala kotel česnečky a usnula spánkem spravedlivých. Snad ještě nikdy se mi nestalo, abych byla takhle vyřízená. Po probuzení jsem natáhla data z Edy do PC a začala studovat svůj výkon pěkně zblízka. Asi jsem i přišla na to, proč jsem po těch osmi vytuhla. Běžela jsem totiž skoro celou tu dobu rychlostí 9-10 km/h a to je myslím na trénink a na dlouhou trasu moc rychlé. Ano, bylo to z kopce, ale měla jsem to rozbíhat opatrněji. Vůbec nejvíc jsem se zasmála poslednímu lapu - 5,82 km na suché rovné silnici za 47 minut. To je fakt katastrofa. Celkově jsem to opět běžela 2 a 3/4 hodiny, takový můj půlmaratonský standard.

Ale vůbec za to všechno může moje lenost, protože kdybych se prostě oblékla, vyběhla z domu, neřešila kopce a kopečky, kdybych pořád nemudrovala, kudy běžet abych splnila, běželo by se mi mnohem lépe, volněji a klidněji. No nic, to je poučení pro příště.

Když jsem jen šla, udělala jsem si svým vysloužilým mobilem pár snímků sněhového království. Po jaru opravdu ještě ani památky:





8 komentářů:

Running Village Metrosexual řekl(a)...

Nevadí, příležitostí bude ještě dost.

12HonzaDe řekl(a)...

hezky fotky... vim, co mluvis, na tom snehu, v brecce, v kopcich se jednak spatne odhaduje jak cas, rychlost i namaha potrebna ke zdolani cile.. Ale zase, podle fotek soudim, ze sis to pekne uzila a o to slo, ne? Zvysena zatez v treningu je snad lepsi nez nejaky PR, na to mas casu dost. Tradicne drzim palce. 12:)

Pulec řekl(a)...

Sníh byl jen na malém úseku, jinak to byl běžecký ráj - sucho, teplo, z kopce, rovina, jak libo. Prostě mi to nešlo.
Příště bude líp, jak již mnohokrát řečeno - je to všechno v hlavě. Přeci jen je to trasa, kterou jsem vždy jezdila v autě, loni celé léto na kole a teď najednou stejný úsek po svých. Asi jsem se toho i lekla.

Renda řekl(a)...

Jo tak to já jsem byl o víkendu ještě línější. Plánoval jsem tak 20km v Káraném a okolí a jak tak svítilo to sluníčko, tak jsem se furt chystal a chystal, až jsem z toho usnul. Sluníčko pak bylo fuč a s ním i nadšení běhat. Tak jsem to rovnou zabalil a šel se nadlábnout. No tak se potkáme třeba příště na asfaltce co se jezdí na bruslích :-)

Dohny řekl(a)...

... no, ale jinak paráda, ne? Co bys na takový výkon řekla před rokem?
Držím palce ať to vyjde příště!
Dohny

Pulec řekl(a)...

No Rendo, říkala jsem si, jestli Tě někde nepotkám, buď na kole, nebo v běžeckém a Ty si klidně spíš! Na to, že bylo hezky poprvé za dlouhou dobu, jsem potkala fakt spousty lidí, co vytáhli kola a dokonce i dva běžce na bruslařském úseku. Všechny dlouhé běhy bych teď chtěla běhat tudy, tak snad mi to příště půjde líp.

Dohny ano, máš pravdu, taky jsem si říkala, že jsem vlastně dobrá, protože před rokem touhle dobou jsem myslím nedala víc jak 12 km.

s0cketka řekl(a)...

Dyt to mas jedno, je to jen trenink... porad mas muj obdiv, ze jsi to vubec ubehla. .)

Pulec řekl(a)...

Jsem samozřejmě ráda, ale už bych chtěla jít dál. Však to znáš sama -12..15..18.. Ráda bych konečně poznala, co je dál za magickou 21. Další neděli mám zase "jen" 21, chi, asi je mi to souzené :o)