Odkud kudy kam?

Vstupuji do třetího roku svého běhání a skoro si o sobě začínám myslet, že už nejsem běžec začátečník, ale běžec lehce pokročilý. Soudím to podle toho, že už dávám rady do začátku jiným a společně se mnou jsem na 1/2M připravila i Lucku.

Co jsem se naučila za ten rok, kam jsem došla?

Zdá se, že jsem ušla, resp. uběhla, veliký kus cesty. Nemyslím tím jen to, že jsem uběhla půlmaraton, ale celkově jsem jinde. Cítím se svým způsobem jistější a moudřejší. To, co mi zpočátku přišlo nedůležité, např. intervaly, dnes už beru jako samozřejmou součást přípravy. Zjistila jsem, že bez nich to prostě nejde, že by to byl stále jen jogging, nebo rychlejší jogging, ale nic víc. A kdo se chce zlepšovat a běhat dobře, musí něco na oltář běhu položit.

Naplno jsem si intervaly a další lahůdky běžecké přípravy užila teď při tréninku na Dresden. Vybrala jsem si plán na 2:10 z knížky Běhání a tam toho bylo požehnaně. To, že to nakonec nevyšlo, je problém můj a mého Suunta.

Odbočka:
Kamarád, který věděl o mé metě, mi po závodu dával kapky a mimo jiné jsem byla podrobena následujícímu křížovému výslechu:

On: Za kolik jsi měla první kilometr?
Já: to nevím
On: Nevíš? Ty ses nekoukla? Ale to je přeci důležité vědět, jak jsi to rozběhla, abys to mohla ev. srovnat...
A za kolik jsi měla pětku?
Já: to nevím
On: (vypadal jak před infarktem) Na co máš ty hodinky, když na ně nekoukáš?
Chi, vůbec nemohl pochopit, že jsem celou dobu koukala jen na tu zpropadenou rychlost.
Bohužel měl pravdu, kdybych viděla, že pětku mám ze 32 min tak bych tím zadkem asi pohnula... pozdě Bycha honiti.

Toliko odbočka.

Protože jsem byla rozběhaná, najela jsem na plán od šestého týdne a celou dobu jsem ho pečlivě dodržovala. Běhala jsem 5x týdně a hrozně, fakt hrozně moc, mě to bavilo. Teď je mi líto, že to skončilo a nevím, co dál. V jisté slabé chvilce mě napadlo, že bych se podle té knížky mohla pomalu začít připravovat na maraton. Vím, že jsem řekla, že ho nikdy nepoběžím, a na svůj slib jsem si vzpomněla ve chvíli, kdy jsem v neděli dobíhala do cíle a viděla odbočku pro maratonce. V tu chvíli by mě do druhého kola nedostal ani párek volů. Jenže bych se čistě teoreticky mohla připravovat bez toho, že bych ho pak běžela - prostě bych dala běhu řád a toho bych se držela. To tedy dost mudruju, protože nevím. Nevím, jak a čím se přes zimu zabavit. Nechci jen 3x týdně vyběhnout a 2x jít do posilovny, chci mít cíl.

Další odbočka

Dnes byl na behej článek pro začátečníky který mě od mého záměru vlastně odrazuje. Na druhou stranu ale, když jsem viděla tu čtyřicetdvojku na fotce a uvědomila si, že mi 42 je, a že mi v červnu skončí, napadlo mě, že by nebylo od věci se tímto se svým dvaačtyřicátým rokem rozloučit...

Konec odbočky

Třetí rok bych chtěla běžet:

- 27.03. - Praha, 1/2M (i když kostky, koleje... uff, nevím)
- 18.04. - Vídeň, 1/2M nebo možná M
- 09.05. - Praha, firemní štafeta 10 km
- 13.06. - Fürth, 1/2 M
- červenec a září - běhy žen, Frankfurt a Mnichov (nebo že by zase Praha?)
- 24.10. - Drážďany, 1/2M
(Velmi doufám, že mi Martina & spol. zase bude dělat společnost, protože ve dvou (třech, čtyřech...) se to lépe táhne).

Jak tak koukám, mám ten podzim nějaký prázdný, to budu muset ještě doladit, protože na podzim se běhá nejlíp. Kdyby na to přišlo, jezdila bych častěji, ale problém je vždy s transportem na místo činu. Možná bych měla oprášit řidičák...

Na první pohled je patrné, že na domácí půdě takřka běhat nehodlám. Důvodů je několik, ale ten zásadní je, že u nás jsou to prostě závody se vším všudy, především s tou dravostí, která k závodění jistě patří. Ale já potřebuji pohodu a tu jsem našla jinde. Na závod za hranicemi přijdou všichni, kdo danou vzdálenost uběhnou. U nás jdou na start pořád především ti, co danou vzdálenost uběhnou rychle a chtějí se objevit v nějaké tabulce. Možná to tak není, nevím, ale takhle já to prostě cítím.

Konec sezóny

Dnes jsem si zaběhla svůj třetí a poslední půlmaraton letošní sezóny. Začalo to tím šíleným trápením v březnu, kdy jsem nevěděla čí jsem, myslela jsem, že zahynu, a prožila jedno z největších zklamání v životě, pokračovalo během v německé prádelně, v kopcovitém terénu ve stejném čase, ale už ne s takovým zklamáním, a končí to Drážďany, během na super úžasné rovině s pocity různorodými.

Vlastně dokud jsem nedofuněla do cíle, byla jsem ze sebe docela (dost) nadšená. Běžela jsem od startu do cíle bez přerušení, což je první zásadní obrat k lepšímu (a to byl i můj cíl na tomto závodu). Běželo se mi dobře, byla jsem v pohodě od prvních metrů. Z počátku bylo těžké získat pro sebe nějaký prostor, trochu mi to připomínalo start Běhu žen, nějak jsme se za startem štosovali a chvilku i stáli.

Ale pak už to bylo jen o běhu. Sára i Lucka mě na druhém předběhly, ale byly na dohled. Na desátém jsem je předběhla já a utekla jim. Co bylo taky skvělé, že jsem se držela pořád mezi stejnými lidmi, většinou mě nikdo nepředbíhal, akorát u pití jsme si vždy vyměnili pořadí. Ke konci jsem i hodně předbíhala ty, co nemohli, což mě také dost povzbuzovalo. Cílovou rovinku jsem zaběhla naplno čímž se konečně dostávám k času: 2:20. Přiznám se, že mě to docela překvapilo a lehce i zklamalo, protože na hodinkách jsem celou dobu měla rychlost přes deset km v hodině, průměrná byla 10,2, takže celkový čas byl vyšší než jsem čekala. A vůbec mě mé Suunto tentokrát nějak vyšplouchlo - neukazovalo správně kilometry a zjevně ani rychlost (v cíli jsem měla skoro 24 km). Ale s tou rychlostí nevím, nevím. Poznám, kdy běžím devítkou a vím, co je to běžet přes deset, tohle mi nějak nehraje a trochu mě to trápí. Protože jestli tam mám nějakou odchylku, běhám celou dobu špatně (?). Ale přitom na ovále mi měří správně, alespoň tedy km... Ach jo, no co nadělám.

Závod, trať, zázemí, organizace - to vše bylo neskutečně úžasné a skvělé. Jen to počasí se moc nevytáhlo - celých deset km jsem běžela v dešti, nejdřív jen mrholilo, pak lilo a až chvilku před cílem přestalo. Krizi jsem měla jednu a sice na 19 km, kdy mi mé zpropadené suunto ukázalo 21 km a tím pádem se zastavil můj běžící program, který dostal úkol uběhnout jen 21 km a ne 24 jak mi ukázaly hodinky v cíli, čímž měl úkol splněn a dál se mu nechtělo, takže jsem trochu víc bojovala s vytuhlými svaly. Na rozdíl od předešlých závodů jsem měla konečně sílu vnímat i dění kolem trati, či krásy památek a párkrát jsem i někomu zamávala.

Musím tu vyseknout poklonu Sárušce, která má pár dnů před operací menisku a přesto si nedala říct a běžela. A běžela velmi dobře s časem 2:31 a skoro celou trať táhla Lucku, která jí nakonec o pár minut utekla.

Musím i poděkovat Martině, která díky svému válečnému zranění byla nucena přenechat své číslo Machymu, zajistila odvoz a i s nachlazením nám zajišťovala na závodech servis. Díky, díky, díky

Měsíční znamení

Věřím v cosi mezi nebem a zemí, věřím tomu, že narození v konkrétním měsíčním znamením stejně jako ascendent či descendent, opravdu určuje naše povahy a vlastnosti, a věřím, že lidi spolu na základě těchto skutečností jsou, nebo nejsou schopni komunikovat, milovat se či nenávidět. Mou největší pomůckou v poznávání lidí a lidských povah je mi už po léta knížka Sluneční znamení od Lindy Goodmanové, kde je prakticky vše, co člověk vědět potřebuje. Samozřejmě je to daleko větší věda, než se na první pohled zdá, protože nejen již zmíněný ascendent či descendent, ale také postavení dalších planet v hodinu narození, domy a vlastně i rok čínského znamení, ovlivňuje naše Já. Ale pořád je základ v samotném měsíčním znamení. Když u někoho tápu a říkám si: To není možný, takhle se přeci Beran nechová, zjistím si ascendent, či čínské znamení a to mi ledacos vysvětlí.

Ve zvěrokruhu je dvanáct znamení, stejně jako měsíců v roce. Jsou rozdělené dle živlů - oheň, vzduch, voda a země. Nejdou za sebou, ale střídají se (klíííd, už se pomalu dostávám k jádru....) a jsou postaveny do trojúhelníku. Někde jsem vyčetla, že nejvíce si mezi sebou rozumí lidé narození v jednom trojúhelníku a začala jsem si to ověřovat. Já sama patřím do trojúhelníku štír - rak - ryby. Už tady mám první odchylku a sice v Rybách, se kterými si rozumím, ale nemám ráda jejich "proplouvání a laxnost". Se Štíry si naopak rozumím velmi dobře a většina mých přátel do tohoto znamení patří. Když jsem šla ve své soukromé studii daleko do minulosti zjistila jsem, že všechny mé kamarádky, a teď myslím fakt kamarádky a ne takové jako kamarádky, které mě pomluví sotva se za mnou zavřou dveře, jsou Štíři, Raci, Panny -dvě jsou celoživotní a dlouhodobé, a Vodnáři - těch mám nejvíc.



V kamarádech to mám jinak, i když Štíři a Raci zůstávají, přidali se Blíženci, Býci a kupodivu i ohnivci Střelci a Lvi. Samozřejmě platí, že vyjít se dá s každým, ale toto pravidlo vše usnadňuje (občas ho potvrzje výjimka).

Sepsala jsem to proto, že se na mém blogu objevily komentáře od nových (pro mě) čtenářů a jeden patří do Štíra a jeden do Raka. A protože by mě zajímalo (a vlastně na to myslím už dlouho), jakou skladbu mají návštěvníci mého blogu, přidala jsem si miniaplikaci a prosím moc o hlasování. A prosím moc o poctivé hlasování a ne podle výše jmenovaných znamení ;o)

Drážďany se blíží...

víš to?, napsal mi dnes kamarád. Ano, ano, vím to. A kdybych náhodou nevěděla, tak celý můj Člověk to ví: je pěkně nervozní a navíc ho všechno bolí a je nastydlý. Chudák, že? No já mu říkala: Když se zapotíš, hned utíkej domů, ať neprochladneš, ale on ne, on si chodí po sídlišti, popíjí ionťák a povídá si s kámoškou. Samozřejmě ho vzali viry útokem. Nejdřív se mu to vrazilo do zad, takže se nemohl hýbat, a pak se mu spustila rýma. Teď smrká a prská a bolí ho hlava, ale zase perfektně dodržuje pitný režim, protože si vaří bylinkové čaje s medem a citronem. Taky chodí brzy spát a hodně odpočívá. Nemá ani chuť k jídlu, ale snaží se do sebe nasoukat těstoviny i rýži, aby měl v neděli co spalovat. Obdivuji, že ještě pořád dodržuje běžecký plán... to je tedy blázen, mě by teď nikdo ven nedostal. Strašně se ochladilo, prší, sněží, fouká, prostě konečně normální podzim se vším všudy.

A těším-li se? Těším se i netěším, abych byla upřímná. Na jednu stranu mi vše hraje do karet - mám naběháno, je zima, možná bude pršet, nepoběžím v Praze. To mi vyhovuje a nic mi tedy nebrání vše naučené uplatnit. Na druhou stranu... Ne, holka, žádné "na druhou stranu"!!!! Koukej pořádně běžet a nemudruj nad nesmrtelností brouka. Pěkně levá pravá, levá pravá, nádech, výdech, uf, uf, makej! Makej!!!!!
(nekřič na mě Člověče, budu dělat, co můžu)

Pět let

Dnes je tomu pět let co jsem povila své třetí a poslední dítě. Pět let je v životě člověka strašně dlouhá doba, což si vždy uvědomím právě při pohledu na něj. V současnosti mě totálně dostávají jeho otázky či úvahy, takže proč si jich pár nezapsat.

* Stáli jsme spolu frontu na zmrzlinu a najednou mi povídá: Víš, že se Zeměkoule točí?
Já: Ano...
M: Ale točí se pomalu, abysme nespadli, takže to skoro nevíme...

* Mami? Jak se tu objevil první člověk?
Ufff.... Vysvětlili jsme mu teorii evoluce i stvoření. Potom jsem se ho zeptala: Co myslíš, jak to tedy bylo?
M: Já myslím, že to udělal Bůh.
(Sára: A kde se vzal Bůh?)

*On: Víš, Země je malá
Sára: Jak víš, že je malá?
M: No vlastně to nevím. Musel bych vyletět do vesmíru, abych se na ní kouknul z výšky a pak bych teprve viděl, jaká je

*M: Mami, co je za vesmírem?
Já (raději): to nevím
M: Asi nějaký další planety, viď?

*Sára: Jé, Martínku, já se ti musím k něčemu přiznat, já Ti vzala z pokladničky šedesát korun. Víš, potřebovala jsem na poplatky u doktora.
M: To nevadí. A víš co? Tak mi za to dej papírovou stovku...

*M: A mami, až umřeme, asi tak za sto let, umřou i čerti?
Já: To nevím, ale myslím, že čerti neumírají.
M: Hm. A až se pak za týden zase narodíme, budu kluk nebo holka? Asi bych měl být holka, viď? Abych si to taky zkusil, to by bylo spravedlivý (to ano...!)

*Hrozně krásně se na mě kouknul a povídal: Prosím tě, nikdy mi neumři. Já Tě totiž hrozně miluju!

*Někdy půjdu s Aničkou po "o" a budeme se tady pusinkovat...

*Babička povídá: To je krásně, takhle by mohlo být pořád.
M: A to si jako myslíš, že se Země teď přestane kutálet, aby bylo pořád jaro?

Závod při úplňku

V rámci příprav na Drážďany mi na dnešek připadl závod na deset kilometrů. Ani náhodou mě nenapadlo hledat si nějaký ve svém okolí, protože jak se znám, přišla bych tam, v žaludku kámen, nohy svázané, tep v závratné výši a dle toho bych i běžela. Ne, tohle nemám zapotřebí. A šla jsem na ovál.

Přinutit se "závodit" sama se sebou a ještě ke všemu na ovále á 250 je těžké. Kromě toho je dnes úplněk a tak jsem měla svůj čistící den, čili den prakticky o hladu, pokud nepočítám 3 rýžové chlebíčky, 100 g vařené rýže a jednu červenou papriku. Před výběhem jsem si dala banán a gel a doufala jsem, že mě to nakopne a vydržím. Na ovál jsem nastoupila se vzpomínkou na svůj čtvrteční úspěch, kdy se mi povedlo zaběhnout tak skvěle osmičku, ale bála jsem se, že nemám dost vůle běžet tentokrát tak rychle. Už proto ne, že foukal vítr a bral mi dech. Taky jsem měla na paměti heslo: Nevstoupíš 2x do stejné řeky....

První 2 km šlo vše hladce, ale na třetím se mi udělalo špatně. Myslela jsem, že hodím gel i s banánem někam do křoví, ale ustála jsem to. Při odkliknutí pětky jsem nevěřila svým očím: 28:12!!!!!! Můj další rekord na pět km, fakt neuvěřitelné.

Druhou pětku jsem si metelila v podstatě stejně, i když ke konci už jsem skoro nemohla dýchat. Jen vidina palcových titulků: Dala desítku pod hodinu! Další osobní rekord padl! mě donutila nepřejít do chůze, abych dech popadla.

Ano, nakonec jsem skutečně deset km pod hodinu zaběhla:

57:07

Jasně, je to jen na ovále, ale to se snad taky počítá. Jsem strašně happy a od té doby, co jsem doběhla, sedím s takovým tím šťastným, přiblblým úsměvem na tváři u televize, nic nevnímám a jen se opájím endorfiny.

Hektické září

je pryč a s ním i léto, Běh žen, výlet do Jižních Čech a 2 (slovy: dvě) procenta tuku! Juchů!!!!! Jen doufám, že si ta dvě procenta nešla pro nějakou posilu....

Září v číslech:

Běh: 121,50 km
Kolo: 80 km
Posilovna: 2x

P.S. sice patří už do října, ale nedá mi to, abych si to nezapsala. Dnes jsem běhala na oválu - 8 km. 5 km jsem měla za 29:09, osmý jsem přetáhla, nakonec to bylo 8,250 a celkový čas 48:40. A to celé s průměrnou TF 81%. Takhle se mi to líbí. Ejchuchů a olalá :o)

A ještě běžecké video