Trénuji a trénuji

Už se to blíží, ještě se 5x vyspím a poběžím svůj první závod v životě. Tedy v dospělém životě, protože jako malá jsem se určitě něčeho účastnila, třeba soutěže mladých zdravotníků, kterou jsme jako družstvo vyhráli a postoupili do krajského kola. Ale to bylo dávno. Teď vůbec netuším, co mě čeká a jsem z toho docela nervozní. Jako totální introvert s davovou fóbii si to v sobotu přihasím na Staromák a vyrazím. Chacha. Kdo mě zná tvrdí, že stejně nenajdu start a pokud náhodou ano, tak stejně cestou zabloudím. Mají pravdu, většinou zabloudím, ale beru si s sebou Sáru jakožto technické zázemí, tak snad alespoň ten start najdu. Pak budu doufat, že cesta bude značená tak, abych z ní nesešla. Fakt se hodně děsím, bojím se, že to nezvládnu, protože přeci jen to není můj oválek, bude tam jiný povrch, lidi, stres. A ani nevím, jak to zvládnu bez trosky (nebo jí můžu mít????). V tréninku mi chybí jeden týden, nějak jsem špatně spočítala, kdy musím začít, no snad to nebude tak znát. Bože, čemu jsem se to upsala. Bojím, bojím...
*
Ale abych se vrátila k nadpisu. Musím se pochválit, že mám tu vůli jít 4x týdně běhat, tedy spíš že dodržuji předepsané dávky. Jen jednou jsem to nezvládla, nějak mi to nešlo, a místo 5,5 km jsem dala jen 4. Ale včera jsem to šla napravit a uběhla. Časté tréninky způsobují, že se lepším (ještě aby ne). Např. v pátek jsem uběhla 3 km za 18 a něco, a nebo včera závěr - 1 km, jsem uběhla v docela (pro mě) hodně rychlém tempu. Myslím, že i v sobotu bude docela reálné, abych posledních pár metrů uběhla rychleji a neploužila se tam. Přemýšlela jsem, že bych zkusila oslovit někoho z trénérů na behej.com, abych se běh skutečně naučila. Všelijakých rad a mouder je všude plno, ale já když si to přečtu, tak z toho nic nemám (to už jsem tu psala), takže kdyby mi to nějaký odborník vsvětlil a ušil mi tréninky na tělo, tak by mi to dalo určitě víc. Ale to předbíhám, nejdřív zkusím, co to se mnou v sobotu udělá, jestli s tím pak raději neseknu :o)