úterý 22. září 2009

Bloggeři, sportovci a jiná havěť


Kdysi dávno, když byl u nás internet ještě v plenkách a začaly se zakládat internetové deníčky neboli blogy, myslela jsem si, že je to jen taková hračka pro děti a mládež. Když člověk nějaký blog otevřel, blikaly na něj nápisy všech možných barev a tvarů, do očí bijící byly hrubé chyby a příšerný styl. Šlo to tím pádem mimo mě.

Krátce po té, co jsem začala běhat, začala jsem se i pídit po informacích a dopídila se stránek Behej. Kromě informací, které jsem potřebovala, jsem objevila další svět - svět bloggerů-sportovců. Pročítala jsem je a žasla nad skutečností, že blog si píší i -átníci. Pár jsem si jich oblíbila a těšila (a těším) se vždy na každý nový příspěvek. Dozvídala jsem se tak další rady, které vlastně ani nebyly radami, spíš je člověk vnímá podprahově. A protože mám odjakživa potřebu psát, založila jsem si po nějaké době blog svůj.

Nebylo to jen kvůli potřebě psát, ale hlavně kvůli potřebě psát o běhu. V mém okolí nebyla ani jedna běžecká noha a ani uši, kterým by se chtělo poslouchat, že jsem uběhla pět koleček na ovále v kuse. A já přitom byla plná dojmů, protože zatímco posilovna je sport skoro kolektivní, člověk přijde domů a jako by se nic nedělo uvaří večeři, dojmy z běhu ze mě vždy vyprchávaly hrozně dlouho. Jenže jakmile jsem začala komukoliv nadšeně líčit své pocity, viděla jsem, že mě vůbec nechápe, potažmo neposlouchá. Tak jsem nechala vyprávění a začala psát. Nejen o tom, jak mi to jde, ale i o tom, jak mi to nejde, co mě štve, v co věřím, v co doufám, co mě dělá šťastnou, co naopak. Hlavně to naopak je důležité, protože jsem byla tolikrát tak příšerně zklamaná, že zpětně to ani nechápu.

Vypsat štěstí je jednoduché, to je samé ejchuchu a olalá, ale popsat smutek a zklamání, to je hodně těžké. Nejdřív si musím přiznat jakousi porážku, pak vydolovat dojmy, přiřadit k nim slova a to nejhorší - přečíst to po sobě. ALE ta úleva, když to "dám na papír"!

Blog je pro mě tedy jakousi terapií - vypíšu se z emocí, které mě zahlcují, a je mi fajn, víc mě to netrápí a ani se mi to nechce už řešit nebo rozebírat. Posouvám se tím dál, vezmu si z té situace ponaučení, většinou stejnou chybu neudělám, ale samozřejmě udělám nějakou další, kterou pak ze sebe vypíšu....

A proč že to vlastně píšu? No to nevím.... Chm, tuhle jsem četla jakousi definici stáří, která praví, že stáří se kromě jiného pozná podle toho, že člověk o něčem začne mluvit, ale než dojde do konce, zapomene, co vlastně chtěl říct a poví tak asi pět jiných příběhů (Svěrák a Smoljak o tom napsali krásnou hru Švestka). No a to je teď můj případ :o)

Jo, myslím, že jsem tím chtěla říct, že když napíšu, že jsem zase něco pěkně zvorala a že jsem deprimovaná, zklamaná, naštvaná, rozhozená a končím, tak nepotřebuji utěšovat (i když mě to samozřejmě těší, hřeje a motivuje), ale že už v tu chvíli, kdy to odkliknu, zase hýřím svým bezbřehým optimismem. To jen aby si někdo nemyslel, že jsem nějaká ztrápená chudinka, která se utápí v depresích jen proto, že běhá jak lemra.

A sepsala jsem to i proto, že se blíží můj další 1/2maraton ;o)

8 komentářů:

s0cketka řekl(a)...

Ha! Ty sis byla v Drazdanech probehnout trasu na necisto, to je podfuuuk!

Pulec řekl(a)...

chicht... :oD

Ječmínek Máselník řekl(a)...

terapie, to sedí! Mám to dost podobné.

dan67 řekl(a)...

Pěkné.

A taky Cimrman u Polárního muže objevil potřebu člověka se vykecat. A na to je blog krásný.

:-)

Anonymní řekl(a)...

Moc ráda Tvůj blog čtu, ale sama bych blog psát nedokázala. Přesto, že běhám, jezdím na kole i bruslích a ráda čtu i píšu. Obdivuji Tě, že dokážeš své zážitky a pocity zveřejnit, v podstatě "otevřít" svůj život ostatním i úplně cizím lidem. Držím palce na 1/2 maraton! Jana

Pulec řekl(a)...

Jano, zpočátku to bylo psaní jen pro mou potřebu. Pak se řízením osudu blog objevil na veřejnosti a události nabraly svůj spád. Přemýšlela jsem, že psát přestanu, anebo si založím blog jiný, ale zatím jsem to nedokázala. Otevřela jsem tak sice dveře do svého života, ale jen do některých místností, většina je pro veřejnost nepřístupná ;o)

Pulec řekl(a)...

JM: Chocholoušek má míň práce :o)

Pulec řekl(a)...

Dan: Přesně: "vykecat se", protože přijít někam a mluvit jen o sobě, to by málokdo unesl :o)