Nestíhám...

Návrat z prázdnin + začátek školního roku je mor pro všechny matky, které se na dva měsíce více či méně zbavily svých dítek a tím i běžných povinností. I mě skončilo leháro a tak už zase pilně plním lednici, pračku a hladové krky. Do toho se připravuji na závod a obnovila jsem posilovnu. V práci toho je tolik, že nemám čas se ani najíst. Štěstí je, že mě to baví, jsem na vrcholu blaha, když všechno klape a čím víc toho stíhám, tím jsem spokojenější.

Na sobotní Běh žen se docela těším. Tedy jako vždy se spíš těším na mumraj kolem než na běh sám, protože... No víme... Příprava na něj byla minimální, ale poslední dva týdny docela poctivá. A když si dám před závodem panáka nějakého gelu, tak třeba překvapím sama sebe ;o)

Ať dopadnu jakkoliv, není to tak podstatné jako to, že se přihlásily mé "ovečky", 3 děvčata a jeden hoch v mých letech, z toho mám nefalšovanou radost (a zcela neskromně se k této zásluze hlásím). Je prakticky jisté, že žáci předčí svého učitele, ale z toho si hlavu nedělám. S druhým pohlavím se měřit nemůžu, a s o generaci mladšíma holkama taky ne, takže mi fakt nebude vadit, že jim na trati budu funět na záda. Hlavně že se na běh dali, že je to baví a vypadá to, že i u běhu zůstanou. Už to, že se dva z nich (třetí váhá) přihlásili se mnou do Drážďan na 1/2M, mluví samo za sebe.